Obchod s vínem je stejně tvrdý jako každý jiný
Svého praděda, zakladatele vinařského rodu Šlancarů v Němčičkách, nepoznal. K vínu a lásce k němu ho přivedl dědeček. Dva roky před povinnou školní docházkou a potom každé prázdniny trávíval na Moravě, kde velice záhy poznal radosti i strasti pěstování hroznů a přípravy vína. Kromě klukovských alotrií přišel také ke všem druhům prací ve vinohradě a ve sklepě. Tam někde se zrodila láska k vínu, která může za to, že dnes potkáváme téměř denně ve všech částech Prahy vozy s emblémem věnce z révy a iniciálami LŠ. Vozy, které po celé republice rozvážejí vína připravená v některém ze středisek firmy Ing. Ludvík Šlancar, vinné sklepy Roztoky.
Cesta k vybudování prosperující vinařské firmy však nebyla krátká ani jednoduchá. Předcházela léta studií naprosto odtažitého oboru – stavařiny. Kde tedy byl ten stimul, který přivedl úspěšného stavaře k opuštění jisté existence a donutil jej vyměnit ji za pernou práci na neskonale nejistějším projektu – na vybudování prosperitního vinařského podniku?
„Tím prvotním bylo jistě mé dětství, vyrůstal jsem mezi vinnými keři a mezi pravověrnými moravskými vinaři. Druhým motivem bylo zčásti vynucené rozhodnutí postavit v Roztokách rodinný dům. Tady vstoupil do hry otec, rodilý Moravák a zanícený vinař. Při plánování stavby domu zrušil svým vetem vybudování nádrže na topné oleje a do vyhloubené jámy navrhl a prosadil vinný sklep, vzpomíná Šlancar. To se odehrálo na počátku sedmdesátých let, lze tedy říci, že základ firmy leží zde, v podzemí rodinného sídla.
„Stavěli jsme v době nedostatku pracovních sil a to, že první hotovou částí domu byl funkční sklep, nám zajistilo jejich neustálý příliv a vysokou výkonnost. Ani surovinová základna nedovolovala uvažovat o tom, že by se vinařství stalo hlavním zdrojem rodinných příjmů. Hrozny na první zpracování jsme kupovali a teprve postupně vybudovali na Moravě vinohrad, který zajišťoval jejich přísun v tehdy potřebném množství. Víno, převážně stolní, které se u nás v oněch dobách připravovalo, nepřekročilo množství tří, čtyř tisíců litrů a všechna jeho příprava byla brána spíše jako významné hobby, uvádí Šlancar.
Koníček, který po několika málo letech vedl k získání významných ocenění na domácích i zahraničních soutěžích. Výsledky vinařské snahy Šlancarů ocenili mnozí renomovaní znalci, za všechny je možno jmenovat Viléma Krause, předsedu odborné poroty v Mikulově v roce 1988, která udělila roztockému Zweigel–trebe velkou stříbrnou medaili. Souběžně se stoupajícím významem jména vinařství v Roztokách rostl Ludvík Šlancar i profesně. V letech 1983 až 1990 vedl postupně Výzkumný ústav pozemních staveb a Výzkumný ústav pozemního stavitelství. Získával ostruhy jako dobrý manažer, věcí znalý ekonom. To byly zkušenosti, které se daly později při budování soukromé firmy dobře zúročit.
O jejích počátcích říká: „V roce 1990 jsem po dlouhých úvahách opustil své zaměstnání a v domnění, že jsem dostatečně vybaven pro založení a vedení vinařského podniku, jsem začal s vinařstvím, produkcí vína a jeho prodejem profesionálně. Tušil jsem, že to nebude lehký krok, ale množství problémů a různých potíží, které bylo třeba překonávat, mne zarazilo. Je veliký rozdíl připravovat tři tisíce litrů vína převážně pro přátele a známé, nebo čtyři sta tisíc litrů na dobře zásobený trh, kde se v nabídce předhánějí naši nejlepší vinaři a stále silněji se prosazují vína zahraniční. Ustát první dva roky bylo více než těžké. Přesvědčit klienty o kvalitě produkce a serióznosti firmy, která neměla širokou propagaci ani vybudované zákaznické zázemí, stálo mnoho sil.
Ale podařilo se a majitel firmy může mít dvojí radost. Podařilo se mu udělat ze svého koníčka povolání a produkci Vinných sklepů Roztoky zajistit čelné místo v první lize nabídek našeho obchodu vínem.
Ludvík Šlancar však ví, že udržet dobyté pozice nebude lehké: „V sílící nabídce zejména importovaných vín ztrácejí česká a moravská schopnost konkurence. To vede k situaci, ve které se při obchodu s vínem uplatňují praktiky běžné i všude jinde. Mnohdy nejsou příliš „košer . Přes vybudování nových zpracovatelských a skladovacích kapacit, přes nově stavěnou balicí linku a expediční budovu, přes jistou stabilizaci pozice firmy není zdaleka vyhráno. Stačí jeden chybný tah, jedno zaváhání nebo obratný manévr konkurence a jste opět na začátku – nebo hůře, na konci.
Trh je nasycen, převaha importu stále markantnější a pozice malých a středních vinařů těžší. Znamená to, jak Šlancar dále prohlašuje, neustále sledovat vývoj, zaměřit se na kvalitní produkci, vhodně ji kombinovat s takovými dovozy, pro které je v segmentu nabídky ještě prostor. A neustávat v budování a zajišťování pozice firmy s maximálně racionálním přístupem.
