Vyjednavači letos uzavřeli jen tři kapitoly
ROZHOVORY S EVROPSKOU UNIÍ, na nichž se jedná o okolnostech budoucího vstupu České republiky, v tomto roce nijak výrazně nepokročily. Vyjednavačům obou stran se pouze podařilo uzavřít v červnu tři kapitoly týkající se společné zahraniční a bezpečnostní politiky, vnějších vztahů a celní unie. Ve druhém pololetí, během francouzského předsednictví v unii, už vyšli naprázdno. Průtahy mají na svědomí obě strany. Zatímco zvláště Rakušané ve společném dresu Evropské unie pozdrželi jednání o energetice a životním prostředí, v České republice se nepodařilo vyřešit některé dílčí záležitosti, jež zabránily uzavření kapitol o volném pohybu služeb a finanční kontrole. Celkový počet uzavřených kapitol tak činí třináct, což je méně než v případě řady dalších zemí. Chybělo málo. Nebýt zbytečných chyb na české straně, mohlo být uzavřených kapitol minimálně patnáct. To by ovšem Parlament musel schválit zákon o finanční kontrole a vláda rozhodnout o tom, jaký bude budoucí status České exportní banky. „V Parlamentu došlo k technické chybě, říká první náměstek ministra financí Jan Mládek. Týdeník EURO má informace, že poslanci – včetně těch za vládní stranu ČSSD – v rozhodující chvíli nevěděli, o čem vlastně hlasují, a návrh zákona zamítli. Celá procedura se tedy musí opakovat. S Českou exportní bankou je to o něco složitější. Vláda musí rozhodnout, zda se tato instituce bude řídit standardní bankovní legislativou jako komerční banka, nebo z ní bude vyňata. Ministerstvo financí je pro vynětí, ale zřejmě naráží na nepochopení ministerstva průmyslu a obchodu. Vrchní ředitel sekce evropské integrace na ministerstvu zahraničí Petr Kubernát však v rozhovoru pro týdeník EURO upozorňuje, že samotné rozhodnutí nestačí. „V obou případech je nutné rozhodnutí jasně zdůvodnit. To znamená buď vysvětlit, proč chceme Českou exportní banku z bankovní legislativy vyjmout, nebo doložit, že bude schopna splňovat parametry normální banky, říká Kubernát. Žádná tragédie. Hlavní vyjednavač Pavel Telička připouští, že podobné průtahy na české straně by mohly být do budoucna škodlivé. Zatím však nejde o žádnou tragédii. „Podstatné je, aby se tyto situace neopakovaly v kapitolách, kde by to mohlo mít větší význam, uvedl Telička. Petr Kubernát má podobný názor. „Počet uzavřených kapitol bude důležitější na summitu v Göteborgu, říká. Tento summit má uzavřít příští půlroční švédské předsednictví v Evropské unii. Sami Švédové už dnes vyjadřují odhodlání maximálně urychlit rozhovory s kandidátskými zeměmi. Kubernát se ovšem domnívá, že rychlé uzavírání kapitol by nemuselo být příliš taktické. „Některé země v zájmu toho, aby jich měly uzavřených co nejvíce, ustupovaly ze svých pozic, míní vrchní ředitel. Tvrdí, že na lámání chleba dojde až v závěrečné etapě předvstupních jednání, kdy bude nutné si mezi kapitolami stanovit jisté priority. Podle představ Evropské unie, které potvrdil i poslední summit v Nice, by rozhovory s prvními kandidáty mohly skončit během roku 2002. Pak však bude ještě následovat ratifikace. Ta obvykle trvá půldruhého roku. Ohledy na Slovensko. Z letos uzavřených kapitol vyvolala největší rozruch ta o vnějších vztazích. Česká republika totiž stála před složitým dilematem, jak naložit s celní unií se Slovenskem, pokud Praha zamíří do unie dříve než Bratislava. Ve skutečnosti šlo především o česko–slovenský obchod s některými zemědělskými výrobky a potravinami, který by nebyl zcela v souladu s pravidly unie. „Argumentovali jsme, že nežádáme o příliš širokou výjimku, zdůrazňuje Kubernát. Nakonec se v této záležitosti podařilo sjednat odklad. Obě strany se k citlivé problematice česko–slovenských vztahů vrátí po ukončení rozhovorů, tedy v době jejich ratifikace. „Poté bude ostatně jasnější, zda Česká republika do Evropské unie opravdu vstoupí dříve než Slovensko, připomíná Kubernát. Svým vstřícným postojem vůči Slovensku, včetně pražské podpory jeho co nejrychlejšímu přijetí, si Česko každopádně získalo sympatie v evropských diplomatických kruzích. To potvrdil francouzský velvyslanec v Praze Philippe Coste. Energetický oříšek. Oříškem naopak zůstává kapitola o energetice. Rakousko sice ke konci roku odvolalo svou blokádu v jednáních o životním prostředí, energetiku však nadále váže na problematiku Temelína. Vídeň nijak nezviklala ani skutečnost, že Evropská unie nedisponuje prakticky žádnými jasně stanovenými pravidly pro jadernou energetiku. Kubernát říká, že Němci, kteří měli vůči Temelínu rovněž výhrady, naopak více respektují neexistenci „acquis communautaire v této oblasti. Rozhovory o energetice ovšem