Lékárníci by kvůli snížení marží na léky stávkovat neměli
Schvalujete případnou stávku lékárníků kvůli snížení obchodních marží?
- Ano 33,3 %
- Ne 51,4 %
- Nemám názor 15,3 %
Ještě neutuchlo haló kolem nucené správy nad Všeobecnou zdravotní pojišťovnou a už je opět na zdravotnickém kolbišti veselo. Ministr zdravotnictví David Rath snížil od ledna obchodní přirážky na léky o tři na 29 procent. Lékárníci tvrdí, že to sníží jejich příjmy až o patnáct procent a čtvrtina lékáren možná zkrachuje. Rozhodli se proto vyhlásit stávkovou pohotovost. Mají lékárníci nárok stávkovat kvůli snížení marží na léky, zeptali jsme se účastníků Manažerského barometru. Více než 51 procent respondentů ankety se shodlo na tom, že lékárníci by stávkovat neměli.
Prodej léků byl podle autora první odpovědi prozatím lukrativní: „V posledních letech byly lékárny skvělým podnikáním. Výrobci se předháněli v placení propagace léků a zdraví prospěšných přípravků, ať již v médiích, aby je pacienti žádali a kupovali, nebo u lékařů, aby je předepisovali. A lékárny, při minimálních nákladech, profitovaly z vysokých marží, a to na úkor pojišťoven a pacientů. Chápu, že snížení marží ukrojí z abnormálně vysokých zisků a že mnohé lékárny mohou zkrachovat. Alespoň se vrátí zpět do tržních relací.“
Je možné, že vznikne ve školství a ve zdravotnictví státní a soukromý systém a jejich přednosti či nedostatky jsou jasné: „Je to další z nesmyslných a destabilizujících kroků, které vláda dělá, aby se vyhnula přiznání, že její předvolební sliby byly nesplnitelné ( „bezplatné“ zdravotnictví a školství ). Současný směr, kterým se ČSSD, s podporou komunistů, vydává ve zdravotnictví a školství, povede k tomu, že v obou oblastech vzniknou dva paralelní systémy – státní a soukromý. První bude fungovat špatně a neupokojivě, druhý bude drahý, ale kvalitní. Součet bude znamenat, že u nás bude existovat v obou oblastech ta nejdražší možná varianta.“
Rozdíl při prodeji je v případě lékáren jen v potřebě kvalifikované pracovní síly: „Z hlediska obecných pravidel byznysu při prodeji je marže lékáren nemravná, protože jejich provozní náklady nejsou v porovnání s prodejem jiného zboží vysoké. Není zapotřebí velká prodejní plocha, charakter zboží nepředstavuje přílišné nároky na skladovací plochu. Naproti tomu je nutné připustit, že provoz lékárny vyžaduje kvalifikovanou (a tudíž i dražší) pracovní sílu. Jinou otázkou je, jaké objemy prodejů lékárny realizují a kolik na prodeji léků vydělají. Pokud objemy prodeje nestačí při existujících maržích vygenerovat dostatek prostředků na pokrytí nákladů a přiměřený zisk, pak se zřejmě jedná o dva základní problémy: Způsob financování zdravotnictví a neduhy odvětví, podléhajícího státní regulaci. Našla by se opatření, která by umožnila snížit náklady, jako je třeba prodej léků, které nejsou na předpis v prodejnách maloobchodní sítě s potřebnou licencí, prodej volně prodejných léků přes internet, prodej nejběžnějších léků na předpis přímo v ordinaci, prodej léků na předpis přímo lékaři, kteří objíždějí pacienty v rámci pohotovostní péče, zasílání léků na předpis u dlouhodobé léčby přímo pacientovi (lékař by vystavil elektronický předpis, odeslal ho elektronicky do lékárny, která by odeslala zásilku) … nebo na obecní úřad, aby se předešlo možnosti zneužití. Dokážu si představit, že při uskutečnění uvedených opatření by většina lékáren nemusela existovat. Jenže to je science fiction, takže budeme svědky stejné hry, jaká se ve zdravotnictví hraje… je nás moc a při současných maržích (bodovém ohodnocení výkonů atd.) si nevyděláme. Potřebujeme dostat více peněz (větší marže, více bodů, více peněz z rozpočtu). Měl jsem možnost porovnat kvalitu běžné pohotovostní lékařské péče v Praze, ve městě Niagara Falls v USA a naposledy v létě v Kuala Lumpuru v Malajsii. V obou případech je závěr jednoznačný. Jsme třetí svět. Z hlediska vystupování lékaře, úrovně jeho jednání, vybavení, způsobu, jakým péči poskytuje … a bohužel i z hlediska jejího výsledku.“
Postrup lékárníků zřejmě nebude veřejnosté ohodnocen kladně: „Od roku 1990 jsem nezaregistroval, že by některá lékárna skončila, naopak, rostou jako houby po dešti. Musí to být setsakramentsky dobrý byznys. Krajně nešťastné je chování lékárnické komory a jejího prezidenta pana Chudoby, neboť komora se v očích občanů spojila s ODS. Inzeráty, které si lékárníci zaplatili, mají jasně politický podtext. Mohu se mýlit, ale tyto kroky vnímám jako kontraproduktivní a je možno tyto nahlížet jako silně amatérským, avšak zcela čitelně zlým úmyslem vyvolat ve společnosti napětí mezi profesními skupinami. Tímto krokem lékárníci navodili v lidech podezření, že to s jejich ekonomickou argumentací nebude v pořádku a následně budou mít problém získat veřejné mínění na svoji stranu. Spíše jsou schopni rozpoutat vlnu nenávisti mezi lékárníky na jedné straně a lékaři a státními úředníky na straně druhé, což asi nebylo cílem tohoto PR. Zkrátka mířili na tele, trefili kravín.“
Poslední ohlas upozorňuje na skutečnost, že by nešlo o stávku podle dikce zákona: „Nejde o stávku! To, co lékárníci chystají, není stávkou, ale pouhou demonstrací, protože tato akce nenaplňuje základní znak stávky, to je spor mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci. V případě lékárníků budou demonstrovat zaměstnavatelé společně se svými zaměstnanci proti státu, konkrétně proti ministerstvu zdravotnictví, jako proti cenovému regulátorovi. Nejedná-li se o stávku, pak jsem pro, protože je nefér, měnit pravidla hry během zápasu. Nestálo by ale za to vážně se zamyslet nad liberalizací i tohoto trhu?“
Odpovídalo 111 manažerů
