Miroslav Zámečník: Zavírání hranic slouží jen jako bezpečnostní divadlo

Uzavírat hranice uvnitř Schengenu jistě není v našem národním zájmu.

Řadu let jsem prožil ve věžáku a ve vší multikulturní dobré víře sdílel společné prostory s lidmi, kteří mimo jiné pocházeli odněkud od Perského zálivu. Tatínkové vedle sebe grilovali a popíjeli něco studeného, děti se cachtaly v bazénu, maminky v nikábu či plavkách seděly na lehátkách a hlídaly.

Pár let poté jsem se dočetl, že na té samé adrese 850 North Randolph Street, Arlington VA bydleli spolutvůrci pádu newyorských dvojčat. Učili se létat. Kvůli tomu jsem na Ameriku nezanevřel.

K rozhodnutí nejezdit do Ameriky mě přiměla korpulentní uniformovaná dáma hrabající se v mé toaletní tašce. Na letišti v Dallasu brali prohlídky palubních zavazadel i pasažérů smrtelně vážně, člověk nejenže musel sundat boty, opasek a nechat se ofukovat v té divné komoře, ale strpět i dotaz: „Máte tam něco, co mi muže ublížit?“

Jistěže jsem nic takového s výjimkou holicího strojku neměl, ale dotyčná se nakonec vítězoslavně vytasila s kleštičkami na nehty a takovým tím plastovým zapalovačem za desetikorunu, načež obojí promptně zabavila.

Cirkus na hranicích

Nikoli že by mě překvapilo, když jsem se dočetl, že celé tohle důkladné šacování českých pupkáčů a hinduistických stařenek v sárí je v zásadě k ničemu, pokud by mělo být skutečně namířeno proti teroristům. Výjimku představuje zesílená ochrana dveří do kokpitu letadla, naučená schopnost a ochota pasažérů se na palubě aktivně bránit a „pozitivní párování zavazadel“, cokoli to znamená.

Prověřování pasažérů a další bezpečnostní opatření na letištích v USA stojí ročně sedm miliard dolarů, částka v Evropské unii bude odpovídajícím způsobem velká, přičemž valná část z toho je „bezpečnostní divadlo“. Protože příští terorista ze všeho nejspíš nepůjde přes kontrolní stanoviště, nejspíš se podle expertů nechá najmout jako špatně placený zaměstnanec do některé z firem, které obsluhují letiště, a určitě nebude mít bombu ve vaší botě.

Daniel Gros dospívá ke stejnému závěru, že obnovení hraničních přechodů uvnitř „schengenských hranic“ bude sloužit stejnému účelu: prostřednictvím bezpečnostního divadla, jehož jste přímými účastníky, vytvořit zdání, že se pro bezpečí občanů Evropské unie něco dělá.

Musím říct, že mimořádně dobrou Grosovou pointou (a na pochvaly jsem skoupý) je postřeh, že cirkus na hranicích sice váže velké zdroje, je schopen nepochybně viditelně zdůvodnit nárůst počtu bezpečnostního personálu a rozpočtů pro příslušné složky, ale jinak působí jen samé škody.

V jednom z dřívějších čísel týdeníku Euro jsem se pokoušel propočíst ekonomickou újmu, která vznikne zpomalením ekonomických toků zboží a lidí přes hranice, a vyšlo mi číslo na nějaké té desetině procenta hrubého domácího produktu.

Je ovšem dobré si uvědomit, že i pouhá desetina procenta z bilionu je miliarda eur, o které bude HDP nižší, a pak jsou zde vícenáklady na tu hraniční ochranu. Budeme buzerovat stovky milionů lidí, kontrolovat miliony náklaďáků, inšpicírovat papíry, což všechno stojí peníze. Je dosti pravděpodobné, že právě proto se dostaví kýžený psychologický divadelní efekt, že se „něco dělá“.

Dohromady se tedy bavíme o mnoha miliardách eur v celoevropském rozsahu, o něž přijdeme a jež vynaložíme na něco, co nám v boji proti terorismu nepomůže pravděpodobně nijak. Je to sebedestrukce, a ne že ne.

