BIOPALIVA - Rostoucí ceny potravin a další zátěž pro životní prostředí. To jsou hlavní důsledky evropské podpory biopaliv. Naštěstí už i Brusel spěje k závěru, že vyrábět benzin či naftu z potravin je nesmysl. Do hry se tak dostává nová generace paliv, která počítá s využitím dřevní hmoty.
Katastrofa, cesta do slepé uličky, přežitek. Takové nálepky v současné době dostávají biopaliva první generace, využívající jako surovinu stejné zemědělské plodiny, které se zároveň používají k výrobě potravin. Biopalivům je totiž připisován tu větší, tu menší podíl na současně rostoucích cenách potravin.
K první generaci biopaliv se již, prozatím ovšem neoficiálně, začíná skepticky stavět i sama Evropská komise. Na světlo vyplouvají závěry studií, podle nichž produkce biopaliv celosvětově zvedne ceny potravin či zvýší tlak na kácení tropických pralesů.
Vědecký výbor Evropské agentury pro životní prostředí dokonce tento měsíc doporučil pozastavit plán dosáhnout do roku 2020 desetiprocentního podílu biopaliv v pohonných hmotách. Pro přehodnocení tohoto záměru se navíc již dříve vyslovila Velká Británie a nově také Francie. Agentura kromě toho zpochybnila význam biopaliv pro úspory fosilních paliv a snižování emisí skleníkových plynů. Doporučila využití biomasy především k topení a výrobě elektřiny, ne však k produkci pohonných hmot.
Z podrobného překladu zprávy výboru však vyplývá, že apel na „zastavení“ biopaliv se týká ve skutečnosti jen jejich využití v dopravě, ne však jejich produkce. Mimo jiné i proto, že ke splnění dosažení desetiprocentního podílu biopaliv na trhu pohonných hmot není v Evropské unii dostatek orné půdy. „Z vlastních zdrojů plánovanou spotřebu Evropa nepokryje ani po nasazení druhé generace biopaliv ze dřeva, biologického odpadu a dalších zdrojů. Důsledkem nárůstu produkce biopaliv tak bude zvýšený tlak na půdu, vodu a biodiverzitu,“ uvádí Evropská agentura pro životní prostředí.
Příliš drahé, nemáme zájem
Již od samého počátku zavádění biopaliv zaznívaly názory, že vyrábět biolíh z obilí není vhodné ani ekonomicky, ani ekologicky, ani energeticky. Důsledky jsou nyní vidět i v Česku. Ani jeden lihovar produkující biolíh z obilí nefunguje. Relativně úspěšný je jen lihovar a cukrovar v Dobrovicích, především ale proto, že jako základní surovinu používá cukrovou řepu. I tak má ale problémy, zejména kvůli domácí legislativě. Ta stanovila podmínky výroby biosložky do benzinu tak, že náklady na její výrobu jsou vyšší, než by mohly být.
Za vhodnou komoditu byla ještě před nedávnem považována kukuřice, jenže ani tudy cesta zřejmě nevede. Z výsledků výzkumů Ohio State Univerzity totiž vyplynulo, že pěstování kukuřice pro energetické účely má buď negativní vliv na životní prostředí, nebo ji není možné plně ekonomicky využít. K tomu, aby si půda uchovávala potřebnou kvalitu, je totiž nutné část rostlinné hmoty na pozemcích ponechat; tím se ale ztrácí energetická výtěžnost.
Problémy s produkcí biopaliv mají i olejáři. Vzhledem k nárůstu světových cen obilovin a olejnin k potravinářskému užití podražila i surovina na výrobu bionafty (v Česku metylester řepkového oleje – MEŘO). To pochopitelně ochromuje celý trh.
