Poměry pomáhají žalobcům
Jako by Letenskou ulicí kolem ministerstva financí v posledních měsících obcházely podivné bytosti. Pod plachetkou hnáty křivé, hlas vichřice podoba. Leč není to Polednice, jen arbitráž hrozivá. Miliardové požadavky náhrad za způsobené škody už pomalu nejde dopočítat. Můžeme si tisíckrát říkat, že podstatná většina těchto hrozeb má slabou právní oporu a jde jen o nátlak na stát směřující k dosažení nezasloužených výhod. Opravdu se mnoho sudičů může snažit využít paniku, která zavládla po prohrané televizní při se CME.
Jenže zahraniční investoři by jen sotva mohli vydírat žalobami s gigantickými sankcemi, kdyby jim v tom české poměry dost výrazně nepomáhaly. Neuvěřitelné prohlášení konkursu na Union banku a jeho hbité zrušení (když se ukázalo, že dokumenty jsou zfalšované) je jen tím nejkřiklavějším případem toho, jak naprosto neúnosný stav justice dává zahraničnímu investorovi do jedné ruky dížku a do druhé přísavku elektrické dojičky. A stát pořád trpělivě stojí a jako to se svým osudem vyrovnané dobytče čepuje plnotučné.
Je možná naděje, že Invesmart nakonec nebude mít šanci domáhat se náhrady za své působení v Union bance, nicméně soudy v obchodních záležitostech předvádějí bezmoc státu při ochraně práv solidních podnikatelů. Namátkou lze vzpomenout nedávný šikanózní postup justice vůči české pobočce Alstomu. A o další podobné případy rozhodně není nouze.
Je pravdou, že současný ministr spravedlnosti Pavel Rychetský dokáže dobře pojmenovat problémy a je jediným šéfem resortu, který se v posledních letech pokusil v tomhle chlévě trochu vyvětrat. Úspěchu moc neměl. Soudcovská samospráva si potrpí na svůj smrádek a teplíčko. Možná budou poslední události ministra motivovat, aby v obtížných pokusech o větrání neustával.
Samozřejmě při hledání viníků tristního stavu na poli ochrany obchodních práv nelze vynechat státní správu od nemístně ústnatého ministra zdravotnictví až po vysílací radu. Jenže co lze čekat od klotového rukávu, když taláry jsou dole sešity, aby byl po ruce dost velký měšec. Změnit stav vyžaduje silnou a odhodlanou vládu. Tedy něco, co většina z nás zná jen z učebnic dějepisu.
Postavit do latě státní administrativu a soudy přitom není důležité kvůli arbitrážím se zahraničními investory, ale prostě proto, aby se v České republice dalo normálně žít a podnikat. Kdyby prohrané spory nakonec vedly k podstatnému zlepšení, tak bychom mohli volat jen houšť a větší kapky. Růst ekonomiky, vyvolaný nenadálým pořádkem, by ty desítky miliard byl schopen vrátit opravdu velmi rychle. Jenže takové představy patří do večerníčků, a tak doufejme, že v právních bitvách dojde k miliardovým ztrátám už opravdu jen ojediněle.
Největší hrozbou je zcela zjevně čtyřicetimiliardová arbitráž s Nomurou. Zatím obě strany ukazují svaly a tvrdí, že jejich právní pozice je pevná, až neotřesitelná. Ministerstvo financí může opravdu velmi věcně argumetnovat tím, že Nomura do Čech přišla s málo penězi a shodně odešla, takže by měla spíše něco vrátit, než aby se domáhala náhrady.
Právníci japonských bankéřů však dobře vystihli české slabiny a zřejmě se točí na porušení pravidel hospodářské soutěže ze strany státu a na tom, že státní pomoc poskytnutá ČSOB, když přebírala zkrachovalou IPB, byla nezákonná. Účinným lobováním se jim podařilo do diskuse zapojit i Brusel, kde se tímto problémem příslušné generální ředitelství intenzivně zabývá. A to je možná nepříjemnější než samotná arbitráž.
Nomura totiž soudní spory zpravidla nenechává dospět až k rozsudku, a i v tomto případě lze čekat, že dojde nejen ke smírčím jednáním, ale i ke smíru. Čtyřicet miliard zůstane doma, ale o nějaké náhradě za hříchy v IPB si budeme muset nechat jenom zdát. Jenže čertíka vypuštěného do chodeb Evropské komise se už nepodaří zatlačit zpátky, a tak není vyloučeno, že na nekonečné kauze IPB přibude další pořádný uzel k rozmotání. I ČSOB se bude muset pořádně činit, aby prokázala, že si od státu nevzala více, než na sehrání své role skutečně potřebovala.
Další spory jsou patrně méně nebezpečné a hrozí z nich citelně menší sankce. Některé, jako ten o kunovický Let, vypadají opravdu velmi spekulativně, jiné, jako je kauza výrobce krevních derivátů Sevac, jsou vážnější a mohou se v nich pohybovat i miliardové částky. Nejspíše by to chtělo rychle nějaký rozsudek ve prospěch České republiky. Pak by určitě současný bojový pokřik investorů ztratil na hlasitosti a příslušný odbor ministerstva financí na zajímavosti pro média.
Na to si však ještě budeme muset počkat. Přitom podrobnější informace o průběhu sporu jsou většinou nedostupné, protože arbitráž na rozdíl od soudního sporu je důvěrnou záležitostí. Strany, které do ní vstupují, jsou vázány mlčenlivostí. To má své výhody pro obě strany, protože nikdo nestojí o to, aby byla veřejně ventilována jeho selhání. Na druhou stranu v případech kdy má daňový poplatník vysypat poslední drobky z kapes, je tahle diskrétnost trochu nemístná.
