Nadace Partnerství letos po několika letech příprav zahájila stavbu svého velkého projektu Otevřená zahrada za téměř osm desítek milionů. Podle ředitele Nadace Partnerství Miroslava Kundraty se díky němu podaří vybudovat jednu z prvních administrativních budov v pasivním standardu v Česku a také inspirovat radnici ke zvelebení dalších několika hektarů ploch zeleně v okolí.
Foto: František Brückner
Letos v červenci jste položili základní kámen k projektu Otevřená zahrada. Čím bude výjimečný?
Otevřená zahrada má více nej. Umožní, aby několik ekologických organizací sdílelo zázemí v areálu maximálně šetrném k životnímu prostředí a přizpůsobeném pro environmentální vzdělávání a osvětu. Poloha v centru univerzitního města dává velký potenciál pro intenzivní využití a vysokou návštěvnost vzdělávací zahrady. Nová budova v pasivním energetickém standardu využívá moderních technologií a její provoz bude také sloužit pro výuku na technických oborech brněnského Vysokého učení technického i pražského ČVUT. Hlavní cílovou skupinou pro zahradu zase budou žáci druhého stupně základních škol.
Přípravy projektu trvaly čtyři roky, co všechno jste za tu dobu museli vyřešit?
Byly to desítky větších i menších dílčích úkolů, od směny pozemků přes získání územního rozhodnutí, přípravy žádosti o dotaci z Operačního programu pro životní prostředí, dotažení projektů až do fáze prováděcí dokumentace. Následovalo vysoutěžení dodavatelů, samotné zahájení stavby letos v říjnu a také to co není zatím vidět: Příprava vzdělávacích programů tak abychom hned po dokončení výstavby v září 2012 mohli zahájit zkušební provoz Centra. Během práce na projektové dokumentaci jsme získali cenné zkušenosti pro investiční přípravu nízkoenergetických budov dministrativního charakteru, které můžeme sdílet s investory ze soukromého i veřejného sektoru. Inspirovalo nás to také k přípravě vize „uhlíkově neutrálního“ provozu celého areálu, k jehož realizaci jsme za partnera získali společnost EO.N. Zároveň jsme ve spolupráci s městem a krajem připravili vizi pro využití asi čtyřhektarového areálu bývalých měšťanských zahrad pod názvem Otevřený Špilberk.
Administrativní budova, která je součástí projektu, bude jako první u nás v pasivním režimu. Bylo těžké sehnat architekta, který by premiérovou stavbu tohoto typu byl schopen navrhnout?
Mezitím co jsme projekt připravovali, předběhla nás společnost Intoza v Ostravě. Prvenství první veřejné pasivní budovy, kombinovaný účel ubytování, vzdělávání, administrativní zázemí, má ale Centrum Veronica v Hostětíně, z jehož zkušenosti jsme také hodně čerpali. Na něm získala první referenci pro stavbu pasivního domu také Skanska CZ, která staví i náš projekt a stala se také partnerem vzdělávacího programu Zelené stavění. Náš objekt je ale jedinečný mimo jiné v tom, že není umístěn na volné parcele, ale v husté městské zástavbě v historickém centru města, kde je nutné se vyrovnávat s řadou omezujících podmínek. Právě urbanistické řešení a citlivé začlenění stavby do svahu na okraji parku Špilberk bylo důvodem, proč jsme vybrali řešení ateliéru Projektil architekti. Architektů, kteří postavili v České republice rodinné domy v pasivním standardu, je dnes už více; s administrativními budovami máme však zatím minimum zkušeností. Dobrý projekt je ale dílem širokého týmu odborníků. My jsme navíc celý proces přípravy vedli v režimu otevřeného workshopu Zelené stavění a práce projektantů procházela několika fázemi připomínkování odborné veřejnosti.
Až se příští rok v září zahrada otevře, co všechno školám v rámci environmentálního vzdělávání nabídne?
Na přípravě vzdělávacích programů intenzivně pracujeme spolu se střediskem ekologické výchovy Lipka, které většinu programů pro školy i povede. Základem bude 13 stanovišť v zahradě věnovaných živlům a ozvláštněných uměleckými objekty. Současně bude moci probíhat výuka dvou školních tříd. Výukovým objektem pro technické vzdělávání bude i samotná pasivní budova.
Velmi úspěšný byl také letošní pokus o rekord v sázení stromů. Čekali jste takový zájem veřejnosti?