Z východu Unie přijde na její západ jistě nějaký zločin, ale těžko lze předpokládat, že by třeba zrovna přes Česko proudili do Unie islamističtí teroristé. Alespoň prozatím byli „fest“ zakotvení uvnitř starých členských zemí a žili v jejich podhoubí.

Posílit vnější hranice EU společnou a společně financovanou ochranou je samozřejmě logický krok už jenom z toho důvodu, že z ekonomického hlediska neměly země v první linii vystavené velkému náporu migračního proudu (a co čert nechtěl, fiskálnímu stresu) opravdu žádný ekonomický motiv ho zadržet na svých hranicích.

Právě naopak měly silný motiv jej pouštět dál. Přidejte k tomu ještě perverzní motiv, kdy opravdu nemáte zájem na pečlivé dokumentaci a prověřování příchozích, aby v souladu s pravidly a dohodami nemohli být azylanti i ekonomičtí migranti do „první země“ vráceni.

Nezvládnutelná situace

Geografii si nikdo nevybírá a těžko vinit ty, kteří se momentálně vyskytli na ráně a zvládání přívalu je zjevně nad jejich kapacitu. Zvlášť je-li oslabena jejich ekonomickými zájmy, jež velí poslat štafetu dál. Nerozčilujme se hloupě, na jejich místě bychom se chovali stejně.

Legalista trvá na dodržování norem a dohod, jakkoli by byly v rozporu s realitou i ekonomickými stimuly „nárazníkového pásma“. Humanista vidí lidskou tíseň a morální imperativ pomoci lidem v tísni a v podstatě musí říci, že nemá žádný „horní limit“.

Ekonom, ta nejzatracovanější z profesí, vám nemůže říct nic jiného, než že když v první linii je silnázory ný motiv předat problém o stanici dál – a navíc v cílové destinaci politickým megafonem zvedáte poptávku – nemůže nevzniknout nic jiného než obrovský nápor a nezvládnutelná situace.

Když si spojíte zkušenost z posledního roku dohromady, zjistíte, že potřebujeme ekonomicky racionální variantu, jak se morálního a lidskoprávního problému zhostit.

Jinak než na společné úrovni EU to v žádném případě a ani náhodou nezvládneme. Štěkat jako ratlík na Merkelovou je něco, co bych raději přenechal Orbánovi nebo Ficovi, protože nám sluší racionální a strukturované řešení (ne že by za to někdo dával metály, ale jsme Češi).

Jistěže evropské řešení musí začít něčím na způsob společné ochrany hranic, investicemi do společně financovaných a řízených „hotspotů“, které vnesou do přílivu migrantů jasný prvek organizace. Musí začít také daleko znějícím signálem, že se nelze dostat dál, ale je možné být vyexpedován zpátky.

Pak musíme pustit veliké peníze do toho, abychom efektivně zabránili migračnímu pohybu. Zabrání dalšímu konfliktu, když se v Sýrii vyčlení nějaké území, jakási finančně bohatě zavlažená „Bosna“ s alávity, Kurdy, sunnity a já nevím kým dalším? Nevím.

Kolik jiných území se pak o peníze přihlásí? Asi hodně. Pořád je to asi to nejefektivnější řešení. Jedna věc by nás neměla mást. Tohle sice nebude „bezpečnostní divadlo“, bude to hříšně, ale nikoli nesmyslně drahé a je to nutné. Ale o boji proti teroristům to také není.

Ti už jsou uvnitř a podle toho musíme hledat odpovídající nástroje. Sdílení databází policie a tajných služeb a jejich koordinace jistě ano. Hranice uvnitř Schengenu jistě ne. To je malá výseč toho, jak bych definoval „národní zájem“.

Čtěte také:

Ivo T. Budil: Migrace je pro Evropu historická příležitost

Migrace je jedním z dominantních témat nizozemského předsednictví

Německá CDU chce zpřísnit imigrační zákony. Kolín prý vše změnil