Dibaq postaví továrnu za dvanáct milionů eur
Z České republiky se do dvou let stane jeden z největších výrobců extrudovaných krmiv pro psy, kočky a další domácí zvířata ve středoevropském regionu. Zdejší divize španělské společnosti Dibaq totiž plánuje, že do roku 2006 postaví ve východočeských Helvíkovicích za zhruba dvanáct milionů eur továrnu na výrobu krmných směsí. „Nová provozovna vyrobí kolem deseti tisíc tun směsí měsíčně a zaměstná dvacet lidí,“ sdělil týdeníku EURO generální ředitel a spolumajitel firmy Dibaq Zdeněk Štěpánek. Produkce extrudovaných krmiv se v České republice ztrojnásobí. „Novou továrnu domácí trh neuživí, velká část půjde na export,“ upřesnil Štěpánek.
Z milionů miliarda.
Šéf firmy se netají přesvědčením, že pokud půjde vše podle plánů, společnost má před sebou skvělou budoucnost. Nová provozovna zvedne tržby o jeden a půl miliardy korun, přičemž ty letošní se mají pohybovat kolem 316 milionů. V roce 2005 pak vzrostou zhruba na 400 milionů.. Již nyní investuje Dibaq ročně do zvýšení objemu výroby, vývoje nových produktů a rekonstrukce objektů desítky milionů korun. V letech 1999 až 2003 to bylo téměř šedesát milionů, letos se počítá s investicemi za dalších dvacet milionů korun. Společnost je jedním z největších zaměstnavatelů v regionu, průměrný věk pracovníků je kolem třiceti let. „Rád pracuji s mladými lidmi, chtějí se neustále učit a profesně růst,“ říká Štěpánek. Počátkem devadesátých let však podobnému vývoji nic nenasvědčovalo. „Prvního března 1991 jsem naložil skříň, postel a odjel s kamarádem na statek po dědovi, který nám vrátili v restituci. Po čtyřiceti letech jsem byl první člen rodiny, který se tam vrátil. V kapse jsem měl sto korun, ale slíbil jsem manželce, že do dvou měsíců upravím některé prostory tak, aby byla alespoň část usedlosti obyvatelná a mohla se za mnou s dítětem přistěhovat,“ popisuje začátky firmy Štěpánek. Statek a desítky hektarů zemědělské půdy, kde nyní společnost podniká, odkoupil Štěpánkův dědeček František v roce 1945 od barona Parische z Vamberka. V roce 1951 jej však zabavili komunisté a rodinu vystěhovali na samotu Jiráskovy skály na Broumovsko, aby nemohla škodit tehdejšímu režimu.
Na dluh.
Vystudovaný agronom Štěpánek měl po návratu na statek o své budoucnosti jasno - zemědělská výroba, především chov prasat. Začátky však nebyly jednoduché, Štěpánkův otec musel zastavit svoji novou Škodu Forman u banky, aby vůbec měli na osivo. „Faktury jsem dával do malé skříňky nalezené na půdě. Koncem dubna jednadevadesátého roku přišly dotace, do té doby jsem bral všechno na dluh,“ vzpomíná Štěpánek. Jak sám tvrdí, tehdy si ještě pořádně neuvědomil, že půjde o závazek na dalších sedm let a že zemědělství bude ztrátové. Na to, aby přežil, si musel půjčovat další a další peníze. Postupem času dospěl k závěru, že pouhým zemědělstvím téměř hektar střech statku neudrží. Na přelomu let 1992 a 1993 začal míchat krmné směsi pro prasata. Obrat firmy narostl o padesát milionů korun. O tři roky později Štěpánek zakládá společnost Fitmin a rozjíždí produkci extrudovaných výrobků pro psy a koně na výrobní lince, kterou si dovezl z USA. Firma tehdy bankám dlužila třicet milionů korun. O rok později zakládá vlastní distribuční síť a otevírá obchodní pobočku v Polsku.
Španělšký nástup.
„Postupně s tím, jak rostl Fitmin, jsem se začal porozhlížet po společnosti, se kterou bych mohl do budoucna spolupracovat,“ říká Štěpánek. V Německu se před čtyřmi léty seznámil se zástupci firmy Dibaq. Rodinná společnost je jedním z největších producentů Pet Food v západní Evropě, na domácím španělském trhu dokonce největším. „S majiteli Dibaq jsme si hned padli do oka, pak už šlo všechno velmi rychle,“ uvedl Štěpánek. V roce 2001 se Fitmin s Dibaqem spojil. Španělé získali postupně od Štěpánka padesát procent akcií firmy. „Každý sice máme polovinu firmy, já však mám s ohledem na naši dohodu v rozhodování konečné slovo,“ vysvětluje Štěpánek. Společnost převzala jméno Dibaq, značka Fitmin však zůstala zachována pro některé výživové programy především pro koně, kde východočeská firma patří ke světové špičce. Získala například certifikaci krmiva v Kentucky.
Žádná laboratoř.
Aktivity firmy však u výroby krmiva a doplňků stravy pro domácí zvířata nekončí. Dibaq má mimo jiné vlastní dostihovou stáj, šlechtitelský chov ovcí, vývojářské centrum strojů. V areálu společnosti navíc vzniká i chovatelské centrum. „Chceme na zvířatech v praxi vyzkoušet, jakou stravu a doplňky potřebují, abychom mohli na jejich potřeby reagovat vývojem nových produktů,“ vysvětluje Štěpánek. Na rozdíl od části konkurence zvířata nechce testovat v laboratořích, ale v přirozeném prostředí. Firma pro děti z okolí, které nemohou mít doma psa, otevřela klub, kde si mohou zvíře půjčit a starat se o něj. „Děti zvířata cvičí a jezdí s nimi na závody, my pak sledujeme, jak se chovají v přirozeném prostředí, při plném zatížení a jsme schopni včas zareagovat na jejich potřeby,“ dodává Štěpánek.
