Nové banky na trhu v době krize nejsou překvapením, náklady na kapitál totiž bohatě vyváží jeho návratnost, míní guvernér ČNB.
Bitva o kurz koruny propukne již v tomto roce. Alespoň si to myslí guvernér České národní banky Miroslav Singer. „Předpokládáme, že intervenovat proti kurzu koruny bude zapotřebí ještě letos. Ovšem nikoli teď. Na příštím zasedání se zase budeme zamýšlet, jestli do toho jít. Naše nejlepší představa letošního vývoje říká, že zásah do měnového kurzu budeme pravděpodobně potřebovat někdy ve druhé polovině roku,“ osvětluje strategii centrální banky její šéf.
Asi nejaktuálnějším tématem, které se týká všech centrálních bank na světě, jsou debaty o měnových válkách. Je jejich hrozba reálná? Pokud ano, cítíte se být generálem silného vojska?
Nemyslím si, že vedu měnovou válku, takže si ani nepřipadám jako generál. Také moje fantazie je bohatá a dojít může skoro ke všemu. Ale už samotný fakt, že se o měnových válkách mluví jako o hrozbě, a ne jako o realitě, svědčí o tom, že k nim zatím nedochází. Zatím jen občas někdo řekne: „Pozor, aby nepřišly měnové války.“ To určitě neznamená, že jsou realitou.
Nicméně pokud by se nějaká mocnost pokusila devalvovat svou měnu za účelem přímé podpory exportu, jaké by to mohlo mít důsledky? Laická představa vypadá tak, že se centrální banky budou donekonečna přetahovat a skončí to tím, že jedna z nich nebude mít peníze…
To není tak docela přesné. Pojem měnových válek podle mě pochází z úplně jiného světa. Z doby, kdy se kurz měny odvozoval od toho, kolik se za něj ni dalo vyměnit zlata nebo jiné měny v pevném poměru. To opravdu nemá nic společného s naší realitou. Kdyby došlo k tomu, že se dvě banky tlačí proti sobě, což se dnes dá věcně říct například o Švýcarsku a Spojených státech, tak co to znamená? Jednoduše to, že se v obou zemích uvolňuje měnová politika. Třeba proto, že se snaží zabránit poklesu cen či deflační spirále. Nebo proto, že ekonomika je pod svým potenciálem a centrální banky se snaží na trh dostat více likvidity. O tom se dnes bavíme a nejde o žádné neštěstí. Mně se zdá, že mnozí z těch, kdo ten výraz používají, tomu nerozumějí a nechápou, jaký je vlastně mandát centrálních bank.
Když jde o snahu udržovat kurz v nějakých mezích, také vy jste na přelomu roku prohlásil, že ČNB by byla ochotna sáhnout k intervencím proti příliš silné koruně, rétoriku jste ale následně zmírnili. Jak moc je to v tuto chvíli aktuální?
My jsme tu rétoriku takřka nezmírnili. Trh pouze čekal, že ji výrazně zostříme, a to se nestalo. My se nesnažíme do kurzu zasahovat nebo ho snad držet v nějakém pásmu. Jde o to, že v momentě, kdy jsme v nastavení úrokových sazeb dosáhli technické nuly, potřebujeme jiný nástroj. Jak se budou měnit ekonomické podmínky, bude možná žádoucí dosahovat nějakého kurzu, který by odpovídal nastavení takových měnových podmínek, jaké budeme v tu chvíli potřebovat. Pokud se ptáte na naši současnou prognózu, pak takové opatření budeme nejspíš v letošním roce potřebovat. Ovšem nikoli teď. Na příštím zasedání se zase budeme zamýšlet, jestli do toho jít. Naše dnešní nejlepší představa letošního vývoje říká, že zásah do měnového kurzu budeme pravděpodobně potřebovat někdy ve druhé polovině roku.
Označujete tedy měnovou intervenci za nástroj, který vám zbývá. Už dříve jste mu dal přednost před navyšováním měnové báze či tištěním peněz, jak to dnes dělá americká centrální banka…
Je to složitější. Už v polovině loňského roku začínalo být jasné, že sazby mohou klesnout k nule. Začali jsme tedy řešit, co v takovém případě dělat. Řada operací, které dnes dělají jiné centrální banky, je vyvolána potřebou uvolnit likvidní podmínky na trhu, protože ty ekonomiky, resp. jejich finanční instituce mají likvidní problémy. My ne. Tudíž jsme si z řady všech možných operací vyškrtli právě ty, které dnes provádí Fed nebo Evropská centrální banka. Nám by totiž nic nepřinesly. Úroky jsou u nás poměrně nízké, bankovní sektor je likvidní a nemá cenu půjčovat bankám v momentě, kdy by ani ony nevěděly, co s těmi penězi dělat. Naopak nám vyšel kurz jako nástroj, který ekonomiku reálně ovlivňuje. Je to sice takzvaně „second best“, nejlepší je pracovat se sazbami, ale tam už jsme možnosti vyčerpali. Při všech nevýhodách, které má, je měna další nástroj na řadě. S tím, že se nechceme vzdát cíle být garantem cenové stability. To znamená i to, že ceny by neměly začít klesat v nějaké spirále a lidé by neměli získat pocit, že ceny budou klesat každým rokem.
Ceny ale klesají, respektive klesá inflační výhled. Za jak velké nebezpečí to považujete?
Je to problém jen na některých cenových okruzích, které ale v tuto chvíli hrají tu nejdůležitější roli. Jde o ceny dlouhodobějších aktiv a ceny dlouhodobějších spotřebních předmětů, které vyjadřují a ovlivňují sentiment celé ekonomiky. Naopak u některých druhů zboží existují tlaky k růstu cen, například u potravin. Obojí je ale právě tím, co je měnový kurz schopen poměrně efektivně ovlivňovat.
Kompletní rozhovor naleznete v aktuálním čísle týdeníku Euro
Čtěte také:
Miroslav Singer: Kurz koruny je nevyčerpatelný nástroj, může být slabší a slabší
Singer: Inflace nepříjemně klesá, ekonomika prochází dnem poklesu
