Horký politický podzim začal. Především nadcházející reforma veřejných financí a schvalování státního rozpočtu prověří soudržnost vládní koalice. Po loňském podzimu, kdy Hana Marvanová svým hlasem zabránila přijetí povodňového balíčku, se stala neuralgickým kamenem vládní koalice nejsilnější vládní strana.
I když by se mohlo zdát, že občasné revolty jejích poslanců nemohou mít vliv na ostatní strany vládní koalice, není tomu tak. Jak u unionistů, tak lidovců se nakonec usídlila alespoň elementární solidarita s prací celé vlády. Obě menší strany si totiž uvědomily, že daleko víc, i za cenu některých ústupků, prosadí ve chvíli, kdy všichni její poslanci a senátoři budou působit jednotně, budou stát za vyjednanými kompromisy. Jediná diskrepance se tak mezi socialistickou stranou a pravostředovým zbytkem objevila při předkládání zákona o nájemném. Tento stěžejní zákon, který by konečně uvolnil trh s byty a napravil vztahy mezi majiteli a nájemníky, měli nejprve vypracovat společně ministr pro místní rozvoj Pavel Němec a ministr financí Bohuslav Sobotka. Ve finále se však zjistilo, že oba političtí představitelé mají natolik odlišný názor, že kompromisní dohoda není možná. Do sněmovny pak jako vládní návrh doputoval levicový zákon z ministerstva financí. Celý postup provázel na obou stranách značný alibizmus. Unionisté nepráskli vládními dveřmi, ačkoli měl být právě zákon o nájemném jejich výkladní skříní, sociální demokraté si pro změnu mohli vůči poslancům „vládní opozice“ dovolit určitou velkorysost, protože věděli, že svůj zákon o nájemném klidně prohlasují s komunisty. Nevyžadovali tedy po unionistech poslušnost. Právě tato možnost má být ale nyní socialistickým rebelům znemožněna. Lidovci a unionisté totiž prosadili, že k reformě veřejných financí mohou být podány pouze takové pozměňovací návrhy, které získají konsenzus v rámci celé koalice. O požadavcích sociálnědemokratických ministrů se toho ví celkem dost, o případných protinávrzích menších koaličních stran méně. Podle Hany Marvanové by měl ministr Němec, který bude za US-DEU vést jednání, především požadovat změnu zákona o účetnictví, tedy normy, která přímo neovlivní výdajovou a příjmovou stránku reformy. Zda se podaří unionistům požadavky uplatnit, případně vyhandlovat za jiné, je však otázkou. Samotná aktérka předkládaných změn bude totiž na mateřské dovolené, a tak bude záležet na jejích kolezích, zda je budou prosazovat. Vedení US-DEU se však netají obavou, že by jakékoli změny rozhoupaly koaliční kompromis, který se tak složitě dařilo sjednávat. Navíc by ústupek socialistů v jedné věci byl pochopitelně využit ve prospěch prosazení jiného požadavku, třeba i závažnějšího. Na rozdíl od lidovců, kteří se tváří flexibilněji, unionisté ústy předsedy poslaneckého klubu Karla Kühnla tvrdí, že na kompromisy příliš místa není. US zatím nedeklarovala, a to ani po výhružce senátora Jana Rumla o možném vystoupení z koalice, kudy už by vládní vlak nejel. Z jejích požadavků je zatím jasné pouze odmítnutí pátého zdaňovacího pásma a registračních pokladen pro všechny živnostníky. Tam zatím nemíní US-DEU ustoupit. Vzhledem k tomu, že socialisté zatím tyto požadavky oficiálně nenastolili, mohou být unionisté v klidu a zatím odchodem z vlády nehrozit. O vládní realitě a nadějích v její další existenci však možná napovídá více to, že jejich předseda a místopředseda vlády Petr Mareš pro jistotu kandiduje jako lídr do Evropského parlamentu. Ostatně i hlasování senátorů US-DEU proti vládnímu návrhu zákona o spotřebních daních svědčí o mnohém.
