Na to, že se nám obchody snaží vnutit i to, co vůbec nepotřebujeme, jsme si už zvykli. Šampony dva za cenu jednoho. Pět kilo cukru a nádavkem další kilo zdarma. O třetinu větší čokoládová tyčinka, pochopitelně že ta třetina je zdarma.
Foto: Profimedia.cz
Pak existují i věci, které si můžete z obchodu odnést, nevíte o nich, neplatili jste za ně a doma je už vůbec nechcete. Třeba myš.
Vysvětlení, jak se mohla malá myš vyškrábat do pátého patra panelákového bytu a tam se přilepit na lapač moučných molů, je jistě několik. Jedno ale přece jen získá převahu v okamžiku, kdy o pár týdnů později Česká obchodní inspekce oznámí, že nechala zavřít blízký supermarket, protože se ve skladech proháněli hlodavci, kteří po sobě v regálech nechávali bobky.
Sotva lze uvěřit, že by si něčeho takového nevšiml personál sám bez upozornění inspektorů. Prodejna zůstala zavřená jen jeden den. Myši byly vyhubeny, bobky zameteny, zákazníci opět uvítáni. Většina z nich ani netušila, že vstupuje do zařízení, které ještě před nedávnem bylo rájem hlodavců. O pár dnů později stejný problém řešil jiný obchod v jiném českém městě. Opět až na popud inspekce.
Ona lapená myš naštěstí žádné velké škody nezpůsobila. Patrně ze strachu z nového prostředí po sobě nenechala ani žádné exkrementy. Zůstává však otázka, jak je možné, že si obchod s potravinami nedokáže pohlídat dodržování základních hygienických pravidel, jako je zákaz vstupu hlodavců do objektu. Odpověď může znít i tak, že v zemi, kde se některé řetězce neštítí prodávat zkažené maso, jsou myši jen roztomilým nákupním zpestřením.
Pro spotřebitele z toho vyplývá, že při nákupech by neměli sledovat jenom rádoby výhodné cenové akce. Bylo by záhodno, aby se dívali i na to, odkud si zboží berou a jestli si s ním nedávají do košíku i případný nechtěný suvenýr. Nevadí, že je to v 21. století ani nenapadne.
