„Nyní je ještě možné sestavit rozumný rozpočet. Pokud ale nepřehodnotíme mandatorní výdaje, bude velký problém sestavit rozpočet na rok 2011,“ říká ministr financí Eduard Janota.
Autor: Jakub Hněvkovský
Různé země v poslední době přicházejí kvůli rozpočtovým deficitům o ratingy, například Španělsko, Řecko; hrozí to i velké Británii, či dokonce USA. Nezhorší se i náš rating?
Myslím, že v tuto chvíli nic takového nehrozí. Samozřejmě se také potýkáme s krizí. Odhadujeme pokles ekonomiky o 2,3 procenta, ČNB v poslední prognóze došla k číslu minus 2,4 procenta a na příští rok růst o 1,4, což mě uklidňuje, protože to vytváří prostor, aby se deficit našich veřejných financí letos i v příštím roce vešel pod pět procent. Nemáme problém se stabilitou bankovního sektoru a nemáme problém náš deficit financovat. Tak jako třeba Lotyši, kteří nedávno neprodali státní dluhopisy v hodnotě dvou miliard korun, protože o ně investoři neměli zájem.
Ale schodky rozpočtu porostou a půjčit si peníze bude stále těžší.
Je skutečností, že na trh si jdou půjčovat peníze vlády ekonomicky nejsilnějších zemí a rostoucí nabídka státních dluhopisů může zvýšit riziko, že se zvednou úrokové sazby. Nám se podařilo, stejně jako loni, včas emitovat dluhopisy a zajistit dostatek zdrojů pro financování rozpočtového deficitu. Nedávno jsme úspěšně prodali dluhopisy za 1,5 miliardy eur a nejsme pod žádným tlakem. V lednu činil credit default swap (poplatek, který se účtuje dlužníkovi jako pojištění pro případ platební neschopnosti – pozn. red.) u nabídek, které jsme odmítli, 300 základních bodů (základní bod je jedna setina procentního bodu – pozn. red). O měsíc a půl později to už bylo jen 190 bodů. Platba státu za půjčku je tak nižší o více než jeden procentní bod, což je v takto velkých objemech skutečně významná částka. V období pěti let splatnosti těchto dluhopisů ušetříme řádově miliardy korun.
Momentálně tedy nevidím žádné problémy s financováním deficitu. Samozřejmě s vývojem rozpočtu se zvýšila potřeba financovat dluh vydáváním dluhopisů. Letos musíme vydat dluhopisy místo za 140 miliard možná až za 280 miliard.
Jak se vyvíjejí credit default swapy pro Českou republiku?
Jsou nyní kolem dvou set základních bodů. Spolu s ČNB jsme bojovali, abychom nebyli házeni do stejného pytle s jinými zeměmi střední a východní Evropy, jako třeba s Lotyšskem či Maďarskem. Pakliže bychom ale připustili deficit kolem sedmi osmi procent, tak jsme skoro tam, kde jsou oni, a to by byl velký problém. Samozřejmě nemáme jejich problémy se zadlužením v zahraničních měnách, ale vysoký deficit už říká, že v rozpočtové politice není něco v pořádku. Navíc já vím, že to není nahodilý jev a bude se to znovu a znovu opakovat. A nejspíše v ještě větším rozsahu. Osmdesát procent výdajů je předepsáno zákony či jde o jiné nevyhnutelné platby, kde se nedá šetřit, a tyto platby porostou a v těch zbylých dvaceti procentech už nebude kde škrtat.
Nyní ale máte kde škrtat?
Návrh, který nyní předkládáme, počítá s opravdu tvrdými úsporami běžných výdajů i v počtech lidí a mzdách ve státním sektoru. Ale to je opatření jednorázové a nedá se na něm stavět do budoucna. Nyní vyčerpáme možná devadesát procent možných úspor a potom už se budeme muset bavit o tom, jestli budeme mít na to vůbec do něčeho investovat, podporovat vědu, výzkum, vzdělání, nebo jestli vše spolyká náš sociální systém a systém různých dalších podpor. Opravdu může být velký problém sestavit alespoň trochu rozumný rozpočet na rok 2011.
Kolik z těch 280 miliard si chcete půjčit venku a kolik od domácích bank?
V zahraničí jsme si půjčili těch 1,5 miliardy eur a jestli si na evropský trh ještě pro nějaké peníze půjdeme, teď nevím. Záleží na podmínkách. Většinu dluhopisů umístíme na domácím trhu. Nyní z těch 280 miliard máme prodáno už více než za 180 miliard. Nejsem v situaci, kdy bych musel za každou cenu shánět další půjčky.
Také bychom rádi uskutečnii jednu emisi dluhopisů pro občany, někdy na přelomu října a listopadu. To ale nesouvisí s krizí. Jsme jednou z mála zemí na světě, kde si občané nemohou přímo koupit státní dluhopisy, a my to chceme změnit.
Problém je, že poptávka státu vytlačuje privátní sektor, jemuž se zhoršuje přístup k úvěrům.
Vím, to je známá ekonomická poučka, ale myslím, že naše emise takto působit už nebudou. Vytvořili jsme si dostatečný polštář a nebudeme nějak razantně vstupovat na trh.
