Pedro J. Pick
Neměli bychom hledat viníky, ale řešení hospodářských obtíží České republiky, říká Pedro J. Pick, předseda představenstva řady českých podniků a mezinárodně uznávaný poradce při restrukturalizaci průmyslu.
Pedro J. Pick (64) se narodil v Praze a v roce 1949 s rodiči emigroval do Venezuely. Studoval na univerzitách New York a Cornell a na Harvardské obchodní vysoké škole. Je zakladatelem asociace chemických výrobců St. Lucia Group, pracoval jako prezident Nadace pro vědecký pokrok ve Venezuele, byl viceprezidentem konzultační firmy Arthur D. Little pro Latinskou Ameriku a střední Evropu. Již několik let intenzivně pracuje v ČR - je předsedou představenstva Spolchemie, Tonaku, PAP a Energovodu, členem představenstva Pražských pivovarů, členem dozorčí rady Patria Finance. Je spoluzakladatelem českého diskusního fóra Sdružení Lípa.
EURO: Kde tkví podle vás příčiny dnešních ekonomických obtíží České republiky? PICK: Neproběhla transformace hodnot a společnost nepřijala nový sociální kontrakt, to vidím jako nejhlubší příčinu. V zemích, kde tržní demokracie funguje, je mnohem větší příjmová nerovnost a celý systém je mnohem meritokratičtější. Další příčiny jsou různorodé a mnohokrát popsané. Ale hledat viníky nám nijak nepomůže, to nepřidává žádnou hodnotu. Spíše si řekněme: Takové to bylo, a co budeme dělat zítra, aby to bylo lepší.
EURO: Co míníte novým sociálním kontraktem a transformací hodnot? PICK: Chybí dvě věci. Přijmout příjmovou nerovnost, tedy že se platí za výkon, a ne za zahřívání židle. A pokud někdo hodně vydělá díky vynikajícím výsledkům, zbytek obyvatelstva by si nemusel myslet, že to musel ukradnout. A potom lid é nejsou zvyklí dělat. Etika práce je tady špatná. Ve většině českých podniků totiž máme strašně neschopné vlastníky, kteří nejsou schopni zvýšit produktivitu práce.
EURO: Jaké řešení byste pro český průmysl doporučil? PICK: Klíčové je restrukturalizovat dvě skupiny motorů českého hospodářství. Motorem hospodářství myslím podnik, který má velký dopad na zbytek ekonomiky tím, že má hodně tuzemských dodavatelů a klientů, takže jeho redistribuční efekt je obrovsk ý. První skupina motorů je v chemii a druhá ve strojírenství a dopravě. Do první bych jmenoval Unipetrol, AliaChem a Spolanu a do druhé Škodu Plzeň, ČKD, Tatru Kopřivnice. Kdyby tyto dvě skupiny firem dnes fungovaly jako Škoda Ml adá Boleslav, v žádné recesi bychom nebyli. Na jejich restrukturalizaci nepotřebuji revitalizační agenturu. Stačilo by, aby pro každou byl vybrán renomovaný nadnárodní poradce, který by společně s Konsolidační bankou a Českou finanční dost al mandát a volné ruce problémy řešit.
EURO: Jaké pravomoci by to musely být? PICK: Pravomoci disponovat vším v podniku v rámci určité strategické vize. Zavírat některé výroby, propouštět, kupovat licence na nové technologie, rozprodávat majetek. Vlastník, třeba Česká finanční, by měl celý proces hlídat, ale ne se do něj plést. Když najmete správce, musíte ho nechat spravovat, ale pokud bude špatný, musíte mít možnost ho vyhodit.
EURO: Vámi jmenované motory jsou ale většinou v tak špatném stavu, že kromě poradce budou přece potřebovat i kapitál, a proto by podle vlády zřejmě měla vzniknout revitalizační agentura. PICK: Finanční situace těchto podniků je skutečně strašná, ale aby do nich stát lil další peníze, není k ničemu. Další peníze by po pečlivém zvážení měli dodat věřitelé, tedy banky. Ty se musí rozhodnout, zda podnik zavřít, nebo mu znovu půjčit. Nejprve je ale nutné vybudovat důvěru v tom smyslu, že ti, kteří u restrukturalizace budou, budou pracovat pro dlouhodobý prospěch společnosti, a ne že peníze opět zmizí.
EURO: Ovšem ministr Grégr se snaží do podniků nalít další peníze tím, že stát by garantoval nové bankovní úvěry. PICK: Myslím si, že to není správná cesta. Nemohu pochopit, že ti, kteří podnik přivedli tam, kde je, by znovu mohli dostat další zdroje. To je jako dostat vyznamenání s odměnou za to, že jste něco zkazil. Tomuto konceptu ministra Grégra nerozumím.
