Vystrnaděný šéf Siemensu Kleinfeld byl symbolem národního obratu
Vyhodit šéfa pouhý den po oznámení skvělých výsledků se může zdát poněkud divné. Ale právě to Siemens udělal 25. dubna Klausovi Kleinfeldovi. Pár hodin poté, co mnichovská elektrotechnická společnost sdělila, že operační zisk v posledním čtvrtletí stoupl o 49 procent na 2,7 miliardy dolarů, Kleinfeld - pod tlakem dozorčí rady Siemensu kvůli korupčnímu skandálu - oznámil, že nebude usilovat o prodloužení smlouvy. Oficiálně zůstane ve funkci do vypršení kontraktu 30. září, ale jako člověk, jenž ve své pozici nemá pokračovat, již pravděpodobně nezahájí žádná jednání. K 25. dubnu Siemens ještě nejmenoval jeho nástupce.
Kleinfeldův odchod vážně znepokojuje ty, kteří viděli v devětačtyřicetiletém manažerovi nejlepšího německého korporátního vůdce. Dvojnásob nepříjemné je, že jeho vytlačení se jeví být dílem dvou členů dozorčí rady, dříve známých pro jejich úsilí modernizovat podnikatelské Německo. Gerhard Cromme, předseda správní rady ocelářské firmy ThyssenKrupp, vedl komisi, jež reformovala německý korporátní kodex řízení. A šéf Deutsche Bank Josef Ackermann? Ten byl pokutován částkou 4,2 milionu dolarů za porušení důvěry ve funkci člena správní rady u jedné společnosti, aby pak získal ocenění za ozdravění financí ve vlastní organizaci. Dle zpráv německého tisku přesvědčili Cromme a Ackermann zástupce dělníků, tvořících polovinu dozorčí rady, aby je podpořili v tlaku na odchod Kleinfelda. (Ani Cromme, ani Ackermann nebyli k dispozici, aby tyto zprávy komentovali.)
Záminkou pro Kleinfeldův nucený odchod je vyšetřování mnichovské prokuratury, zda Siemens neuplácel zahraniční úředníky, aby získával kontrakty. Společnost říká, že 570 milionů dolarů mohlo být nesprávně použito. Jedna osoba blízká Crommemu má za to, že vystrnadění Kleinfelda má být pokusem uchlácholit americkou Komisi pro cenné papíry, která se též zajímá o obvinění Siemensu z uplácení, neboť akcie firmy jsou ve Spojených státech registrovány. Cromme však v prohlášení zdůraznil, že „žádné doklady o špatném osobním vedení ani o tom, že by Kleinfeld měl nějakou povědomost o událostech spojených s aférou“, neexistují. Dokud není Kleinfeld byť jen obviněn z čehokoli špatného, není ke změně ve vedení žádný uspokojivý důvod.
Akcionáři jsou rozčileni. Akcie Siemensu po Kleinfeldově de facto rezignaci klesly o tři procenta. To následuje po 39procentním růstu od roku 2005, kdy Kleinfeld nastoupil do funkce - a vzestupný trend pokračoval i poté, co skandál s uplácením vyšel v listopadu najevo. Kleinfeld, jenž rád cituje exšéfa General Electric Jacka Welche, získal vysoká ocenění pro své zásadní přeměny Siemensu (rivala GE), který vyrábí elektrárny, rentgenová zařízení, vlaky, osvětlení a mnoho dalšího. Kleinfeld prodal či rozpustil finančně ztrátovou divizi telekomunikačních zařízení, vytvořil plány na prodej autoelektronické jednotky a loni utratil 7,6 miliard dolarů za akvizice směřující k posílení klíčových aktivit firmy a směroval Siemens na rozvíjející se trhy, jakými jsou Čína a Indie.
Nyní nebude mít Kleinfeld šanci započatou práci dokončit, což je pro Německo škoda. Kleinfeld byl symbolem obratu, během něhož se tucty německých společností v posledních letech proměňovaly snižováním nákladů, rozvojem inovací a expanzí do zahraničí. To učinilo z Německa největšího světového vývozce vyrobeného zboží a přivedlo jej k prvnímu trvalejšímu poklesu nezaměstnanosti za více než deset let.
Největší nadějí pro Siemens - a pro Německo - je, aby dozorčí rada rychle jmenovala nástupce, který bude pokračovat v Kleinfeldově strategii. Spekulace hovoří o Wolfgangu Reitzlem, vysoce váženém bývalém řediteli Fordu Motor, který proměnil průmyslového dodavatele plynu Linde. Reitzle prý tuto práci nechce. Ale tlaku svého přítele Ackermanna bude jen stěží odolávat. Člověk může jen doufat, že ať už bude Kleinfeldovým nástupcem kdokoli, bude mít volnější ruku k jednání v zájmu akcionářů.
Copyrighted 2007 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
