Zdanění benefitů odstraní diskriminaci těch, kteří je nedostávají. Nicméně existuje více způsobů, jak to udělat. Jsem ochoten jednat třeba o tom, že zaměstnanec benefity zdaněny mít nebude, ale pak si je ani firma nebude moci dát do daňově uznatelných nákladů, říká ministr financí Miroslav Kalousek.
Foto: Jakub Stadler
Prohlásil jste, že na příštím zasedání vlády nemíníte obhajovat chystanou daňovou reformu, dokud neodstoupí ministr školství, nebo dokud neodvolá úředníka Ladislava Bátoru. Proč k tomu ale používáte jako rukojmí tak důležitý zákon, jakým je daňová reforma?
Žádné rukojmí nepoužívám. Ten problém nevznikl ze dne na den. Pana ministra Dobeše jsme se dlouho snažili přesvědčit, aby něco podnikl. Prostě máte k dispozici jenom určité nástroje na to, abyste dosáhl toho, co považujete za principiálně správné. Pokud argumentace nikam nevede a ani pan ministr Dobeš, ani pan premiér nemají pocit, že by měli udělat nějaký čin, tak nezbývá nic jiného, než abychom použili těžší kalibr.
I za cenu toho, že se zpomalí přijetí reformy?
Vláda, která by připustila, že se státní správa může používat k prosazování extremistických názorů, nemá smysl. Ale trvám na tom, že daňová reforma je předložena a navazuje na moji práci z let 2007 a 2008. Už tehdy jsem tvrdil, že reforma je postavena na třech pilířích. V minulé vládě se mi povedlo prosadit daňový řád, což je změna zákona o daních a poplatcích. Teď jde o reformu legislativy, což jsou zákony směřující k jednotnému inkasnímu místu, a reformu institucí. Zákonům o jednotném inkasním místu předcházelo už schválení zákonů o finanční správě a celní správě.
Po třech letech zase chcete výrazně změnit způsob výpočtu daní a jejich odvádění. Proč se musí daně v Česku měnit tak často, když všichni volají
po co nejstabilnějším prostředí?
Mrzí mě to. Superhrubá mzda se sazbou 15 procent měla být mezikrokem k cíli, aby všechny odvody za zaměstnance, tedy sociální a zdravotní pojištění, platil za sebe přímo zaměstnanec z hrubé mzdy. Aby se nerozdělovalo pojištění placené zaměstnancem a zaměstnavatelem. Bylo by to jednodušší a hlavně by si konečně všichni uvědomili, jak je zdaněna jejich práce. To stále většina lidí neví.
Ani po třech letech, kdy je to měla naučit superhrubá mzda?
Ani po těch třech letech, protože stále máme oddělené odvody u zaměstnance a u zaměstnavatele. Logický následující krok, v který jsem doufal, že uděláme, bylo převést všechny odvody zaměstnavatele na zaměstnance. Slováci se do toho pouštějí a já jim závidím jejich odvahu. Mně se většinu přesvědčit nepodařilo. V okamžiku, kdy nemůžete z tohoto mezikroku udělat ten konečný krok, pak musíte přijít s jinou průchodnou konstrukcí. To je varianta, kdy se daň a pojistné zaměstnance počítají z hrubé mzdy a zaměstnavatel zaplatí 32 procent z objemu vyplacených mezd.
Znamená to, že až se za dva či tři roky bude projednávat nový zákon o dani z příjmu, který se na ministerstvu připravuje, se tato konstrukce zase může změnit?
Absolutně ne. Nový zákon o dani z příjmu je navázán na nový občanský zákoník. Bez jeho novely bychom už teď měli nový zákon o dani z příjmu. Úplně nový zákon o dani z příjmu nebude měnit parametry. Tedy doufám, že mezitím se podaří snížit tu daň z objemu mezd, kterou budou firmy platit za zaměstnance. I za cenu, že se daňová zátěž přenese do nepřímých daní. Takže by se neměl měnit systém. Doufám.
V průběhu přípravy nynější reformy si odbory a zaměstnavatelé stěžovali, že se o změnách příliš nediskutovalo a rovnou se přišlo s paragrafovým zněním. Proč jste zvolili takový postup?