Ano, tuto akci jsme spustili také proto, že letos slavíme 20 let činnosti a jsem rádi, že je tak úspěšná. 28. října jsme s ní završili festival Milujeme stromy, který začal 20 října, na Den stromů, vyhlášením desátého Stromu roku ČR. Výsadeb stromů na 211 místech republiky se zúčastnilo 4014 lidí, díky nimž v naší zemi přibylo neuvěřitelných 6919 nových stromů. Rekord opravdu zafungoval. Spoléhali jsme sice na soutěživost národa, ale hlavně máme radost, že přes ztrátu důvěry v politiku lidé neztratili vztah k přírodě a vyjadřují to i tím, že sázejí stromy.
Půjde o jednorázovou akci, nebo se v budoucnu s odstupem času pokusíte rekord opěr překonat?
Musíme nechat nás skvělý dámský tým programu Strom života trochu oddechnout a pak ten letošní hektický formát vyhodnotit. Určitě budeme s myšlenkou rekordu dál pracovat
Proč mají stromy u lidí stále tak výjimečné postavení?
Zaplaťpámbu, že je mají; je to tak přirozené. Jak stromy k životu potřebujeme, to si nejvíc uvědomíme, když zavítáme někam do pouštní oblasti, hledáme v létě stín v rozpálených ulicích města, nebo když vidíme spoušť, jako byla ta po větrné smršti v Tatrách před sedmi lety. Stromy jsou ale také velice důležitým symbolem našeho vztahu k životnímu prostředí, k přírodě, k domovu. Skutečnost, že některým lidem vadí, když z nich padá listí, že je z ulic vytěsňují technické sítě, od silnic správci vozovek, to je bohužel dokladem, že část populace vztah k přírodě ztratila. A naše úloha je v tom, aby tato skupina byla v menšině.
Letošní strom roku, alej ve Skaličce na Olomoucku, navrhli školáci. Je to spíše ojedinělá záležitost nebo jde o obecnější trend? Oslovují témata životního prostředí nejmladší generaci?
Ano, školáci a studenti jsou k tématům životního prostředí nejotevřenější. V nich je budoucnost, ne v naší generaci. Školáci ve většině nominací na strom roku hrají důležitou roli. Právě děti dokáží sehnat nejvíce podpisů pod svůj strom a v nadaci už moje kolegyně schraňují celý archiv zajímavých příběhů stromů a dětí.
Na jedné straně se v krajině vysazují nová stromořadí a remízky, na druhou stranu od silnic mizí řada alejí. Podaří se podle vás silničáře časem přesvědčit k ohleduplnějšímu přístupu ke stromořadím?
Myslím, že nemáme šanci přesvědčit někoho, kdo se na svůj problém dívá z úzkého technického hlediska. Samozřejmě že z pohledu technické bezpečnosti je lepší, když široko daleko od vozovky není žádná překážka. Řidič, který jede příliš rychle a nezvládne svůj vůz, pak má o něco větší šanci přežít. Kdybychom ale tímto způsobem posuzovali všechno, tak
skončíme u pokusů o odstraňování řek i kopců.
Co vede k tomuto přístupu?
Náš problém je v přílišné specializaci a atomizaci vzdělání. Lidé neumí vidět svět v souvislostech a ve vztazích. Řeší si svůj dílčí problém a vůbec nejsou schopni domýšlet celý řetězec souvislostí, který každý jednotlivý čin, zásah, změna vyvolávají. Ani je to nezajímá. Netuší, že se jim to může vrátit jako facka z opačné strany. Škola je naučila dílčí znalosti, které neumí pospojovat do souvislostí a úplně vynechala hodnotový systém. Proto také dnes tak velká část i vzdělanější populace hledá jednoduchá řešení a nechá se svést i k extrémismu. Bylo by dobré do školních čítanek i dějepisu zavést jako povinnou četbu výnos císaře Josefa II. o povinné výsadbě alejí podél cest. To je lekce z péče o veřejný zájem, o ekonomiku a o myšlení v souvislostech!
Ani nadace zaměřená na přírodu se neobejde bez techniky. Vyvinuli jste databázový systém Grantys. Co umožňuje?