Zvažovali jste krok, který udělalo Polsko, které si dohodlo úvěrovou tranši s MMF pro případ, že by se mu na trhu nedařilo umístit státní dluhopisy?
Neudělali jsme to a nepovažuji to za dobrý nápad. Spolu se Slovenskem a Slovinskem jsme tři země regionu, které tento krok neudělaly. Polsko to sice prezentovalo jako preventivní opatření, ale když pak vzápětí emitovalo eurobondy, tak jim vyskočila riziková přirážka okamžitě na tři sta základních bodů. Investoři sice věděli, že Polsko má prostředky na splácení dluhů, ale využili příležitosti ke zvýšení přirážky a Poláky to bude stát dost peněz.
Největší problém v oblasti mandatorních výdajů asi vznikne v penzijním systému a ve zdravotnictví, které budou postiženy poklesem příjmů z pojistného. Jak situace vypadá?
EDUARD JANOTA (57)
Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v roce 1975 a po čtyřletém působení v České pojišťovně nastoupil na ministerstvo financí, kde vydržel třicet let. Po celou tuto dobu se zabýval sestavováním státního rozpočtu. Nejprve jako prostý referent, pak jako zástupce ředitele odboru, ředitel odboru a náměstek. Od roku 2001 do letošního května byl zároveň prvním náměstkem ministra s krátkou přestávkou za ministra Vlastimila Tlustého, který ho odvolal z funkce. Od května je ministrem financí ve Fischerově vládě a po jejím skončení již nehodlá na ministerstvu pokračovat v žádné funkci. Eduard Janota je ženatý, má dva syny.
Důchodový účet skončil v loňském roce přebytkem 2,5 miliardy korun. To znamená, že rezervy na důchodovou reformu ve státních aktivech stouply na 19,5 miliardy korun. Myslím, že letošní rok skončí obráceně a z rezerv se naopak bude čerpat.
Ve zdravotnictví je dvojí problém. První spočívá v úhradách za státní pojištěnce, tedy za děti a důchodce. Pokud nebude upraven zákon, budeme muset ze státního rozpočtu nasypat do zdravotních pojišťoven navíc dalších deset miliard. Předpokládali jsme, že bude schválena legislativa, která toto navýšení plateb rozmělní a oddálí. To se nestalo a asi už ani nestane. Druhou věci je zrušení či podstatné omezení regulačních poplatků, které je jednak přímým příjmem zdravotnictví v rozsahu asi pěti miliard, a dalších pět miliard jsou úspory, které díky tomu vznikly. Takže to, co my dosypeme do systému ze státního rozpočtu, obratem zmizí zrušením poplatků. Zároveň vlivem velmi pomalého růstu mezd klesnou i hlavní příjmy pojišťoven a bude nutné rozpustit jejich rezervy, které mají rovněž v asi desetimiliardové výši. Takže letos asi bude financování zdravotnictví v klidu fungovat, příští rok pomůže těch deset miliard od státu, ale pro rok 2011 očekávám značný problém.
Jak krize postihuje výnosy z různých daní?
Celkový výpadek daní je v rozsahu asi deseti procent. Kdybychom nezapojili do příjmů i rezervy, které měly na svých účtech jednotlivé rezorty, tak by už v květnu činil schodek rozpočtu nikoli sedmdesát, ale sto miliard korun. Dominantní roli v propadu výnosu daní hrají daně z příjmů právnických a fyzických osob. Firmy negenerují zisky a navíc jsme odpustili malým firmám do pěti zaměstnanců placení zálohy na daně, což dělá jedenáct až čtrnáct miliard korun, což není malá částka, byť to budou muset doplatit v příštím roce. Výpadky v jednotkách miliard jsou i u nepřímých daní. A to nejenom proti nadhodnoceným očekáváním letošního rozpočtu, ale i proti skutečnosti loňského roku.
Výpadek rozpočtu pocítí i obce. Zaznamenáváte již problém i v této oblasti?
Nedávno jsem se setkal s přestaviteli Svazu měst a obcí a jsou tam v zásadě dva problémy. Tím prvním je rozpočtové určení daní, kde se malé obce považují za diskriminované, protože v přepočtu na obyvatele dostávají menší dotaci než velká města. Často se v této věci srovnávají jablka a hrušky, protože kompetence a odpovědnosti těch velkých měst jsou nesrovnatelné. Nakonec jsme dospěli k závěru, že řešitelný je problém financování činností, které obce dělají pro stát. Zde je disproporce, kdy velkým městům stát tyto činnosti hradí v plné výši, zatímco malé obce na tom prodělávají. A to jsme ochotni řešit. Zde se dotace navýší postupně o čtyři miliardy korun.
Druhým problémem je celkový výpadek příjmů, který může činit pro města a obce 26 miliard korun. Budou to muset řešit tak, jako to řešíme my. Buď úspornější politikou, nebo hledáním jiných zdrojů. Já jim nemám z čeho přidat. Samozřejmě se snažíme pomoci. V rozpočtu jsme jen minimálně krátili ty kapitoly, z nichž se v obcích staví různé akce s podporou fondů EU. To jde především o ekologické stavby, čističky odpadních vod atd.