Vždycky mi můžete říct, že debata trvala příliš krátce, i kdyby trvala o rok déle. Na druhou stranu jsem si vyslechl také spoustu kritiky, jak dlouho nám to trvá. Jednotlivé teze reformy jsme předkládali k politickým rozhodnutím. Třeba jaká bude konstrukce daně, zda bude daň z objemu mezd, nebo se zachová sociální a zdravotní pojištění. Ty diskuze v koalici trvaly déle, než bych si přál. Široce jsme o reformě diskutovali na mezirezortní skupině pro daně. Vždycky je nutné najít kompromis, kdy ukončit dobu diskuzí a projektování a kdy předložit konečný návrh a schválit ho. Konec konců ta diskuze nás stejně ještě čeká v Poslanecké sněmovně a v Senátu. Zejména tam by měl být prostor pro případné změny.
Proč jste zřízení jednotného inkasního místa, které uvítají firmy a podnikatelé, obalili kontroverzními opatřeními, které mohou schválení novely ohrozit, jako třeba zdanění stravenek?
Jsem hluboce přesvědčen a je to i vládní program, že daň z příjmu má nastavit rovné podmínky pro všechny. I to patří ke zjednodušení. Toho dosáhnete ve dvou rovinách. První je, že sjednotíte základ daně a odvodů a přestanete ty jednotlivé částky posílat na různá místa. Místo toho vypočtete z toho jednoho základu jeden odvod a ten pošlete státu na jeden účet. Druhou rovinou je odstranění maximálního počtu výjimek. Protože ty daně komplikují. Navíc daňová výhoda pro jednoho je daňová diskriminace pro všechny ostatní. Je pochopitelné, že daňové zvýhodnění stravenek si bude vždy přát zaměstnavatel i zaměstnanec, protože na tom vydělávají oba.
Firmy i daňoví experti ovšem tvrdí, že zrušením daňového zvýhodnění naopak firmám přibude další zbytečná administrativa, protože budou muset třeba sledovat, kdo co snědl, kdo kam cestoval.
Naturální plnění je příjem. Dám vám příklad, ministerstvo financí je zřizovatelem státní tiskárny cenin. Tam zaměstnanci tisknou peníze. Proč nikdy nikoho nenapadlo, že by také měli dostávat nějaké režijní peníze jako naturální plnění? Oni tisknou peníze, někdo jiný vozí lidi v autobusech.
Jste ochoten jednat o alternativě, která by spor o zdanění stravenek ukončila?
Jedna možnost je, že to, co zaměstnanec dostane v naturálním plnění, bude mít zdaněno. Nebo to zdaněno nebude, ale pak si to firma nebude moci dát jako nyní do daňově uznatelných nákladů. To je základní logika. Zdaněný příjem zaměstnance si můžete dát do nákladů, nezdaněný příjem zaměstnance si nemůžete dát do nákladů. Je možné diskutovat, jak se to nakonec udělá. Teď to navíc není o nic jednodušší. Zaměstnanec to má jako nezdaněný příjem a zaměstnavatel si může do nákladů zahrnout 55 procent, takže to stejně musí evidovat.
Vy mu ale moc zdaněním nepomůžete.
Pomůžu. Buď si bude moci dát do nákladů vše, a pak to bude mít zaměstnanec jako zdaněný příjem, nebo to bude mít zaměstnanec jako nezdaněný příjem, a pak nebude muset firma nic počítat a evidovat, protože si to do daňově uznatelných nákladů nedá.
Je to alternativa, se kterou přijdete, pokud by vaši koaliční partneři nechtěli riskovat konflikt s odbory a zaměstnavateli?
Pokud by partnerům připadala tato druhá varianta jednodušší a byla přijatelná, tak je akceptovatelná i pro mne. Ale rozhodně nechci připustit situaci, kdy nezdaněný příjem může být ještě z 55 procent započten do nákladů zaměstnavatele.
Jednou z těch skupin, které stravenky nemají, jsou například OSVČ. Ti ale v Česku požívají jiná zvýhodnění. Proč dál snižujete jejich odvodovou zátěž, když i mezinárodní instituce na tuto nespravedlnost upozorňují?