EURO: Mladoboleslavské Škodovce se na počátku devadesátých let podařilo začlenit do nadnárodního koncernu. Myslíte, že i motory českého hospodářství mají šanci být takto začleněny jako celek? PICK: Mladá Boleslav měla jenom jeden produkt - osobní auta. Takže není férové ji porovnávat s multiprodukčními podniky, jako je třeba Škoda Plzeň. Ta by i tenkrát musela být rozdělena na kousky. Na druhou stranu by jistě bylo jednodušší a levnější, kdyby se to bylo udělalo na začátku devadesátých let. Ty podniky se velice zhoršily a svět se změnil. Euforie vyvolaná pádem železné opony, kdy se lidé a peníze valili do východní Evropy, je pryč. Nyní bude restrukturalizace těžš í, ale určitě bude možné některé části podniků začlenit do nadnárodních celků.
EURO: V první polovině devadesátých let čeští politici podlehli iluzi, že vše vyřeší makroekonomií. Nyní se mluví téměř výhradně o řešení vycházejícím z mikroekonomie. PICK: Na makro bychom zapomenout neměli. Zásadní v tomto směru je rychle začít snižovat státní výdaje. Státní správa se rozrostla neúnosným způsobem. Pokud jde o míru přerozdělování, jsme na výši nejbohatších zemí, jenže v porovnání se západní Evropou jsme chudá země. Politicky to není populární, ale je třeba tvrdě válčit na poli restrukturalizace státní správy a snížení státních výdajů.
EURO: Jak konkrétně snižovat rozsah státních výdajů? PICK: Byrokracie musí zeštíhlet a z hlediska dávek musíme dosáhnout většího rozdílu mezi podporou v nezaměstnanosti a průměrnou mzdou, aby fungovaly pobídky pro hledání práce. Dále musíme snížit daň z příjmu právnických osob na 20 až 25 procent, protože při dnešním zdanění se vyplatí s účty všelijak šíbovat a vyhýbat se placení daní. Potom velmi rychle doprivatizovat a zefektivnit restrukturalizaci hospodářství zjednodušením vyrovnávání pohledávek při bankrotu a před ním. Banky a podniky nerestrukturalizují svoje pohledávky, protože nejsou schopny vyměnit svoji pohledávku za akcie. To umře u soudu. Vyrovnávání zástav, které leží u českých úřadů léta, trvá v Americe dvě hodiny.
EURO: Většina vámi navrhovaných opatření je ale značně nepopulární. PICK: Přesto to bolestivé období budeme muset vydržet, pokud chceme mít systém, jaký funguje v rozvinutých západních demokraciích. Politici nemohou přece jen kopírovat veřejné mínění. Měli by mít i schopnost veřejnost o něčem přesvědčit. Kdybychom všechna zmíněná opatření rozběhli během dvanácti měsíců, pak bych jako politik se čtyřletým mandátem slíbil voličům, že během třetího a čtvrtého roku již uvidí první pozitivní výsledky. Musíte mít po litickou vůli a odvahu to udělat. A když vás vyhodí, tak vás vyhodí. Ale budou-li nastartované změny pokračovat, přinesou výsledky a vy máte možnost se vrátit.
EURO: Nejsme politici. Dopřejme si proto dlouhodobější výhled. PICK: V horizontu pěti let je klíčový vstup do Evropské unie. Neměli bychom se však proto chodit na všechno ptát do Bruselu. Oni nás tam vezmou, když zlepšíme domácí ekonomiku, i když se jim něco třeba krátkodobě nebude líbit. Zdá se mi, že nyní do Bruselu chodíme jako k učiteli, který nám vždycky dá přes ruce. Ze svých zkušeností z jiných částí světa bych navrhoval, aby Visegrádská skupina s Bulharskem, Rumunskem a bývalou Jugoslávií vytvořily tvrdý blok bezcelní zóny. V horizontu deseti let by mělo dojít ke změně hodnot, jak jsme o tom již mluvili. Lidé se musí stále přesvědčovat o výhodnosti meritokratické společnosti s velkou příjmovou nerovností. Každý musí přijmout princip osobní odpovědnosti. Tady lidé nechtějí být za nic odpovědní, hlavně ti dříve narození. Je třeba zefektivnit středo a vysokoškolské vzdělání, kde by se mělo vyučovat méně konkrétních vědomostí, ale více analytického myšlení vedoucího k řešení problémů. Potom posílit výuku počítačových technologií a zařadit od první třídy angličtinu a dále i další řeči. Žijeme v nadnárodním světě.
EURO: Jste předsedou představenstva Spolchemie, kam vás najala Česká finanční, abyste provedl její restrukturalizaci. Jaký finanční efekt by měl mít váš jedenáctibodový záměr? PICK: Strategickým cílem je dosáhnout celoevropské konkurenceschopnosti ve vybraných sektorech. Těmi jsou pryskyřice, anorganika a barviva. Musíme se soustředit tam, kde máme šanci být špičkou. Všechno ostatní opustíme. Během jednoho roku přidáme do výsledovky asi čtyři sta milionů korun. Každý měsíc tedy budeme mít vyšší zisk zhruba o 35 milionů korun.
