V Barceloně to s vámi vždycky půjde trochu z kopce. Vlnitý terén, který tak povědomě vystupuje z Gaudího architektury, je totiž součástí jejího kouzla.
Barcelona je město kontrastů. Na jedné straně lemovaná vrcholkem hory Tibidabo a přírodním parkem Serra de Collserola a na druhé straně zdánlivě nekonečným horizontem Středozemního moře. Romanticky zpomalená v zapadlých sousedstvích a zároveň neúprosně expanzivní.
Všechny tyto její stránky plně oceníte právě až tehdy, když si nazujete pohodlné boty a podíváte se na ni trochu z nadhledu. Odměnou za zdolané převýšení se před vámi katalánská metropole rozprostře v celé své velikosti.
Vyhlídky najdete po celém centru, jsou poschovávané na střechách hotelů a obchodních center, jedna dokonce ve věži chrámu Sagrada Familia. Za těmi nejlepšími si nicméně musíte zajet městskou hromadnou dopravou dál od centra. A ano, bude to do kopce.
Opevnění Bunkers del Carmel
Působivé pozůstatky protiletadlové obrany města z dob občanské války se táhnou přes svahy kopce Turó de la Rovira. Bunkry, do kterých se můžete jít i podívat, nejsou tak turisticky známé. Sedět na starém opevnění spíš budete vedle místních, kteří si tu dělají pikniky, nebo nadšených fotografů, kteří tu se stativy čekají, až slunce zapadne a město se rozsvítí.
Gaudího park Güell
Na svahu hory Turo del Carmel chtěl Antoni Gaudí původně postavit zahradní město s 60 obytnými parcelami, ve kterém by lidé skutečně bydleli. O parcely ale nebyl zájem, takže nakonec došlo k postavení jen dvou domů, pro Gaudího a zadavatele projektu Eusebi Güella, a vybudování parku.
Skoro 18 ha parku je vyzdobeno do nejmenších detailů, kterých je tolik, že kdybyste do parku chodili každý den po zbytek života, stejně si pokaždé všimnete něčeho nového. A vaše kroky stejně zase povedou na terasu s mozaikovým zábradlím, která je místem setkávání místních a dominantou parku, jen pro ten výhled na město a moře za ním.
U sousedů je tráva zelenější
Park Güell stojí za vstupné, čekání i všechny nepříjemnosti. Pokud ale prahnete po fotce Barcelony bez turistů v záběru, zkuste štěstí o kousek dál. V parku Jardins del Turó del Putxet jste pěšky asi za čtvrt hodinky a budete ho mít skoro pro sebe. V porovnání s Güellem může působit jako chudý příbuzný, ale nabízí úplně stejný výhled na metropoli jako Gaudího skvost. A přece jen má něčeho víc – zeleně a schodů. Počítejte s tím, že si za podívanou trochu vyšlápnete.
Malé Rio de Janeiro
Vrchol hory Tibidabo je svět sám o sobě. Vedle víc jak sto let starého zábavního parku s obřím kolem a romanticky oldschoolovými pouťovými atrakcemi ční k nebesům novogotický kostel Temple de Sagrat Cor se sochou Ježíše, ne nepodobnou té v Riu. Pokud vám nebude stačit výhled ze země, vystoupejte na vyhlídku v kostele nebo sedněte na obří letadlo El Avión v parku.
Na horu Tibidabo se dostanete několika způsoby. Nejkouzelnější cesta je zubačkovou lanovkou. Jízdenka je mnohem výhodnější, když si koupíte lístek i se vstupem do zábavního parku. Než se ale rozběhnete k atrakcím, koukněte, kdy jede poslední lanovka dolů. Bývá totiž velmi plná a může se stát, že dolů to budete muset vzít kyvadlových autobusem, městskou hromadnou nebo pěšky.
Vyhlídek je v Barceloně opravdu hodně. Jestli vám nevadí projít kvůli nim pár hotelových hal a obchodních domů, můžete zajít na střešní terasu obchodního domu Las Arenas. Původně šlo o arénu, která po 70 let hostila býčí zápasy. Poznáte to na tvaru budovy.
Spojení příjemného s užitečným je cesta kabinovou lanovkou 100 nad zemí z pláže na kopec Montjuïc.