Sjednocením sazeb pro sociální i zdravotní pojištění naopak nyní celou situaci narovnáváme. OSVČ už nebudou tak zvýhodnění proti zaměstnancům. Odvody se budou počítat ze stejného základu, kterým bude hrubý příjem. Zaměstnanec i OSVČ zaplatí 6,5 procenta na zdravotním pojištění i 6,5 procenta na sociálním pojištění. Všichni tedy budou platit stejně. Samozřejmě, za zaměstnance odvádí ještě zaměstnavatel daň z objemu mezd, což OSVČ za sebe dělat nemůže. Tento rozdíl se ale u OSVČ projeví na dávkách. Například na nižších, pokud si platí minimální odvody. Počítáme s tím, že OSVČ nebudou tolik spoléhat na pomoc státu ve stáří a na „horší“ časy si budou spořit samy.
Nepřenášíte tak problém na další vlády, které budou muset řešit, že lidé, kteří pracovali jako OSVČ, nevystačí s minimálním důchodem?
Nemyslím si to. A už vůbec nemám pocit, že je ono „odvodové zvýhodnění“ nefér vůči zaměstnancům. Copak má OSVČ nárok na pět týdnů dovolené? Copak má nárok na ochranu v rámci zákoníku práce? Nemá. V tom má lepší pozici zase zaměstnanec.
Rizikem takového přístupu k OSVČ může být nárůst počtu lidí, kteří raději ze zaměstnaneckého poměru přejdou na práci jako OSVČ. Neobáváte se nárůstu takzvaného švarcsystému?
Švarcsystém je třeba postihovat. Na druhou stranu se nárůstu počtu lidí na OSVČ neobávám. To se neděje ani nyní, i když tyto obavy zaznívají. Počet živnostenských oprávnění spíš klesá, než že by stoupal. Takže obava o přechod zaměstnanců na OSVČ mne netrápí. Mnohem větší problém máme nyní s výdajovými paušály osob samostatně výdělečně činných, kde cítím, že je třeba nastavení upravit. Přesto se stále setkávám s nepochopením a nesouhlasem od svých koaličních partnerů.
Proč jste plán změn ve výdajových paušálech ohlásil až nyní v létě a ne hned při představování změn daní?
Od změn u paušálů jsem původně chtěl ustoupit po neúspěšných koaličních diskuzích. Nicméně jsem se k tomu byl nucen vrátit po výsledku daňového plnění k 31. 7. 2011. Zjistili jsme, že výběr daní z příjmu u OSVČ je letos v minusu 0,8 miliardy korun. S trochou nadsázky tak hrozí, že budeme muset přidat do bilance veřejných rozpočtů nový dotační titul – příspěvek na daně OSVČ. Důvodem výpadku v příjmech státu od OSVČ může být doznívající krize, kdy mají podnikatelé možnost tři roky uplatňovat ztráty. Na druhé straně je fakt, že to, jak máme výdajové paušály nastavené, je ve světě naprosto ojedinělé. A je tu i řada profesí, kde uplatnění paušálu znamená odečtení vyšších nákladů, než pokud by podnikatel vedl účetnictví.
Chcete navrhnout změnu výše výdajových paušálů, nebo změnu jiných parametrů?
O tom ještě musíme vést v koalici debatu. Variantou by například bylo umožnit zachování výdajových paušálů, ale s tím, že podnikatel by si nemohl odečítat slevy na dani. Ukáži to na příkladu. Váš roční příjem je dva miliony korun, můžete si uplatnit 80procentní paušál. Základem pro daň je 400 tisíc korun, ze kterých počítáte daň
15 procent. Uplatníte slevu na manželku a dvě děti a výsledkem bude, že nezaplatíte ani korunu, naopak Finanční úřad vám vrátí 13 tisíc korun. Rád bych o variantách toho, co s paušály, diskutoval v koalici, a pokud bychom se dokázali shodnout, mohli bychom tuto úpravu do současné novely vložit ve druhém čtení ve Sněmovně.