budou pro Česko komplikované nejen kvůli Temelínu. Praha žádá o tři přechodná období, přičemž zvláště zdržení liberalizace elektroenergetiky a plynárenství naráží na pochybnosti členských zemí. „Bude nutné naše žádosti doplnit o neprůstřelnou argumentaci, domnívá se Kubernát. Jde totiž vlastně o volný pohyb zboží, kterým energie bezpochyby je, a ten patří k základním svobodám Evropské unie. Kubernát sice připouští, že i některé členské země doposud v liberalizaci energetiky zaostávají. To však označuje za slabý argument. Ostatně případ „pomalejší Francie bude řešit Evropský soudní dvůr. Nešťastné sankce. Problémy kolem kapitoly energetika potvrdily, jak významné slovo může během předvstupních rozhovorů mít jediná země, když si postaví hlavu. Svou roli v tomto případě pravděpodobně sehrála také skutečnost, že se Česko připojilo k letošním sankcím Evropské unie vůči Rakousku, a také politické neshody v době spuštění Jaderné elektrárny Temelín. Zdá se, že řadě Rakušanů ještě více než samotný Temelín vadila arogance českých politiků, především premiéra Miloše Zemana. Petr Kubernát nicméně soudí, že Česká republika sankce neuplatňovala tak striktně jako Evropská unie. Zrušila sice dvoustranné kontakty s Rakouskem na nejvyšší úrovni, ale nevyhýbala se setkáním na diplomatické či expertní úrovni. Přesto ve srovnání s jinými kandidátskými státy zašla v sankcích podstatně dále. Češi zatím ve Vídni spojence pro budoucí rozšířenou unii nezískali, ale nadějně se rozvíjely jejich kontakty s visegrádskou čtyřkou či dalšími kandidáty na vstup ze střední Evropy. Oproti době před několika lety se tak letos rýsovalo mnohem efektivnější regionální spojenectví. Rozporuplné hodnocení. Nadějnější oproti předchozímu roku bylo také pravidelné hodnocení Česka, které Evropská komise zveřejnila v listopadu. Brusel uznal především pokrok v přijímání české legislativy, ocenil však i postupné řešení romské otázky. Mezi další pochvaly patří například ona za vznik krajského uspořádání. Nedodělků ovšem Brusel vidí hodně. Evropská komise sice považuje legislativu za základ, ale stále silněji žádá její vymáhání v praxi. To je problém: soudy v Česku stále nefungují, jak by měly, korupce zasahuje nejrůznější sféry včetně státní správy a policie. Nevoli v Bruselu navíc vyvolal nový zákon o České národní bance, který omezuje její nezávislost zvláště při formování vnitřního rozpočtu a také nově stanovenou povinností dohodnout se na cílování inflace s vládou. Argument, že i v řadě zemí unie se centrální banky s vládou radí, není v tomto případě rozhodující. „Evropská komise by v tomto směru uvítala slabší vyjádření v zákoně, prohlásil poměrně výstižně náměstek ministra financí Jan Mládek. Křivda? Největší poprask ovšem vyvolal dokument Strategie rozšíření, který Brusel předložil současně s hodnotící zprávou. Česká republika se v něm na základě ekonomických kritérií propadla až do třetí skupiny zemí za Maltu, Kypr, Maďarsko, Polsko a Estonsko. Komisař Günter Verheugen později vysvětloval, proč se tak stalo: Česko zaspalo s privatizací a restrukturalizací, nad bývalou Investiční a Poštovní bankou se nevykonával důsledný dozor, deficit veřejných financí nabobtnával – také kvůli problémům se špatnými úvěry. Těmto argumentům mohl málokdo co vytknout, zvláště když nepříznivý stav potvrdily i další studie včetně té od Světové banky. Jestliže mohou přesto být některé české námitky oprávněné, nesouvisí ani tak se samotnou podstatou věci. Jan Mládek v této souvislosti připomíná, že Brusel se dříve zajímal spíše o „liberalizaci různých trhů , zatímco problém špatných úvěrů objevuje až teď. Petr Kubernát zase upozorňuje, že v samotné zprávě není české hodnocení podloženo jasnými kritérii. Zprávy z Nice. Blíže Evropské unii postrčil Českou republiku před koncem roku summit patnáctky v Nice. Dosáhl dohody o reformě institucí, čímž splnil podmínku pro rozšíření unie. Kvalita této dohody se sice stala terčem ostrých kritik, ale z formálního hlediska bariéru pro vstup nových zemí odstranila. (O summitu v Nice více na straně 96.) Evropští státníci v Nice navíc dali České republice (stejně jako ostatním kandidátským zemím) najevo, že její vstup berou vážně, když jí do budoucna stanovili počet hlasů pro rozhodování v Radě ministrů a také počet poslanců Evropského parlamentu. Stanovené počty však vyvolaly v Praze rozporuplné reakce. Zatímco dvanáct hlasů v radě považují prakticky všichni za adekvátní počet, dvacet poslanců je o dva méně, než má třeba stejně velká Belgie. „Budeme zjišťovat, zda je tento počet definitivní, nebo zda o něm bude ještě možné jednat, řekl Petr Kubernát.
