Francis Mer se zasloužil o výhodný prodej akcií Crédit Lyonnais
Celých šest měsíců nechával Francis Mer všechny v nejistotě. Bude se bývalý generální ředitel ocelářského gigantu Arcelor a první vrcholový manažer, který kdy stanul v čele francouzského ministerstva financí, ve své funkci chovat jinak než byrokraté, kteří ji zastávali před ním? Nejistota skončila. Mer vyhlásil překvapivé víkendové výběrové řízení na prodej státního podílu v bance Crédit Lyonnais, čímž prokázal, že má instinkty mazaného obchodníka, a od BNP Paribas získal celé 2,2 miliardy dolarů. Porušil také nepsaná pravidla a tradice francouzské bankéřské kliky, když zajistil, aby o osudu Crédit Lyonnais rozhodly tržní síly, a ne zákulisní pletichy. „Naši předchůdci by si to tak nepřáli, my však vnímáme svou roli jinak,“ prozrazuje jeden z jeho blízkých poradců.
Je to vítaná změna. Ačkoli v devadesátých letech už byla většina státních podílů ve francouzských bankách prodaná, francouzští politici se chovali, jako by tyto banky státu pořád patřily. V roce 1999 prodalo francouzské ministerstvo financí téměř 90 procent akcií Crédit Lyonnais a mělo v úmyslu spojit ji s jiným domácím bankovním domem, aby tato poměrně malá banka nepadla do rukou některé zahraniční společnosti. Favoritem byla Crédit Agricole, která už v Crédit Lyonnais držela 10,5 procenta. Poslední dva Merovi předchůdci, oba socialisté, se spojení Crédit Lyonnais a Crédit Agricole pokoušeli vyjednat, ale neuspěli.
Na scénu přichází Mer. Crédit Lyonnais dobře zná, protože byl členem jejího představenstva až do svého květnového jmenování do funkce ministra. Jelikož v první polovině roku Crédit Lyonnais a Crédit Agricole znovu zahájily jednání, Mer do případu zpočátku vůbec nezasahoval. Na podzim však už bylo jasné, že jednání uvízla na mrtvém bodě, a Mer ztratil trpělivost. Nabídl Crédit Agricole poslední šanci koupit státní podíl za 1,6 miliardy dolarů. Crédit Agricole odmítla. O den později, 22. listopadu, Mer oznámil, že bude přijímat nabídky na koupi podílu v Crédit Lyonnais do 18:00 následujícího dne, což byla sobota. Podle zdroje z blízkého okolí se Mer domníval, že obdrží výhodnější nabídky, když výběrové řízení vyhlásí naprosto neočekávaně. Nemýlil se. Manažeři v Crédit Lyonnais a Crédit Agricole se cítili uraženi, stejně tak odboráři v Crédit Lyonnais. Tak ať. Peníze, které prodejem získá, budou pro středopravou vládu premiéra Jean-Pierra Raffarina požehnáním, zvláště v době, kdy se potýká s rostoucím rozpočtovým deficitem a hospodářský růst v letošním roce je odhadován na pouhé jedno procento.
Otázkou nyní zůstává, zda bude vláda postupovat stejně neohroženě i při uskutečňování dalších plánovaných hospodářských reforem. Mer slíbil zprivatizovat i tak politicky citlivé společnosti, jako Air France a energetické a plynárenské podniky Electricité de France a Gaz de France. Pokud jde o plnění jiných slibů, například snižování státních výdajů nebo reformu státem financovaného důchodového systému, je Raffarinova vláda opatrnější. Má k tomu ostatně dobrý důvod: poslední takový pokus v polovině devadesátých let skončil masovými demonstracemi. Jak však ukázal úspěšný prodej podílu v Crédit Lyonnais, riskovat se někdy vyplácí. Bravo, Monsieur Mer - jen tak dál!
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Martina Uhrinová