Miroslav Kalousek (50)
Ministr financí, 1. místopředseda TOP 09, poslanec PČR, bývalý předseda KDU-ČSL. Po absolvování Vysoké školy chemicko-technologické pracoval jako technolog a vedoucí investičního útvaru národního podniku Mitas Praha. V roce 1984 se stal členem lidové strany. Na začátku roku 1990 vstoupil jako ekonomický expert do služeb české vlády. Mezi lety 1993–1998 zastával post náměstka ministra obrany ČR. V letech 2003–2006 byl předsedou KDU-ČSL, následující dva roky ministrem financí ve vládě Mirka Topolánka. V červnu 2009 vystoupil z KDU-ČSL a založil stranu TOP 09.
Další chystaná změna se týká nových výpočtů odvodů z úhrnu mezd. Proč chcete zvyšovat náklady práce pro firmy, pro něž tato konstrukce bude znamenat prolomení stropů pro placení sociálního a zdravotního pojištění za zaměstnance?
Stropy zůstávají na čtyřnásobku průměrné mzdy. Ale nově se budou počítat z průměrné mzdy ve firmě. Takže ano, pro velké firmy, kde má management výrazně vyšší platy, nebude možné jako dosud počítat se stropy, a výdaje tak budou vyšší. Ale rozhodně to nebude znamenat vyšší náklady na práci, protože se daň z úhrnu mezd sníží z 34 na 32 procent, a to všem, tedy pokud do sazby nezapočítáváme úrazové pojištění, u kterého nyní neexistuje jedna sazba. I tak to nebude pro firmy méně výhodné, spíš naopak.
Počítáte ale s tím, že se odvody budou platit i z odstupného. Neobáváte se, že to může mít negativní vliv na pružnost trhu práce?
Myslím, že v tomto ohledu jsem schopen připustit změnu, tedy že by se odstupné do odvodů z úhrnu mezd nezapočítávalo. Očekávám, že k tomu povedeme diskuzi na půdě Sněmovny.
Odbory mají obavu i o pokles čisté mzdy zaměstnanců, když budou muset platit vyšší zdravotní pojištění. Očekáváte, že zaměstnavatelé mzdy svých lidí dorovnají?
Nelze vytrhávat každou jednotlivost z kontextu změn. Pokud nyní platíte 15 procent ze superhrubé mzdy, efektivní míra vašeho zdanění se pohybuje kolem 23 procent plus sociální a zdravotní pojištění. Změnou celé konstrukce zaplatíte 19 procent daně a 6,5 procenta na zdravotním a 6,5 procenta sociálním pojištění. Efektivní míra vašeho zdanění se tím nezvyšuje. Na zdravotním pojištění budou sice platit o dvě procenta více, na výhodnějším zdanění ale získají dvě procenta navíc. Čistá mzda se jim nezmění.
Zatímco ministerstvo financí počítá, že náklady této daňové reformy budou asi sedm miliard, odbory mluví o propadu příjmů ve výši až 23 miliard korun. Jak si vysvětlujete rozdíl v celkové kalkulaci nákladů daňové reformy?
Nevím, proč odbory neřeknou, že ta díra v příjmech bude 50 miliard. Mělo by to asi stejnou váhu. Ale je třeba říct, že ministr financí toto nepočítá, já se musím spolehnout na svůj odborný aparát a já mu věřím.
Proč každá z reforem daní jde směrem k nižším příjmům státu, když tlak na výdaje jsou vysoké, v sociální oblasti se škrtá a opozice i někteří ekonomové takový přístup kritizují?
Co bude Sněmovna Sněmovnou, vždy se budeme bavit o tom, jak velká má být míra přerozdělování. Za pana ministra Sobotky z ČSSD byla složená daňová kvóta 38 procent, my ji chceme stabilizovat mezi 34 a 35 procenty. K nižšímu strukturálnímu deficitu pak vedou dvě cesty. Buď zvyšovat daně, nebo tvrdě utahovat výdaje. ČSSD by chtěla zvyšovat daně, zvláště daně z příjmu, my jsme přesvědčeni, že se to má dělat přesně obráceně. O tom, která z těch cest je správná, se povedou spory i dalších 300 let a je to legitimní. Já prostě patřím k tomu směru, který je přesvědčen, že míra přerozdělování má být co nejmenší, tudíž tomu mají odpovídat i výdaje státu.
