Recept zní jasně: slibovat, slibovat, slibovat a nikdy nepřiznat, že lžete, jako když tiskne.
Čeština má ke slibům velmi vyspělý a zkušený vztah. Počínaje rčením „slibem neurazíš“ přes Werichovo poučené „to je blbý, to se bude líbit“ nebo přísloví „sliby se slibují, blázni se radují“ až po pokročilou definici zemského modu operandi v podobě „slíbit a na..at“. Navzdory tomu či snad právě proto se každé volby slibuje jako o závod.
Letos to nebude jinak, neboť voličům je třeba se zalíbit něčím úderným a zapamatovatelně jednoduchým, koneckonců „oni nám ty programy nečtou“ a odborně poučený rozklad o tom, jak si nějaká strana či hnutí představuje budoucnost, to se dneska nenosí.
Takže když rychlodráhy, tak rychlé aještě rychlejší. Když důchody, tak vysoké a co nejdřív. Když platy, tak podle spravedlivého (důležité slovo) principu za stejnou práci stejné jako v Německu. Je mimořádně politicky kontraproduktivní klást voličům sugestivní otázky a spoléhat na jejich vrozenou přemýšlivost a obecně vysokou vzdělanost a racionalitu, na níž si jinak hodně zakládáme.
Koho zajímá, kolik to stojí
Kolik bodů si někdo připíše, bude-li se ptát, zda si voliči například přejí tu rychlodráhu zaplatit z jízdného? Protože jízdné má být všeobecně dostupné a vůbec, dráha by měla být přece pro školou povinné a důchodce zadarmo. A víte vy co? Ono se to vyplatí, protože těmihle strategickými investicemi s vysokým multiplikačním efektem a synergiemi, jejichž konce nedohlédneme, se „ekonomika rozhýbe“, takže má smysl se zadlužit a investovat, zvlášť když úrokové sazby jsou nízké.
Rovněž tak je nevhodná úvaha na téma, z čeho by asi tak bylo možné vyplácet průměrný důchod ve výši 70 procent průměrného čistého příjmu, když je financovaný z odvodů z mezd a ty jsou u nás beztak jedny z nejvyšších na světě a měly by klesat, nikoli naopak. Vyřešíme to přece tím, že zajistíme zvýšení populačního růstu štědřejším porodným, přídavky na děti, školkami, slevami na důchodovém pojištění pro ty, kteří naši společnost zásobují dětmi, pružnou pracovní dobou pro pracující matky, částečnými úvazky a přidejte cokoli dalšího, co zní dobře. V žádném případě neříkejte, že ani tohle všechno dohromady nezajistí, aby se důchody byť jen vzdáleně přiblížily vysněné metě.
Zdravotnictví je další oblast, kam neradno vstupovat, protože všichni víme, že má být zadarmo, a zrušení třicetikorunového poplatku se osvědčilo jako tajná zbraň, s níž lze vyhrát volby. Všechno přece vyřeší zvýšení plateb za státní pojištěnce, a ty se budou financovat přes spotřební daň, ale asi jenom z tabáku, protože DPH u piva chceme naopak snížit, neboť už Vasil Biľak blahé paměti říkal, že je to náš chleba.
A vůbec, ijiné potraviny by měly být zatíženy nižší daní, vždyť kostka másla je o půlku dražší než před rokem a zemědělci tuhle říkali, že si máme zvykat, protože také chtějí nejen z něčeho žít, ale rovněž investovat. Jo a bude také sucho, tedy pokud nebudou záplavy. Každopádně je třeba se připravit na obojí, což také stojí peníze, které přece vlastníci ani nájemci půdy nemají, takže jsou nuceni osévat nekonečné lány řepkou do nafty a kukuřicí do bioplynek, protože co bychom pro záchranu planety neudělali, zvlášť když to „dělá ekonomiku“. Udržet vodu v krajině a bojovat proti erozi si samozřejmě vyžádá obrovské veřejné investice, jež budou vynaloženy s nejvyšší hospodárností a rozmyslem, jak je v kraji zvykem.
Do budoucna nás má živit věda a výzkum, zkrátka znalostní společnost, kterou je potřeba vytvořit, a kde začít, když ne ve školství? I tady je potřeba mohutně investovat a lidi zaplatit. Politický konsenzus laiků je v tom, že absolventů humanitních a vůbec „měkkých oborů“ je habaděj, zato technických strašně málo, ale nastavit filtry v podobě náročnějších hodnoticích kritérií se nikomu jaksi nechce, zvlášť když s výjimkou IT prozatím chybí na trhu práce jasný finanční důkaz, že technické obory mají výrazně lepší návratnost investice.
Nebrat a usilovně sát
Pravda, lidi nejsou, ale teď se argumentace větví podle preferencí autorů. Jedni říkají, že za to vlastně můžou odboráři, když si za dvojité recese zapomněli říct o vyšší platy, a velký zločin na národu jistěže spáchala ČNB, která zločinně podhodnotila kurz koruny. Druzí vidí problém ve zločinném komplotu zahraničních investorů, kteří zneužili naší tíživé situace, sice pár bilionů zainvestovali, ale nyní již drahně let odklánějí zisky z Česka po stamiliardách ročně, a tak nějak zapomněli své oddané místní pracovníky pořádně zaplatit, což je třeba změnit.
Hříšníkem číslo dva jsou živnostníci, kteří parazitují, kudy chodí, přitom by stačilo snížit jim daňové paušály a zvednout minimální pojistné a hned by bylo ve velkovýrobě veselo. Když to vidíte takhle, pak migrace z Ukrajiny, posledního rezervoáru pracovní síly na tomhle kontinentu, která je ochotná dřít i za „české peníze“, nemůže být řešením. Nemluvě o těch chudácích, co přistávali v Řecku a dnes v Itálii. Ti pro změnu nejsou tak naivní, aby k nám chtěli, to jenom Brusel s Berlínem nám je chtějí podstrčit. Ale než přijdou sankce, určitě neuděláme chybu, když usilovně vysajeme všechny dostupné dotace.
V zásadě je to pořád o tomtéž. Být soudný a rozumný není trendy. Rozpočtová odpovědnost? Ta byla v módě v roce 2010, když se hroutilo Řecko. Dnes rozhodně neurazíte rychlým vzestupem životní úrovně, veřejnými službami nejlépe zadarmo a absolutně žádnými vetřelci. Jen se proboha nepřiznávejte, že lžete. Ferenc Gyurcsány, jediný pravdomluvný politik, kam až paměť sahá, to udělal a víte, jak dopadl, ne?
Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka:
