Ivo Svoboda spřádal složité finanční sítě mezi svými firmami, Libertou, stranickou pokladnou ČSSD a kmotrem Mrázkem, až v nich nakonec sám uvízl
Chlapík s nevinným kukučem Oty Pavla, po jehož boku nikdy nechyběla podobně staromódní ženština s drdolem (Barbora Snopková), byl ministrem financí pouhý rok. Navíc nezpůsobil ani žádný skutečný průšvih typu Mostecká uhelná (ty přišly po jeho vynuceném konci v červenci 1999). Přesto navždy ponese smutný primát prvního člena vlády odsouzeného za tunelování.
Zatímco privatizace Liberty se dnes jeví jako bizarní ekonomická sebevražda (tunelovat prázdné haly s rozbitými kočárky mohl chtít jen politický kamikadze), širší souvislosti příběhu Ivo Svobody (6. dubna 1948 - 23. února 2017) jsou nicméně fotografickou momentkou časů, za nichž mafie ještě lobbovala u vládních úředníků osobně a v š em na očích.
Peníze nemají mašličku
Duo řadových členů sociální demokracie S+S (Svoboda a Snopková) se v roce 1996 zjevilo na scéně a jako deus ex machina zachránilo prostřednictvím účtů své konzultační firmy Omnia finance ČSSD obstavené finančním úřadem. Později se ukáže, že dvacetimilionová půjčka straně jejich účty jenom protekla a pochází od firmy TIA společníků Jansty a Lhotského. Prozradil to druhý jmenovaný, který následně utrpěl střelné zranění, přežil jen zázrakem a dál se o financování politických stran už nikdy nebavil. Ve stejné době si duo S+S půjčilo pět milionů od firmy Tesla Praha na koupi Liberty, vzalo si šestimilionový úvěr od IPB na její provoz, peníze věnovalo Omnii na splacení půjčky Tesle, čímž vlastně koupilo krachující Libertu za její vlastní peníze.
Ivo Svoboda se k podnikání v Libertě nikdy nevyjadřoval (Snopková transakce později u soudu hájila půvabnou větou: „Děláte, jako by měly peníze mašličku.
Tak to ale v ekonomice nechodí, nepozná se, odkud která koruna je…“), jako ministr financí a strážce pokladny ČSSD však podnikal ještě kontroverznější kroky. Bez vědomí kohokoli dalšího dohadoval nevýhodnou emisi dluhopisů skrze investiční banku Morgan Stanley a hlavně zplnomocnil Baraka Alona (připravil Komerční banku o osm miliard korun) vyjednávat o odkupu ruského dluhu do výše 200 milionů dolarů. Za transakcí stál patrně kmotr František Mrázek, který se kvůli tomu dokonce s duem S+S sešel na oběd v restauraci Obora v Dejvicích.
Nejraději tlačil kočárek
V listopadu 1999 putují S+S na řadu měsíců do vazby, přičemž třešničkou na dortu v kauze Liberta je, že ve stejné době odkoupil zcela bezcenné akcie firmy Barak Alon za 16 milionů (tedy trojnásobek ceny, za niž S+S Libertu zakoupili). Je zajímavé číst si přepisy rozhlasových rozhovorů Ivo Svobody po propuštění z vazby v roce 2000, v nichž kritizuje tehdejší úvěrovou politiku bank: „Špatné úvěry jsou problémem transformující se ekonomiky. Nefunguje dozorčí rada ani management. Peníze mizejí do spřátelených firem…“ Svoboda se posluchačům dokonce svěřuje, že by tunelování uměl řešit lépe. V roce 2004 putuje za vytunelování Liberty na tři roky do vězení.
Přestože neexistuje důkaz, že S+S vstoupili do Liberty s úmyslem ji skutečně vykrást, a nikoli udržet při životě za využití pololegálních metod (konstatovalo v roce 2005 v posudku Nejvyšší státní zastupitelství), Svoboda na rozdíl od Snopkové veškeré snahy o obnovení procesu vzdal a věnoval zbytek života vnoučatům.
„Nejšiastnějšíje, když na procházce před sebou tlačí kočárek,“ řekla Snopková o bývalém kolegovi v roce 2012. Inu, kočárky - jimi vše začíná i končí. 0
O autorovi| Lubomír Heger, heger@mf.cz
