Česká realita
Zběžný pohled na poslední doporučení OECD ohledně správy a řízení korporací může čtenáře dovést k dojmu, že jde o formální cár papíru s hraběcími radami, které každý zná. Přečteme-li si však tento materiál pozorně, zjistíme, že některé požadavky vypadají ve srovnání s českou praxí jako nebetyčná drzost. Má-li OECD pravdu, potom nás čeští Mojžíšové nevyvádějí z pouště, ale vedou firmy přímo do jejího středu.
OECD: Akcionáři mají právo na bezpečné metody registrace svého vlastnictví.
ČR: Stát donutil držitele akcií z kuponové privatizace, aby tyto cenné papíry uložili do SCP, ale nezajistil, aby se z něj neztrácely. Nakonec někteří okradení akcionáři vysoudili na středisku odškodnění.
OECD: Akcionáři mají právo obchodovat se svými podíly.
ČR: Zákonodárci a ministerstvo financí léta bránili vzniku efektivního akciového trhu.
OECD: Za firmy odpovídají jejich manažeři, a nikoliv vlastníci. Odmítnutí odpovědnosti je nepřípustné.
ČR: Podle Obchodního zákoníku stačí, aby představenstvo na valné hromadě upozornilo na nevhodnost zadaných úkolů, a je zbaveno zodpovědnosti za jejich provedení. Stačí přitom upozornění, nemusí jít ani o protest.
OECD: Všichni akcionáři mají stejná práva.
ČR: Stát a jeho instituce jsou například osvobozeni od povinných odkupů akcií.
OECD: Manažeři a členové statutárních orgánů jsou povinni sami odhalit své hmotné zájmy v transakcích společnosti.
ČR: Povinnost hlásit takové transakce v žádném zákoně neexistuje.
OECD: Všichni akcionáři mají právo klást na valných hromadách otázky statutárním orgánům.
ČR: Je naprosto běžné, že k položení otázky je nutné opustit valnou hromadu, neboť se pokládají písemně mimo sál, kde valná hromada probíhá.
OECD: Společnost nesmí klást akcionářům žádné překážky ztěžující jim účast na valné hromadě, především zvyšující zbytečně jejich náklady spojené s touto účastí.
ČR: Především některé, a to i velké, investiční fondy s oblibou konaly a konají své valné hromady v malých vesnicích se špatným dopravním spojením a ještě k tomu v časných ranních hodinách.
OECD: Akcionáři mají právo znát všechny dokumenty ovlivňující rozhodujícím způsobem činnost společnosti. Rovněž mají právo znát organizační strukturu a politiku řízení ze strany statutárních orgánů. Musí být odhaleno vše, co zakládá disproporce ve vlivu jakýchkoliv osob ve společnosti.
ČR: Při privatizaci SPT Telecom nejenže vedení společnosti uzavřelo smlouvu s jedním vybraným akcionářem (FNM) a druhým budoucím (TelSource), ale ještě jejich obsah přes výslovné požadavky akcionářů na valné hromadě odmítlo zveřejnit. Přitom tato smlouva založila budoucí uspořádání uvnitř společnosti. To vše za účasti státu.
OECD: Členové statutárních orgánů musí činit rozhodnutí ve prospěch společnosti, a to na základě plných informací.
ČR: Ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr veřejně prohlásil, že vyměnil vedení společnosti ČEZ také proto, aby zabránil růstu cen elektrické energie, což je pro tuto společnost nevýhodné. Stejně tak chtěl, aby společnost ČEZ nakupovala dražší uran. V případě Telecomu se stát zavázal, že bude, pokud jde o složení řídícího výboru, nutit představenstvo, aby prosazovalo zájmy jednoho konkrétního akcionáře bez ohledu na to, zda to bude pro společnost prospěšné.
OECD: Statutární orgány musí samy monitorovat a řídit potenciální konflikty zájmů svých členů a managementu.
ČR: Konflikt zájmů v představenstvu ČEZ a Škody Praha, kde sedí generální ředitel Škody Stanislav Svoboda, zmonitorovali novináři a analytici. Společnost ČEZ se zatím nevyjádřila, zda jej bude nějak „řídit .
