JINDŘICH SVOBODAV šestapadesáti letech přišel o práci a nové místo nemohl sehnat. Tak se Jindřich Svoboda vrhl do podnikání. Před nedávnem se jeho firma Svoboda TMS stala Štikou českého byznysu.Pardubická společnost Svoboda TMS vstoupila na trh před sedmi lety. Letos byla vyhlášena Štikou českého byznysu za rok 2006.
JINDŘICH SVOBODA V šestapadesáti letech přišel o práci a nové místo nemohl sehnat. Tak se Jindřich Svoboda vrhl do podnikání. Před nedávnem se jeho firma Svoboda TMS stala Štikou českého byznysu.
Pardubická společnost Svoboda TMS vstoupila na trh před sedmi lety. Letos byla vyhlášena Štikou českého byznysu za rok 2006. Tento titul uděluje týdeník Profit nejdynamičtějším firmám jednotlivých regionů. „Pro mě to bylo hlavně velké překvapení, že jsme uspěli při takovém velkém množství zúčastněných firem,“ komentuje úspěch majitel firmy Jindřich Svoboda.
JINÁ MOŽNOST NEBYLA
V šestapadesáti letech si myslel, že celoživotní dílo v pardubických Továrnách mlýnských strojů dotáhne až do zaslouženého důchodu. Jenže přišel šok. Jedna z nástupnických společností, kde po rozdělení bývalého národního podniku pracoval, v roce 2000 zkrachovala. Svododa se náhle ocitl bez práce. Se sháněním místa měl potíže, přestože v závodě postupně pracoval jako konstruktér, vedoucí provozu, obchodního úseku a končil jako obchodní ředitel. „Nikdo mě nechtěl zaměstnat, tak jsem si založil vlastní firmu,“ líčí tehdejší východisko z nouze.
V letech, kdy jeho vrstevníci již přemýšlejí o zaslouženém odpočinku, tak začal zařizovat všechny nezbytné formality, což zabralo měsíce běhání po úřadech. S povýšenou byrokracií se ale nesetkal. „Překážky ve formě legislativy či úředního šimla jsem při zakládání firmy nepocítil, ale je pravda, že nárůst legislativních úkonů neustále stoupá s dalším rozšiřováním firmy, a to prakticky ve všech oblastech, se kterými se setkávám,“ říká.
RISKOVAL JSEM RODINNÉ ÚSPORY
Hlavním problémem bylo sehnat potřebné peníze na provoz závodu, neboť banky se zdráhaly půjčit teprve rozjíždějící se firmě. „Na úplném začátku jsem do podnikání vložil veškeré rodinné úspory. Bankovní úvěry byly pro nás velmi drahé nebo nedostupné. Dá se říci, že to bylo velké riziko,“ vzpomíná.
Začal vyrábět produkty z ocele ve dvou pronajatých halách. Přibližně 80 procent produkce zadával externím dodavatelům. Především kvůli zahraničnímu zákazníkovi umístil za své jméno známou značku TMS. Tu získal od svého bývalého zaměstnavatele. Může ji používat bezplatně, protože je až na druhém místě v obchodním názvu, navíc jeho firma se neorientuje na potravinářské stroje, které byly doménou bývalé „téemesky“.
SÁZKA NA PAPÍRNY VYŠLA Jeho firma se nyní zaměřuje především na projektování a výrobu pro papírenský průmysl. „Největší zájem je o svařované konstrukce. Dodávají se do hal, které bývají přes sto metrů dlouhé a dvacet metrů široké,“ přibližuje Svoboda. Jeho společnost se rovněž zabývá klasickou strojírenskou výrobou jako je obrábění, výroba ozubení, odlévání či kování. Více než 90 procent produkce míří do zahraničí, třeba Slovinska a Polska. Tržby se zpočátku držely okolo 15 až 20 milionů korun za rok. Po nalezení optimálního výrobního programu se najednou přehouply ročně přes 100 milionů. Počet zaměstnanců se rozrostl z počátečních dvou na nynějších jedenáct osob. Teď již Svoboda chystá výstavbu vlastní haly o délce 800 metrů, administrativních prostor, lakovny a obráběcího centra. „Projekt je hotový, čekáme pouze, zda bude možnost využít peníze z Evropské unie,“ dodává. KONÍČKY NEPĚSTUJI Na osobní záliby mu příliš času nezbývá, za oběť to však nepovažuje. Veškeré výnosy vrací do firmy a žádné náročné koníčky nepěstuje. „Rád si odpočinu u pěkné knížky, a je-li volný víkend, odjedeme s manželkou na chatu,“ dodává. ZDALEKA NENÍ JEDINÝ**
Strojírenskou výrobou se zabývá množství firem. V obdobném oboru podnikají například Tranza, ŽĎAS, Lemonta nebo Strojírny Třinec.
