Díky podpoře čtyř pětin delegátů předseda ODS Mirek Topolánek 20. kongres strany přežil
Jubilejní 20. kongres ODS předminulý víkend v Praze postrádal nosné téma. A nemusel by se býval scházet, kdyby ODS už přešla jako jiné strany k dvouletému taktu nevolebních sjezdů a ke čtyřletému volebních sjezdů. Pokud to však měla být především „amerikánská show“ pro veřejnost, sólisté byli průměrní a režisérova ruka nepevná.
Teď však vážně! S výsledkem kongresu může být spokojen Mirek Topolánek. Očekával, že kongres potvrdí jeho silný mandát nikoli tím, že mu v tajném hlasování vysloví důvěru, jak žádali jeho kritici, nýbrž že schválí Topolánkem iniciovaný strategický dokument Vize 2020. To se však nestalo! Kongres totiž neschválil Vizi 2020 jako směrodatný, definitivní dokument, nýbrž jen jako ideový koncept a podklad pro vnitrostranickou diskusi. Té se má zúčastnit členská základna a koncem února má následovat ideová konference, jež schválí Vizi 2020 i z ní vypreparované teze volebního programu ODS na období 2010 až 2014.
Přípravu konference si vzal na starost Topolánkův opěrný pilíř, místopředseda strany Ivan Langer. Ten má dva a půl měsíce na dokončení toho, co Topolánek pouze načal. Názor, že ODS potřebuje střednědobou strategii, totiž v Topolánkovi uzrál teprve tři týdny před kongresem. I sestavil asi dvacetičlenný tým, z něhož však na Vizi 2020 „kutal“ jen zlomek. Konečnou formu dostala až v předvečer kongresu a bylo to na ní znát. Několik stran obecných tezí vyžadujících ještě mnoho kvalifikovaného úsilí, má-li z nich být dokument vizionářské a zároveň strategické povahy. Poprvé a vlastně naposled se o cosi podobného ODS vážně pokusila v polovině minulého desetiletí z iniciativy tehdejšího místopředsedy Josefa Zieleniece. Ten potřebu střednědobého dokumentu prosadil navzdory odporu tehdejšího předsedy ODS Václava Klause, jenž „hrál“ politiku jako šachovou partii a jakékoli „plánování“, jež ho omezovalo, nesnášel. Přestože na střednědobém výhledu tehdy pracovaly odborné sekce strany, a nikoli „nakvalt“ vytvořená množina lidí, výsledek nebyl dobrý. Blížily se volby a vizionářský střednědobý koncept byl nejprve rozmělněn komunálními tématy a posléze uložen k ledu. S argumentem, že ODS střednědobou vizi nepotřebuje, protože má dobrý volební program, což stačí!
Tento názor je už od karlovarského kongresu strany (1994) jedním z identifikačních znaků klausovsky „pravého ódéesovského myšlení“ – podobně jako nedůvěra ke koaličnímu partnerství s menšími středovými stranami. Volá-li Topolánek po vizionářské Vizi anebo vyzývá-li ODS, aby si v menších stranách pěstovala koaliční partnery, ještě víc se vzdaluje od Klause a těch, kteří ho stále obdivují. Klaus se sice s ODS loni rozešel, ale ta ho má jako trn stále v patě. Někteří delegáti kongresu Topolánkovi vyčítali, že Klause na něj nepozval – váží si ho za zásluhy o ODS a jako prezidenta. Současně však mezi čtyřma očima dodávali: Jsme rádi, že už není naším členem, protože bychom měli velké problémy s obhajováním jeho výroků z poslední doby. V části ODS má nicméně dál věrné stoupence, ba dle některých „pátou kolonu“.
Klausovci se rekrutují z kritiků Mirka Topolánka a bylo jich na kongresu 140 z celkem 523 přítomných delegátů. Někteří z nich, například pražský primátor Pavel Bém či místopředseda ODS Petr Gandalovič, připouštějí velkou koalici s ČSSD, Topolánkem však odmítanou coby živná půda korupce. Právě velké koalici fandil po volbách 2006 prezident Klaus, spatřuje v ní nejstabilnější řešení volebního „patu“, a ve vedení ODS tehdy Pavel Bém. Co to znamená? Inu pokud by volby na jaře 2009 skončily opět „levo-pravou“ remízou, ODS je přitom nevyhrála a Topolánek, jak slíbil na kongresu, by odešel z předsednické funkce, cesta k velké koalici ČSSD a ODS by byla volná. Prezident Klaus ve spolupráci s Bémem, Gandalovičem a dalšími protitopolánkovci v ODS by se o to postarali. A Jiří Paroubek, pokud by byl jmenován premiérem, by součinnost jistě neodepřel. Časem by pak možná Bém, Gandalovič a další v ODS Klause uprosili, aby se vrátil do jejího čela, až mu vyprší angažmá na Hradě.
Shrnuto a podtrženo, díky podpoře čtyř pětin delegátů Topolánek kongres hravě přežil. Pokud uspěje s ODS ve volbách, bude si moci vybrat, zda setrvá v jejím čele, anebo stranu elegantně přenechá někomu dalšímu a půjde se do Strakovky naplno věnovat vládnutí. Není ostatně možné být naplno zároveň předsedou strany a vlády! Je však možné nebýt ani jedním, ani druhým, pokud volby nedopadnou pro ODS, a tím ani pro Topolánka dobře. Vysokým politikům ubohý vejminek nehrozívá.
