Každá politická strana má svoji neřízenou střelu. V ANO jedna taková právě odstartovala. Je to ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová, která chce zákonem přimět katolickou církev k odprodeji nemovitostí na Pražském hradě.
Zajímavé na celé věci je, že jen ona je tím jediným z politiků, kdo o téhle věci uvažuje, což může ukazovat na spoustu věcí - jejím ukotvením v realitě začínaje a mírou pracovního vytížení konče.
Ale k jejím argumentům, proč církev musí své nemovitosti postoupit státu. První se dá shrnout asi takhle: Jen to zkouším, využívám svého práva předložit zákon. „Je-li to nesmysl, a lidé si to nemyslí, pak to poslanci jako volení zástupci lidu neschválí. A pokud si to lidé myslí, a oni to přesto zamítnou, je také možné, že už je lidé podruhé nezvolí,“ říká ministryně doslova v jednom z rozhovorů.
Tahle teze vychází z přesvědčení, že poslanci naslouchají bedlivě lidem a každé jejich přání přetaví v zákon nebo ho alespoň při schvalování zákonů vyslyší. Co na to říci? Je to dost naivní představa, takhle politika nefunguje, což by paní ministryně měla vědět. A dovětek, že pokud by se poslanci zmýlili, lid by je příště nezvolil je kromě naivity také dost nefér, a to zejména vůči církvi, která by přišla tímhle „omylem“ o navždy svůj majetek.
Hlas lidu
Bezpečnost především
Argument číslo dvě - bezpečnost pana prezidenta. „Co když církev anebo soukromý subjekt nějakou budovu nebo její část pronajme například zahraničnímu subjektu? Klidně někomu ze Sýrie nebo třeba Afghánistánu?“ říká ministryně.
No, řekl bych, že v těchto zemích mají teď trochu jiné starosti než si shánět podnájem na Hradčanech. A co se týče bezpečnostního rizika, určitě by případní útočníci začali asi trochu jinak než sepsáním nájemní smlouvy s katolickou církví.
Přečtěte si další komentáře autora:
Paní ministryni by měl také někdo říci, že na Hrad se člověk ze Sýrie nebo Afghánistánu může dostat klidně už teď, stejně jako turisté z ostatních zemí. A vzhledem k bezpečnostním opatřením (mimo jiné zákazu vstupu do zahrad pod okna pana prezidenta), je teď největším zdraví ohrožujícím faktorem pro prezidenta jen on sám.
Bachratí preláti
Za třetí - je potřeba katolíky klepnout přes prsty. Církev dostala zpět znárodněné majetky a ještě podala další žaloby, což paní ministryně nemůže vidět. A tak, i když se kardinál Dominik Duka a prezident Miloš Zeman dohodli na vlastnictví a správě budov Hradu, je potřeba udělat nový pořádek.
Ty žaloby, které paní ministryni štvou, se vesměs netýkají hromadného náboru nového církevního majetku. Jde o porušení takzvaného blokačního paragrafu. Ve zkratce řečeno, zákon o půdě z roku 1991 říká, že s historickým majetkem církve nesmí stát nijak nakládat, protože by se na něj mohl vztahovat restituční zákon. A když to kraje či města porušila, je logické, že se církev ozve. Za to bych katolíky odnětím budov na Hradě tedy netrestal.
Za čtvrté. Hrad je symbolem státnosti a měl by prý patřit státu, nebo chcete - li, lidu. Ano, lidu určitě změní život, když tu či on u budovu nebude už využívat církev, ale třeba památkový ústav nebo správa Hradu.
Mimochodem tohle zaštiťování se vůlí lidu už tu jednou bylo. Možná si to i paní ministryně ještě pamatuje.
