Gross si pořídil koště, zametal však Topolánek
Košťata to možná byla dobrá, nová a dokonce česká, jak před měsícem při jejich distribuci na Řípu bůhvíproč zdůrazňoval Stanislav Gross. Teď si s nimi ale sociální demokraté mohou tak akorát vysmejčit megakampaní vyprázdněná partajní konta. Během krajských voleb i při prvních jednáních o nových koalicích to totiž nebyla premiérova strana, ale Topolánkova ODS, kdo vymetal v regionech: a to samotnou ČSSD.
Budiž nejprve zdůrazněno, že postavila-li ČSSD do středu klání otázku nezcizitelnosti krajských nemocnic, pádnější odpovědi občanů se jí nemohlo dostat. Na rozdíl od některých politiků se lidé jejich privatizace nebo přesněji řečeno transformace k lepšímu zaplaťpánbůh nebojí. Aby o tom nebylo pochyb, deklasovali voliči v senátorském obvodu Plzeň-jih samu ministryni zdravotnictví Miladu Emmerovou pouhými šestnácti procenty přízně a vyřadili ji z boje hned v prvním kole. Kdyby takové vysvědčení osobní nedůvěry obdržel člen vlády v některé staroevropské zemi, druhý den by nejspíše podal demisi – v Česku však stačí výmluva, že chrabrý politik z boje neutíká. A ani dráždidlo modrých tunelů na lidi nezabralo: jak by taky mohlo, když už léta žijeme v éře tunelů růžových.
Kraje patřily pravici - z větší části opoziční - už v minulých čtyřech letech, teď to však bude mnohem víc vidět. A to i přesto, že povolební teoreticko-aritmetické prognózy (nástup dvanácti občanskodemokratických hejtmanů místo dosavadních devíti, pohodlná možnost dvojkoalic ODS a lidovců v jedenácti krajích, na Ústecku dokonce vláda ODS samotné a jedině v Liberci nutnost hledat kompromis s levicí) se hned v prvním týdnu vyjednávání zašmodrchaly. Občanští a křesťanští demokraté vytvořili už v minulých vedeních krajů tak sehraný tým, že leckdo uvěřil v pouhé jeho nynější mechanické pokračování. Jenže tak snadné to alespoň teď, ve fázi vyjednávání, není. Vstává z mrtvých obehraný vzorec z dávných Klausových vlád: silná ODS s pravolevým vnímáním světa stojí o slabší lidovce, kteří však své postavení druhých houslí rádi vylepšují vedlejšími „známostmi“ a zlobí. Ač je KDU-ČSL pod vedením Miroslava Kalouska spíše pravicovou stranou, politiku necítí bipolárně, ale vícepolárně. Kalousek po vzoru Josefa Luxe pochopil, že uspět neznamená chtít být druhý zprava, ale jedině první, proto to kočkování s ODS. I když teď lidovci zřejmě nasadí větší distanc i od svého Grossova kabinetu, čeká je těžká schizofrenie.
Topolánek nechává jednat regionální lídry, bez zásahů centra se však koordinace mezikrajských handlů asi neobejde. Prakticky všude se totiž lidovci či jimi vytvořené předvolební koalice (s US-DEU) snaží sílu ODS zředit, a to i tehdy, když z toho pro ně nekouká přímý profit. Buď tlačí do koalic nezávislé a sociální demokraty (Hradec Králové, zpočátku i Ostrava), nebo jen nezávislé (Zlín a jiné), na Vysočině se hraje alespoň o post hejtmana. Za Klause se tomu říkalo hadí vyděračství, vítěz voleb se měl vzdát v zájmu pravicové koalice zasloužené většiny nebo nějakého křesla. Rozdíl oproti hašteření v půli devadesátých let tady ale přece jenom je: obě strany tuší, že krajská spolupráce je jenom ouvertura k pravděpodobné vládní koalici po parlamentních volbách v roce 2006, takže musí vydržet, ba dokonce veřejnosti předvést, jak dobře to šlape.
Jistou pokusnou laboratoří se pro ODS stal Ústecký kraj, kde strana díky zisku 28 mandátů z 55 bude moci poprvé na tak velkém území uskutečnit svůj dávný sen o samostatném vládnutí pomocí nadpoloviční většiny. Zkusí-li to – a to zatím není vzhledem k urputné snaze ústecké ČSSD dál občanským demokratům sekundovat, vůbec jisté – může to být jak super řešení, tak naprostý propadák. Příkladem je Kladno, které se za jednobarevné vlády primátora Milana Volfa sice viditelně pozvedlo, konec nikým neomezované a málo kontrolované moci byl však dobrodružný: Volfovo jarní zatčení, sledované celou republikou, reputaci města určitě nepomohlo. Každopádně hejtman Šulc má mimořádnou šanci být po dobu zbývajících osmnácti měsíců Grossovy koalice nejviditelnějším českým gubernátorem, který si svými činy může do budoucna výrazně nakročit k nejvyšším funkcím ve straně i ve vládě.
V tuto chvíli je to ale Mirek Topolánek, komu byl díky výsledku voleb minimálně o dva roky prodloužen pobyt v předsednickém křesle ODS, a komu tak jednou budou možná otevřena i hlavní vrata do Strakovky. Ten trpný rod je na místě. Svéráznému Valachovi se sice pozvolna povedlo změnit image strany, žulový monolit se rozdrolil a stal se stravitelnější pro středové voliče, ty ale nahnala do připravených sítí ODS především neschopnost sociálních demokratů, respektive současné vládní koalice. Zahálející košťata by se v ČSSD měla použít na vymetení choutek kamarádit se s komunisty nebo jimi pohrozit Grossovi, to je ale utopie. Spíše to vypadá, že kolbištěm metařů se teď ke škodě země stanou vztahy centra a regionů.
