Tváře členů vedení ODS o volebním večeru zářily nadšením, jako by ta modrá, která zaplavovala na obrazovce ČT mapu republiky, byla ta jejich stará modrá, co je dobrá. A ono to druhé místo v cíli vyvolává tak trochu dojem, jako by tradiční pravicová strana byla zase na koni.
To navýšení volebního výsledku oproti posledním volbám v roce 2013 o polovinu je jistě dobrým vysvědčením předsedy Fialy, toho, že si to odpracoval a partaj fakticky vyčistil od partiček, které ji za minulých předsedů dotlačily prakticky k zániku.
Obrazem: Jak to žilo ve volebních štábech:
Ale to nestačí a nestačí ani charakterní odmítnutí kolaborace s Babišem, pro něhož je nyní ODS vlastně jediným opravdu racionálním partnerem, za jehož angažování by při svém vládnutí neplatil vysokou politickou cenu a navíc by zlikvidoval dnes jediného nebezpečného soupeře.
On totiž ten výrok Václava Klause mladšího, že těch jedenáct procent není nic moc, protože to mělo být alespoň sedmnáct, je sice hodně nekolegiální a neodráží se v něm vědomí, že kandidovat za ODS v Praze je dost jiné kafe než třeba na jižní Moravě, ale je z velké části pravdivý.
Podle mustru Čapího hnízda Babiš čachroval i se státními pozemky. Čtěte:
Čapí hnízdo 2: Babiš nakupoval státní pozemky přes prostředníky
Z volebních výsledků se totiž dá docela dobře číst, že Babiš ztrácel své voliče, o něž připravil ODS v minulých volbách, a nahrazoval je masivně myšlenkově méně náročným levicovým elektorátem, pro něhož je příliš složité pochopit podstatu podvodu s Čapím hnízdem, natož pozadí daňových optimalizací pomocí korunových dluhopisů.
A ODS vracejících se ztracených synů zachytila jenom část a nechala mezi nimi řádit Piráty, jejichž politická orientace je navenek nejasná, ale jde fakticky o moderní formu krajní levice, a především Okamuru, který nenechal příležitost ležet na zemi a teď si to užívá.
Tři voliči z deseti jsou přesvědčeni, že nejlepším premiérem této země bude zloděj. Čtěte komentář:
Jasný vítěz s velmi nejasnou perspektivou
Před necelými dvaceti lety tehdejší předseda ČSSD Miloš Zeman pobouřil naše intelektuální elity svým prohlášením, že fašizující Sládkovi republikáni jsou ve skutečnosti jenom splašení sociální demokraté, které je třeba obrátit na správnou víru. A pak ve volbách Sládkovi jeho voliče vyluxoval jak rozšlápnutý starý rohlík. A je těžko zpochybnitelnou pravdou, že Okamurovci a podobná uskupení jsou hlubokou tůní pravicových hlasů, o něž si pravicová strana ovšem musí říci.
Po letech rozkročování se do středu se velká část pravicových stran v Evropě dostala fakticky do sociálnědemokratické a liberální pozice, čímž vytvořila na pravém křídle volný prostor, který logicky někdo dříve či později zaplní. Nemusíme chodit daleko. Stačí se zeptat Angely Merkelové na AfD. Ony totiž kecy o konci a naprosté zbytečnosti pravolevé osy politiky jsou opravdu jenom kecy.
Čtěte rozhovor s jedním z vítězů voleb:
Bartoš: Babiš a Okamura nemyslí vážně, co říkají o EU
Jak vypadá nová Sněmovna?
