Každá vláda „své“ kuřáky potřebuje. Spotřební daně tvoří totiž obrovskou část daňových příjmů
Jako agresivnímu nekuřákovi by mi nevadila spotřební daň třeba 500 korun na krabičku. Já bych vás klidně jako odvětví poslal, s prominutím, k šípku, protože ze společenského hlediska jste škodiči. To jsou slova premiéra Petra Nečase, jimiž reagoval na dotaz o spotřebních daních a daňových únicích od zástupce společnosti Philip Morris na setkání Euro Business Breakfast předminulý týden. „Ale respektuji civilizační úzus, že vyrábíte tolerovanou drogu, a také vím, že z čistě ekonomického hlediska tady funguje jednoduchý mechanismus, že když budeme dále zvyšovat spotřební daň, tak poroste prostor pro černý trh,“ dodal jedním dechem premiér.
V závěru proslovu o cigaretách přidal bonmot. „Možná by bylo užitečné, aby na každé krabičce cigaret, kde je ze zákona povinný nápis, že ministr zdravotnictví varuje, bylo pod tím napsáno, že ministr financí děkuje.“
Ač možná mimoděk vyjádřil Petr Nečas zcela pregnantně vše, co se kolem tabákového průmyslu točí. Vlády chtějí bojovat s kouřením, protože kuřáci významně zatěžují zdravotnický rozpočet. Seznam nemocí, které s tímto nešvarem souvisejí, je nekonečný.
Zároveň však každá vláda „své“ kuřáky potřebuje. Spotřební daně tvoří totiž obrovskou část daňových příjmů. Jen v Česku jde o více než 40 miliard korun. Takže poděkování od kuřáka Miroslava Kalouska by bylo namístě.
Stejně pravdivá jsou Nečasova slova o regulaci tabákového průmyslu. Svět, minimálně ten západní, se snaží, seč může, kouření omezit. EU například vehementně zvyšuje spotřební daně. Případ Česka pak dokládá, jak slovy premiéra „spojité nádoby“ jsou vyšší daně a nelegální obchod. Po vstupu do unie musely být tuzemské daně postupně slaďovány s bruselskými požadavky. Podle odhadů tak stoupl podíl nelegálních cigaret na trhu z necelých dvou procent v roce 2005 na deset procent v loňském roce.
Nicméně drahé cigarety jsou v pořádku, zvlášť pokud se bude dařit stále ve větší míře potírat nelegální obchod. Čím dražší krabička, tím méně dostupná pro mladé začínající kuřáky.
Další kroky v regulaci kouření jsou ovšem diskutabilní. Jejich přínos spíše mizivý a naopak tím, že větší regulace nahrává černému trhu, mohou zvyšovat náklady na boj proti organizovanému zločinu.
Příkladně zákaz vystavování tabákových výrobků v prodejnách. Touto myšlenkou se zabývá unijní administrativa. Výrobci originálních cigaret samozřejmě nejásají a snaží se to lobbingem Bruselu rozmluvit. Mají na své straně vcelku pádné argumenty. Takový zákaz zavedla Kanada a z unijních zemí Irsko. V roce 2006 Kanaďané kupovali ani ne každou pátou (16,5 procenta) krabičku na černém trhu. O dva roky později, kdy už zákaz platil, to byla bezmála každá třetí (32,7 procenta). V Irsku po zavedení zákazu vystavení se mimo legální trh koupí každá třetí krabička. Není třeba být příliš zkušeným matematikem, aby si člověk spočítal, že ztráty pro stát jsou miliardové. Jen v Česku, kde se nezákonně prodá deset procent cigaret, je díra odhadem pět miliard korun ročně. To už ministr financí neděkuje, spíše se mračí.
Podobně katastrofické scénáře malují výrobci tabákových produktů u dalších opatření, která regulátory napadají. Třeba unifikované krabičky, aby cigarety nepůsobily „stylově“. „Tato opatření otevírají dveře trhu s nelegálním prodejem cigaret,“ přesvědčuje členka představenstva největšího tuzemského cigaretového hráče Philip Morris ČR Andrea Gontkovičová.
Pravdu má minimálně v tom, že padělatelům cigaret se tímto usnadní jejich práce.
Ostatně kvůli omezování prostoru, kde se mohou firmy samy prezentovat, jsou ochotni tabákoví producenti vytáhnout i do ostřejších než slovních soubojů. Philip Morris tak bude požadovat po australské vládě odškodnění v miliardách dolarů za to, že stát povinně vyžaduje zobrazování snímků nemocí z kouření. Firma to považuje za znehodnocení značky. Návrh zákona, který přikazuje, že na krabičkách budou jen tyto obrázky a malé unifikované nápisy značek, má jít do parlamentu v červenci.
Co všechno tvrdé kroky způsobí, ukáže čas. Lidé zřejmě kouřit nepřestanou – vyšší cena ani varovné nápisy je od zlozvyku neodradily. Je spíš tedy otázkou, jak moc bude ministr financí děkovat a nakolik budou děkovat organizovaní zločinci. Česko by ale aspoň pro začátek, když už se staví k podobným opatřením na evropské úrovni negativně, mohlo konečně mít pořádný protikuřácký zákon. Když jinde zakázali kouřit v hospodách, podniky nezkrachovaly a vydělávají nadále. U nás je ale po novelizaci zase dovoleno kouřit i na zastávkách hromadné dopravy.