Poskytování nadačních příspěvků je základem činnosti každé nadace. Do určitého počtu je můžete profesionálně spravovat i v obyčejném Excelu. Nadace naší velikosti a rozsahu činnosti se ale neobejdou bez profesionální databáze. My jsme investovali hodně úsilí i prostředků, abychom vyvinuli systém, který umožňuje nejen profesionální správu grantové databáze, ale také žádat o projekty on-line. Zjednodušuje tak práci grantových komisí, správních rad, navazuje na účetnictví a umožňuje nám také třídit historické, tematické či geografické údaje o grantech. Při více než třech tisících nadačních příspěvků v dvacetileté historii už takový nástroj potřebujete. Dva roky jsme systém testovali a dolaďovali, ověřili jsme ho i na velkých objemech grantů Nadace OKD nebo u blokového grantu za švýcarského finančního mechanismu. Po novém roce se ho chystáme nabídnout také ostatním nadacím a grantovým agenturám.
Dlouhodobě se věnujete také projektům bezpečnosti provozu ve městech zaměřených na školáky. Zlepšuje se celkově situace v této oblasti v Česku nebo jsou projektu tohoto druhu v českých městech stále spíše výjimkou?
Program na Zelenou rozvíjíme s podporou společnosti AXA na celostátní úrovni už šestý rok. V Praze s bezpečnými cestami do školy začaly Pražské matky, se kterými úzce spolupracujeme. Společnou vizí je dosáhnout takového úspěchu jako britští kolegové z organizace Sustrans. Opatření na zlepšení bezpečnosti dětí na jejich cestách do školy, které děti samy pomáhají navrhovat, tam platí stát. U nás se o něco podobného už pokusil Liberecký kraj, když podpořil realizaci několika opatření na zlepšení bezpečnosti, které navrhly samy děti. Chci za to liberecké pochválit.
Miroslav Kundrata
Ředitel Nadace Partnerství od roku 1994. Vystudoval geografii na brněnské UJEP, dnes Masarykově univerzitě. Praxi zahájil v urbanistickém atelieru v Brně, sedm let se věnoval výzkumu životního prostředí v Geografickém ústavu Akademie věd a od roku 1992 se naplno věnuje rozvoji neziskového sektoru. Spoluzakládal brněnskou organizaci Veronica a několik síťových neziskovek, jako jsou Unie pro řeku Moravu, Tradice Bílých Karpat, Síť ekologických poraden, středoevropskou síť ochranářských organizací CEEWEB, a další. V rámce asociace Environmental Partnership pomáhal v založení sesterských nadací v Rumunsku a Bulharsku. Nadále se věnuje popularizaci udržitelného rozvoje a přípravě nových projektů, včetně mezinárodních. Je členem Rady vlády pro NNO a předsedá jejímu výboru pro Evropskou unii.
Jak realizované projekty odolávají stále houstnoucí automobilové dopravě? I v mnoha malých městech, kde byly dopravní zácpy neznámým pojmem, se tvoří v ranní a odpolední špičce kolony, mezi nejfrekventovanější místa patří ráno právě okolí škol…
Ano, toto je jeden z největších problémů současné civilizace. Důsledně jsme v tom
západní země zkopírovali, dohnali a předehnali. Teď musíme zabrzdit a přizpůsobovat infrastrukturu měst více lidem než autům. Jinak se udusíme a ustresujeme. Západní země už to pochopily před lety a tak nám zase nezbývá, než kopírovat tentokrát ty osvícenější trendy a opatření. Městem pro lidi se u nás kromě dopravního týmu zabývá náš program Prostory, který letos po delší odmlce přivezl do Prahy profesora Jana Gehla z Kodaně a konferenci v Národní galerii navštívilo přes 500 lidí.
Milovníci cyklistiky a dobrého vína znají vaše Moravské vinařské stezky. Je současných jedenáct tras definitivních nebo do budoucna přibydou ještě další?
Moravské vinařské stezky za dvanáct let od vyznačení prvních úseků prošly velkým vývojem a jsme pyšní na to, že pomohly přinést do vinařských obcí prosperitu a motivovat malé vinaře k tomu, aby u svého koníčka zůstali. To že se rozvoji stezek Greenways, včetně těch vinařských, můžeme věnovat, umožňuje dlouhodobá podpora Nadace České spořitelny. Dnes už se nezabýváme značením dalších cest; to je plně v kompetenci obcí a jejich sdružení, ale soustředíme se na zkvalitňování služeb pro turisty a milovníky vinařské jižní Moravy. Mohu doporučit například Festival otevřených sklepů, který umožní v jednom víkendu poznat přes 30 nejlepších vinařství na území několika obcí. Letos na podzim jsme se vrátili na Znojemsko a v půli dubna můžete přijet i vy za vinaři na méně známé Podluží (www.otevrenesklepy.cz).
