Finále tendru na třetího mobilního operátora by již opravňovalo žádat po ministru Antonínu Peltrámovi vyvození osobní odpovědnosti. Člověk, který měl celou soutěž na starosti, se jí ve skutečnosti začal vážně zabývat až v době, kdy bylo o všem rozhodnuto. Čtrnáct dní před konečným verdiktem trávil cestováním po Číně, Řecku a USA, aktivitou začal hýřit až v posledních dnech, kdy prověřoval a přepisoval text smlouvy s vítězným Českým mobilem.
Jestliže návrh smlouvy nebyl včas hotov, neodpovídal našemu právnímu řádu, nebyly v něm zakomponovány závazky vítěze a patřičné sankce za neplnění, potom by to měl ministr říci nahlas a vyvodit z toho i důsledky: Odvolat šéfa Čes kého telekomunikačního úřadu Davida Stádníka, který výběrové komisi předsedal, a žádat společnost Cameron McKenna, která návrh připravila, aby vrátila peníze. Není přece možné na jedné straně zpochybňovat práci renomované firmy a souběžně jí vy plácet milionové honoráře.
Licence měla být vydána do 30. září. Státní úředníky, kteří po účastnících tendru žádali dodržování termínů s přesností na hodiny, však osmidenní zpoždění vůbec nevyvedlo z míry. Pro Český mobil je oddálení jak přínosem, tak hrozbou. Z hle diska závazků mu asi vyhovuje, protože si bude moci úměrně tomu o pár dní posunout i termíny výstavby sítě, přitom přípravné práce mohly být zahájeny i bez licence. Případné nedodržení termínů může klidně svést na obstrukce ministerstva. N a druhé straně chce stihnout vánoční nákupní horečku
Stále více se ukazuje, že zcela pomatená byla základní filozofie tendru, kdy komise vybírala vítěze podle cen. V tisku se vedou dětinské spory o to, zda Český mobil má skutečně výhodnější tarifní programy než druhý Orange. Proč má ale úředník č i novinář poměřovat, který tarif bude atraktivnější? Už deset let je i u nás od toho trh. Jestliže chce někdo nasadit vysoké ceny, ať je nasadí, ale jeho zboží zůstane v regálech. Vláda ČSSD se projevila jako typický spolek sociálních inženýrů, kteří mají strach o to, aby lidé náhodou nekupovali předražené výrobky. Řada takzvaných odborníků by ve světle posledních událostí těžko obhájila své původní názory, že „soutěž krásy je v českých podmínkách vhodnější než dražba licence či los ování.
Nejsmutnější jsou zahraničněpolitické důsledky. Na jednu stranu světové investory do ČR lákáme, na straně druhé se jim vysmíváme, protože vůbec nebereme v potaz jejich zkušenosti, a navíc jim ukazujeme, že pro svá rozhodnutí nemáme nezpochybnit elné argumenty.