EURO: K vyššímu zisku se chcete dopracovat především snižováním nákladů? PICK: Většinou se každý soustředí na zlepšování práce hodnotné, tedy na výrobu a prodej. My se nyní chceme zaměřit na práci škodnou a na práci nehodnotnou. Například je skupina lidí, která vyrábí mnoho reportů, které nikdo nečte. To je prác e škodná, jejím zrušením podnik jenom profituje. Práce neužitečná jsou třeba hasiči nebo lidi malující mobilizační plány. To jsou činnosti, které si Spolchemie nemůže dovolit, protože s nimi nemůže ekonomicky přežít. Takže chceme odstranit zbytné či nnosti, samozřejmě s ohledem na platné zákony, reorganizovat a zjednodušovat práci, mít jen nezbytné pracovní síly a zlepšovat kvalitu práce. Dále je třeba vytvořit způsob měření a hodnocení. Pokud výkon není měřitelný a hodnotit elný, vždycky se to umluví.
EURO: Ředitel České finanční Stanislav Pavel před několika měsíci říkal, že cílem je rychle provést restrukturalizaci a potom Spolchemii výhodně prodat. Jak to vypadá s kupcem? PICK: Nejde jen o to, aby Česká finanční výhodně prodala akcie Spolchemie, ale aby zde také něco zůstalo. Hledáme investora, u kterého je předpoklad, že chce podnik seriózně rozvíjet, a ne vytunelovat nebo zavřít. A třeba to nebud e jeden vlastník, ale několik. Je možné si představit, že barviva mohou být jedním podnikem, pryskyřice druhým a anorganika třetím. Vedeme jednání asi s deseti partnery. Na epoxidové pryskyřice máme dva možné partnery, na polyester máme dvaceti letou dohodu s Reicholdem. V Pardubicích, kde děláme výzkum, máme také možné partnery a dalšího zájemce máme na anorganiku, jednoho na permanganát, jednoho na fluorovou chemii. Zájemci se začínají objevovat. Trhy rychle zaregistrují, když se s podnikem něco dělá. Jednáme i s IFC, který má také zájem do Spolchemie vstoupit. V lednu jsme prodali Reicholdovi padesát procent marketingové společnosti na polyester. Tím jsme získali nějaké zdroje. Máme ještě dvě nebo tři dcerky, jejichž prodej je na spadnutí.
EURO: Máte zkušenosti se zeměmi, které většině českých podnikatelů voní exoticky. Jak s nimi mohou české podniky obchodovat? PICK: Bohužel na to jdeme špatně. V řadě exotických zemích máme svá obchodní zastoupení, ale často jsou až druhé třídy. Je to špatná strategie pro malou zemi. Musíme být mnohem selektivnější. Musíme si udělat strategii země-sektor. Například chceme-li prodávat zařízení pro ropný průmysl do Jižní Ameriky, musíme si říci, že to bude Venezuela nebo Mexiko a že tam budeme dodávat bezešvé trubky, ventily, čerpadla a kompresory. A zainvestujeme, abychom právě v těchto zemích měli lidi, kteří budou mít zkušenosti právě s tímto průmyslem. Jestliže ale nemáme potřebné atesty, mezinárodní kvalitu, konkurenceschopné ceny, pak budovat podobné vztahy a obchodní zastoupení je vyhazováním peněz. Můžete snad prodat nějaké tramvaje, když jedni politici je prodávají druhým politikům, ale když prodává průmysl průmyslu, tak se bez odpovídajících atestů, kvality a cen neobejdete. Často jde i o zajištění profinancování dodaného zboží. V Panamě byl před lety mezinárodní tendr na most přes kanál. Vyhráli ho Japonci, protože nabídli i dvacetiletý tříprocentní úvěr. A bylo to jistě zezadu dotované státem. Ale tak se vel ké obchody dělají. Asi před třiceti lety kupovala Venezuela turbíny na velkou přehradu, což byla zakázka za šest set milionů dolarů. Vyhrál švýcarský koncern ABB. Já jsem tenkrát měl kontakty s General Electric, kteří se o zakázku také ucházeli , a oni dlouho nevěděli, proč nakonec prohráli. Po delším zkoumání jsme v státních statistikách našli, že Švýcarsko vydalo dvě stě milionů dolarů jako státní pomoc Venezuele. Ale ve skutečnosti to nebyl nezištný dar pro Venezuelu, ale pomoc pro ABB, aby mohli snížit cenu oproti GE. Myslím, že dobrý příklad byla Tošovského vláda, kdy se rozhodovalo o spojení Boeing - Aero Vodochody. Kabinet dostal na vybranou: buď dá záruku třicet miliard korun a bude tady vesmírný průmysl, anebo nedá a nebude. Oni řekli dáme, takže ho máme.
