Kapitola 221
Možnosti tu jsou * Curveball a politici * Nebezpeční vojáci * Vyhozené peníze
Možnosti tu jsou
Známá siamská dvojčata Mirek Topolánek a Marek Dalík v české politice a byznysu oficiálně skončí. Co s nimi bude? Nezkomplikuje-li jejich plány zvýšená poptávka od policie, je jasné, že i do dalších dobrodružství půjdou v tandemu. Pokud nechtějí skončit v politice, mohou mít ambici povýšit na úroveň regionálních kmotrů ODS, kteří stranu již delší dobu ovládají. Pro českou diplomacii by bylo sebevraždou Topolánka zaměstnat. Marek a Mirek podnikat asi nebudou, jelikož bez politiky vydělávat peníze neumějí. Není vyloučena ani elegantní varianta, že se Topolánek stane lokálním reprezentantem nějaké zahraniční soukromé banky stejně jako exministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý (Goldman Sachs) či bývalý šéf resortu hospodářství Karel Dyba (Flemings). Další možností je již vyzkoušená cesta Standy Grosse, který si užívá svých peněz na Floridě. Podmínky k tomu mají i Dalík s Topolánkem – i vila v Monte Argentariu je pravděpodobně k dispozici.
Curveball a politici
Íránský jaderný vědec Šahram Amírí se loni vypařil cestou do Mekky. Jak se nyní ukázalo, jaderný vědec se s pomocí CIA zorientoval, že jeho Mekka již není v Orientě, nýbrž v USA. Nic proti gustu. Možná se tam opravdu bude mít dobře, pokud mu o to šlo. Jenže.
Koncem devadesátých let se objevil v Německu Iráčan jménem Rafid Ahmed Alwan. Začal německým zpravodajcům krmit uši řečmi o iráckých chemických zbraních. Němci se o něho postarali, ale byli dost zdrženliví. Pak se na něho přijeli podívat Američané a byli také skeptičtí. Pěkně se to odrazilo v kódovém jméně, které mu přidělili – Curveball. V češtině to zní ještě pikantněji než jen třikrát falšovaný míček, ale vůbec to není od věci. Curveball se snažil, potil, fabuloval, ale na vytoužený mercedes to nestačilo. A to se snažil svým hostitelům potvrdit vše, o čem si myslel, že by jim udělalo radost.
Jedna ambiciózní irácká exilová skupina vyvíjela enormní úsilí, aby dostala Američany do Iráku, v němž by po svržení režimu obsadili nejvyšší posty ve vší skromnosti oni sami. Nejprve konstruovali spojení Iráku s al-Káidou na základě údajné pražské schůzky iráckého zpravodajce s Muhammadem Attou, jedním z údajných sebevražedných útočníků z 11. září 2001. Výsledek nepřesvědčil nikoho inteligentního. Pak se dozvěděli o Curveballových snahách zalíbit se novým chlebodárcům a postarali se, aby se jeho žvásty dostaly k politikům. A ti hned napadli Irák. Dřív než se nade vší pochybnost prokázalo, že záminkou byly bohapusté lži.
V podobné situaci jako Curveball je asi nyní íránský vědec Amírí. Ocení jeho hostitelé, poví-li věci, jak opravdu jsou? Nebo spíše ocení snahu jít jim na ruku? V Iráku bylo možné ověřovat Curveballova tvrzení na místě. V případě výroků íránského vědce to nepůjde. Íránská dementi budou jeho výpovědím zdánlivě dodávat věrohodnosti, především u těch, kdo jsou stejně již dopředu přesvědčeni.
Proto nezbývá než zpravodajcům neustále připomínat jejich minulá selhání – ať profesní či etická – aby si uvědomili, že jejich branže začíná být také přeci jen trochu vyúčtovatelná. A těm americkým, profesionálně optimistickým, můžeme jen poradit ordinovat si zvýšenou dávku skepse. A především vše důsledně a co nejdéle držet z dosahu politiků.
Nebezpeční vojáci
Koncem března se ve vodách Žlutého moře potopila jihokorejská korveta. Zazněl výbuch a loď šla rychle ke dnu. Stejně rychle zaznělo obvinění, že příčinou bylo severokorejské torpédo. Satelity a radary však vyloučily severokorejské vojenské aktivity v okolí korvety. Ta sice těsně před potopením vystřelila na nepřátelský objekt, ale pak se ukázalo, že to bylo hejno ptáků. Naděje válečných štváčů, že by mohlo vzrůst napětí na korejském poloostrově, což by zase podpořilo válečný byznys, šly také ke dnu. Nakonec se ukázalo, ve smyslu pro ně zcela kontraproduktivním, že konec jihokorejské korvety pravděpodobně způsobil náraz na bludnou námořní minu, kterou kdysi kdosi vypustil. Vojáky tedy nečekaně zasáhly činy jejich předchůdců.
V přeneseném smyslu byl podobnou minou také například jistý Usáma bin Ládin, kterého kdysi USA pomohly vypustit, aby pak na něho ke svému překvapení narazily. Kolik takových min si připravujeme třeba na Blízkém východě tím, že podporujeme k dosažení dílčích cílů někoho, na něhož bychom sami později velmi neradi narazili? Nemělo by to být kritériem našich zahraničních aktivit?
Vyhozené peníze
Minulý týden ČSSD zaplavila Prahu plakáty s protitopolánkovskou tematikou. Lídrem strany však v té době byl už Petr Nečas. Ať volby dopadnou jakkoli, změny v ODS výrazně prodraží volební kampaň sociální demokracie.
