Na naší domácí politické scéně si zvyknete na ledacos. Někdy do poslední chvíle nevíte, jaké budou příští měsíc daně, přežijí-li „dlouhodobé“ reformy alespoň jedno volební období či jak a kdo nakonec v parlamentu zvedne ruku. I po této důkladné průpravě však současná rozpočtová situace v Americe dokáže vyrazit dech.
I u nás se rozpočet vždy schvaluje na poslední chvíli, ale dohnat neshody ohledně reformy zdravotnictví až k plošnému uzavření úřadů, to je silná káva. Politické tanečky okolo zmrazených rozpočtových výdajů jsou navíc jen prvním kolem. Jakmile dojde k dohodě o rozpočtu, je na řadě v rychlém sledu další boj o navýšení dluhového stropu.
Ani jedno z toho tu není ani poprvé, ani naposledy. Proto na trzích sice panuje lehká nervozita, jak dlouho to může trvat, ale ani zarytí pesimisté nepočítají, že by k dohodě nakonec nedošlo. Několik dní trvající výpadek vládních úřadů nebude mít na ekonomiku velký vliv. Případný technický bankrot USA by byl větší problém, ale ani to by nebyl konec světa.
Na mysl se však při pohledu za oceán vkrádá otázka: mají natvrdo nastavené dluhové mantinely smysl? Nejsou spíše ke škodě?
Vypadá to hezky, dát si předsevzetí: „Nebudeme navyšovat dluh nad určitou úroveň!“ Amerika si opakovaně stanovuje dluhový strop v dolarech, evropské státy si výši dluhu k velikosti ekonomiky daly jako kritérium vstupu do eurozóny a Poláci si dali dluhový strop do ústavy. Je to jako novoroční předsevzetí jíst méně sladkého a více sportovat. Jenže předsevzetí, kterému sami nevěříme, nemá šanci na úspěch. To by ani tolik nevadilo nebýt nechtěných důsledků.
Novoroční předsevzetí „méně cukroví, více pohybu“ vede často ještě v lednu ke zraněním a návratu na původní či ještě vyšší váhu. Evropské státy se kvůli eurovým kritériím naučily čarovat s účetnictvím; kamuflování řeckého dluhu je jen nejkřiklavější případ. Nárůstům dluhů to nezabránilo, naopak tento fakt vydatně pomohl podkopat důvěru v euro. Polsko se nedávno ve jménu udržení dluhu pod pokličkou 55 procent HDP rozhodlo zestátnit větší část penzijních fondů, a zasadit tak ránu slibně se rozvíjejícímu finančnímu trhu.
Americká centrální banka se částečně pod vlivem dluhového stropu rozhodla v září navzdory očekáváním nezačít s omezením nákupu dluhopisů. Fed tak vyslal trhům silnou zprávu, že kvantitativní uvolňování není dočasným krizovým řešením, ale stává se pevnou součástí politiky. Tato monetizace dluhu může být do budoucna mnohem větší problém než nárůst výdajů kvůli Obamacare. Co si z toho vzít za ponaučení? Když začít běhat a hubnout, tak bez teatrálních novoročních předsevzetí. Když držet rozpočty a dluhy na uzdě, tak bez okázalých mantinelů.
Autor je stratégem Erste Corporate Banking
Čtěte také:
Trhy podceňují americkou fiskální hrozbu, „logicky“ reaguje jen dolar
Miroslav Frayer: USA příliš času nezbývá
USA v platební neschopnosti: zavírají se úřady, zaměstnanci mají nucené volno
