Lidová moudrost praví, že méně je někdy více. Návrh aktualizace Státní energetické koncepce přináší řadu rozumných cílů budoucího směřování, rozvoje a modernizace české energetiky. Bohužel tak činí na pětaosmdesáti stranách celkem 24 759 slovy s využitím termínů a zkratek, kterým často rozumí jen hrstka profesionálů.
Pro srovnání, Spojeným státům kdysi stačilo k vyhlášení nezávislosti 1136 slov a celá jejich ústava s 27 dodatky jich má dnes necelých osm tisíc, tedy zhruba třetinu rozsahu české energetické koncepce. Několikastránkový souhrn, o němž by bylo možné vést přiměřeně efektivní veřejnou debatu, by koncepci i jejímu pochopení a obecnému přijetí nesmírně prospěl.
Povinné varování
Dlouhodobý výhled často svádí k interpretaci koncepce jako oficiálně uznané věštby energetické budoucnosti země. Tou samozřejmě není a ani by neměla mít podobné ambice. Věta „V oblasti dlouhodobého plánování nemá smysl se zabývat bilancí na desítky let dopředu, která není známa, je obtížně odhadnutelná a je mnohdy účelově zneužívána pro prosazování partikulárních zájmů“ není sice v návrhu nijak zdůrazněna.
Měla by však být povinně uváděna tučně na první stránce všech energetických koncepcí a jejich aktualizací podobně jako upozornění na škodlivost kouření na krabičkách cigaret. Autorům slouží ke cti, že k „porcování energetického medvěda“ přistoupili obezřetně a vesměs se dokázali ošidných predikcí budoucnosti vystříhat.
Stabilita prostředí
Základních kamenů, které je pro stabilitu základů české energetiky potřeba položit, zase není tolik. Jsem přesvědčen, že s výjimkou velmi hlasité, ale významem marginální skupinky ekologistů se na nich dokáže shodnout většina občanů i politických stran.
Energetická koncepce, o níž bychom měli důvod se domnívat, že bude zpochybněna a od základu přepsána v příštím volebním období, by neměla žádný smysl. Na to mají investice do energetiky příliš dlouhou dobu přípravy, o návratnosti ani nemluvě. V prostředí obrovské nestability a neustálých intervencí z Bruselu by měla alespoň částečná stabilita investičního prostředí v Česku obrovskou hodnotu. A koncepce by k ní měla v rámci možností co nejvíce přispět.
Kromě rozvoje jaderné energetiky, celkové modernizace a obnovy zdrojů i energetických sítí včetně tepláren a zvýšení účinnosti v celém energetickém řetězci je zásadním úkolem modernizace horního práva.
Těžba jako zločin
Ve skutečnosti je hlavní překážkou obecného přijetí rozumného využívání domácího nerostného bohatství přetrvávající privatizace zisků a socializace nákladů těžby. Není možné, aby těžební společnost dosahovala z hospodaření na státním majetku jinde nevídané návratnosti kapitálu, z těženého uhlí odváděla směšný poplatek a ještě mohla tlačit své odběratele do kouta hrozbami omezení dodávek.
Čtěte také:
Stát zvažuje zákaz skládek, přibylo by spaloven odpadu
Teplo má příští rok opět zdražit. Kvůli povolenkám a uhlí
Stát musí zcela nově nastavit pravidla v oblasti dobývání strategických surovin a jejich efektivního využití v domácí ekonomice. Zrušit nesystémové berličky limitů těžby bude překvapivě snadné, až na ni veřejnost přestane pohlížet jako na organizovaný zločin. Kdyby se jen v této jediné oblasti podařilo pokročit vpřed, nebyla by koncepce zbytečná.
Autor je předsedou výkonné rady Teplárenského sdružení ČR
