Ministr financí Miroslav Kalousek dnes vydal prohlášení ke kauze, kterou rozpoutali šéfredaktoři českých novinových titulů. Poté, co jim Kalousek telefonicky oznámil, že disponuje nahrávkami z jejich tajné schůze, novináři kauzu zveřejnili.
Foto: Profimedia
Sám ministr v prohlášení napsal, že se z jeho strany jednalo o vtip a že fakt, že novináři sami celou kauzu zveřejnili, považuje za malý bonus. Ačkoliv se dá diskutovat o tom, zda jsou takovéto vtípky na místě v případě ministra financí, nelze přehlédnout, že česká média mají v poslední době menší odolnost vůči různým politickým tlakům jejich majitelů. Naplno se to naposledy projevilo před volbami.
Prohlášení ministra financí:
Mladá fronta, Lidové noviny a Blesk zveřejnily informaci, že disponuji „tajnou nahrávkou“ ze setkání šéfredaktorů řady českých médií. Rád bych proto veřejnosti vysvětlil, jak tato informace vznikla. Žádnou nahrávkou nedisponuji a žádná nahrávka neexistuje (alespoň o žádné nevím). Disponoval jsem pouze kusými a neověřenými informacemi, že šéfredaktoři řady českých deníků se scházejí, aby koordinovali mohutnou mediální kampaň proti penzijní reformě, zejména pak proti sjednocování sazeb DPH, které by výrazně ovlivnilo zisk jejich vydavatelů. Abych si tuto informaci ověřil, dovolil jsem si v soukromém telefonickém rozhovoru celkem průhlednou mystifikaci vůči šéfredaktorovi MF Dnes Čásenskému.
Z jeho reakce jsem si svoje informace nejen ověřil, ale získal i zajímavé podrobnosti z uskutečněné schůzky. To, že šéfredaktoři MF Dnes a LN v obavách před avizovaným zveřejněním nahrávky zahájili obrannou bubnovou palbu a soukromý telefonní rozhovor zveřejnili, už byl bonus, který jsem neočekával. Jsem ale velmi rád, že tak učinili. Veřejnost by měla vědět, že veřejná diskuze o penzijní reformě je zásadním způsobem ovlivněna ekonomickými zájmy vydavatelů novin. Ve veřejném prostoru tak dochází k paradoxní situaci: některé tituly, které léta oprávněně kritizují politickou reprezentaci za to, že nepřesouvá zdanění práce do nepřímých daní, dnes proti tomu protestují. Důvod je jediný: vydavatel si spočítal dopad tohoto opatření do své ekonomické bilance a zavelel k opačným názorům.
V žádném případě jsem se nedopustil (jak se vyjádřil šéfredaktor LN Balšínek) útoku na svobodu tisku. Je naopak na zváženou, zda skutečným útokem na svobodu tisku není řízení veřejné diskuze tak, aby byly upřednostněny zájmy vydavatelů novin, ve kterých diskuze probíhá. Ekonomické výsledky vydavatelů jsou jistě důležitým argumentem a já ho nezpochybňuji. Česká vláda má však za povinnost zajistit dlouhodobou finanční stabilitu důchodového systému pro všechny dnešní i budoucí seniory. V tom se zjevně zájmy vlády a některých šéfredaktorů budou výrazně rozcházet.
