Euro během minulého týdne vystoupalo na své dvouleté maximum vůči americkému dolaru, když prorazilo hranici 1,38. Na trzích se množí debaty, co stojí za tímto vývojem, který příliš neodpovídá současnému stavu obou ekonomik, ať vezmeme rozdíl v hospodářském růstu či odlišný postoj k měnovým politikám americké a evropské centrální banky.
Z makroekonomického pohledu je tak dosavadní posilování eura nelogické. Vysvětlení tak nyní můžeme hledat spíše v sentimentu trhu, který se projevuje ve vyšších kapitálových tocích mezinárodních investorů.
Pumpování peněz do ekonomiky americkou centrální bankou v kombinaci s relativně atraktivním oceněním evropských aktiv se jako určité odůvodnění nabízí.
Na druhé straně síla eura snižuje ziskovost evropských exportérů a potažmo výkonnost celé eurozóny. Dlouhodobé posílení eura o 10 procent se může v následném roce promítnout na snížení růstu HDP až o 0,7 procentního bodu. Euro již od loňského listopadu, kdy dosáhlo svého minima, zpevnilo vůči koši měn zhruba o šest procent. Nabízí se otázka, jak bude reagovat ECB. Ta sice již opakovaně trhům připomíná, že necíluje úroveň měnového kurzu, nicméně s inflací a měnovými agregáty pod jejím cílem by měla být schopna obhájit svůj boj proti silnému euru. Další snížení úrokových sazeb by ale zřejmě přineslo jen minimální efekt. Řešením by tak mohlo být další kolo dlouhodobých repo operací, v rámci nichž by ECB půjčila potřebnou likviditu komerčním bankám. Na reakci ECB si ale budeme muset počkat minimálně do příštího čtvrtka, kdy se uskuteční její pravidelné měnově-politické zasedání.
Autor je ekonomem Komerční banky
