Španělskou ekonomiku brzdí obrovský nadbytek nemovitostí. V zemi je celá třetina všech evropských volných bytů
Oživení ve Španělsku po pěti letech mizerie loni konečně nabralo dech a zvýšení meziročního tempa růstu na 4,1 procenta v letošním druhém čtvrtletí dodalo energii zastáncům doporučované léčby v podobě fiskálních úspor a strukturálních reforem podle německých receptů. Na příkladu Španělska se často dokazuje, že „to funguje“.
Když se podíváte do projekcí, které jsem převzal z čerstvě aktualizované databáze říjnového Výhledu světové ekonomiky, sestaveného Mezinárodním měnovým fondem, a porovnáte očekávaný vývoj v Německu a Španělsku – pro srovnání samozřejmě přidávám Česko – pak zjistíte pár docela podstatných rozdílů.
Čtěte více: Simon Tilford: Šest ran pro Španělsko
Evropská Florida
Předně zjistíte, že Španělsko sice roste o dost rychleji než Německo a mírně vyšší růst by mělo udržet i do budoucna, ale až do roku 2020 by mělo mít nejméně trojnásobnou míru nezaměstnanosti. Nezaměstnanost přes 15 procent u lidí v produktivním věku je něco zcela neslýchaného v Německu i Česku, a to se bavíme o podstatně nižší míře zaměstnanosti ve Španělsku, než je normou v obou srovnávaných zemích. Z hlediska regulace trhu práce jsou na tom podle statistik OECD dneska všechny země plus minus stejně, takže to naznačuje docela hluboký strukturální problém ve Španělsku.
Osobně bych tipoval, že vysvětlení bude spočívat ve stavebnictví, které v éře španělského boomu představovalo vysoký podíl na HDP (12 procent) i celkové zaměstnanosti (13 procent), a tenhle sektor si to v Iberii vybral na mnoho let dopředu. Španělská infrastruktura – dálnicemi počínaje, letišti a vysokorychlostními železnicemi konče – je na rozdíl od Česka sice super, ale zjevně předimenzovaná a spousta toho, co se postavilo, musí mít z defi nice mizernou ekonomickou návratnost. Na vrcholku boomu Španělsko investovalo v eurech stejně jako téměř dvakrát lidnatější a podstatně bohatší Německo, a když jsme u toho, tak taky spolehlivě víc než obrovská Ruská federace (kde je infrastruktura opravdu mizerná).
Totéž platí pro rezidenční výstavbu, která navíc hodně zadlužila obyvatelstvo, jež tradičně považovalo nemovitosti za skvělou formu investic do budoucnosti a spekulovalo na zahraniční poptávku po „druhých bytech“ severnějších národů – byla to taková hra na evropský ekvivalent Arizony nebo Floridy v USA.
Ve Španělsku budou rádi, když to, co bylo v infrastruktuře postaveno, udrží v dobré kondici, a když se zásoba volných bytů investorům jednou rozprodá – měli jich letos na jaře 3,4 milionu, asi tak 30 procent celé Evropské unie. Představa, že zrovna tahle země potřebuje další várku betonu, je mimo a s tím i naděje na pronikavě rychlý růst zaměstnanosti.
Rychlá řešení
Španělsko má sice velmi dobré firmy, ale nemá jich tak mnoho, a není zrovna spojováno s inovační aktivitou, jakkoli ji měříte. Podíl sofistikovaného vývozu na celkovém vývozu – podle evropských definic – je oproti Česku třetinový (6,6 procenta oproti 21 procentům) a to má nějakou vypovídací hodnotu, i kdyby technologicky vyspělý vývoz byl zcela v režii zahraničních firem a místní byli jenom „šroubováčky“. Zahraniční investor musí pro své investice najít dobrý substrát – kombinaci mezd, infrastruktury, daní, kvalifikací a vydatných trhů nablízku.
Můžete se snažit, jak chcete, a vůbec – ani náhodou – nepodezírám Španěly, že se nesnaží, ale na některé problémy nejsou žádná rychlá řešení, zkrátka táhnete s sebou svoji minulost i současnost a ony do značné míry předurčují i tu budoucnost.
Budoucímu růstu produktivity a zaměstnanosti nenapovídá průzkum schopností porozumět textu ani zvládání numerických úkolů u dospělých (16–65 let), provedený OECD. V obou oblastech jsou Španělé bohužel zcela na spodku žebříčku, hluboce podprůměrní, spolu s Itálií. Česko se sice umístilo lépe než Německo a Rakousko (v obou ukazatelích a obou případech) a vysoko nad Španělskem, ale co by nás mělo zneklidňovat, je výrazně horší skóre těch nejmladších oproti generaci 25 až 34 let.
Něco špatného se stalo skoro všude. Je spousta ukazatelů, které určují budoucnost, tenhle bych bral vážně. Umět uzákonit flexibilní pracovní legislativu je politicky nákladné, ale umět posunout každou další generaci z hlediska vzdělání nahoru, je soustředěná pozornost. Není to všechno, je to základ.
Čtěte také:
Reportáž: Katalánsko připomíná hypermarket s byty. Nakupují hlavně Rusové