Snížení poptávky po bionaftě vnímá i dominantní tuzemský výrobce MEŘO, ústecká Setuza. „V současné době jedeme na něco přes padesát procent výrobní kapacity,“ konstatuje mluvčí Setuzy Marie Logrová. Měsíčně se podle ní v České republice vyprodukuje přibližně 8000 tun metylesteru, z toho se 2000 vyváží, ale naproti tomu se do Česka kolem 3000 tun MEŘO dováží. Biosložka do nafty k nám míří především z Německa, kde je v současné době uzavřeno 80 procent výrobních kapacit na produkci metylesteru.
Vysoké ceny řepky nutí Setuzu k úvahám využít k výrobě biopaliv jinou surovinu. Zatím se pozornost obrací k sóje, ale i to je hospodářská plodina využívaná k potravinářským účelům. Stejně tak biolíh by se měl v rámci druhé generace biopaliv vyrábět z jiných než potravinářských surovin. Například z odpadního dřeva.
Jak ale konstatovali na svém dubnovém jednání ve Slovinsku evropští ministři životního prostředí, i využití dřeva by mohlo znamenat problémy. Rostoucí poptávka by totiž mohla podle nich narušit druhovou rozmanitost lesů. K zajištění dostatečné ekonomiky produkce biolihu totiž bude nutné volit jen některé dřeviny.
Střídání generací Čechy nezajímá
Výroba biopaliv první generace se ve světě pomalu opouští a na dveře klepe generace druhá. Celkem příznačné je, že o další vývoj a využití nových biopaliv se v Česku prakticky nikdo nezajímá. Přestože zejména v sousedním Německu se již taková paliva pokusně vyrábějí, nemá o tom přehled ani ministerstvo financí, ani ministerstvo zemědělství.
Například podle náměstka ministra zemědělství pro oblast zemědělství Karla Trůbla se o možnostech využití odpadní dřevní hmoty jako suroviny pro biopaliva dá uvažovat v horizontu pěti let. Generální ředitel Lesů České republiky Jiří Novák sice neurčitě hovoří o tom, že státní lesy by mohly potřebnou surovinu dodávat, žádná konkrétní strategie ale neexistuje.
V oficiálních dokumentech figurují biopaliva druhé generace jen v obecné strategii budoucnosti biopaliv, kterou letos v únoru schválil kabinet Mirka Topolánka. Uvedený dokument konstatuje, že „výhodou biopaliv druhé generace je kromě menšího zatížení životního prostředí oxidem uhličitým skutečnost, že jsou vyráběna z nepotravinářské lignocelulózové biomasy, jako je dřevo, těžební zbytky, seno, sláma, rostlinné odpady či rychlerostoucí dřeviny. Rovněž z energetického hlediska jsou biopaliva druhé generace mnohem perspektivnější než biopaliva první generace,“ konstatuje se ve vládním materiálu.
Opět trochu pozadu
Podle zmiňované strategie by měla letos Česká republika alespoň uvolnit peníze na výzkum a vývoj biopaliv druhé generace. Přímo se ale podsouvá otázka, zdali již není v této chvíli na výzkum pozdě. V rámci Evropské unie totiž už v současné době technologie na produkci biopaliv druhé generace existují. Právě v Německu byla totiž loni uvedena do provozu jednotka produkující 15 tisíc tun paliva Sun Diesel ročně. A i vládní materiál konstatuje, že „před dokončením je několik evropských a světových projektů zahrnujících vlastní technologii na konverzi biomasy druhé generace na motorová paliva a během dvou až tří let se očekává jejich komerční nasazení“.
Hlavním přínosem nové generace biopaliv by měla být i nižší cena. Prozatím se zdá, že se jí podaří dosáhnout. Zmiňovaný Sun Diesel se nyní vyrábí za 0,69 eura za litr, přičemž výhledově by cena měla klesnout na 0,6 eura za litr. Ostatní výrobci biopaliv druhé generace uvádějí výrobní náklady v rámci pilotních projektů v rozmezí 0,6 až 0,8 eura za litr.
