Spoléhání se na strýčky není můj styl
Větev americké advokátní kanceláře Weil, Gotshal & Manges (WGM) funguje v České republice již téměř deset let. Americká trojka (za rok 2001) v oblastí fúzí a akvizic si získala podobné postavení i na českém trhu. Kancelář se rovněž specializuje na korporátní právo, telekomunikace a nemovitosti. V každoročně připravované příručce The Europen Legal 500, která analyzuje nabídku právních služeb v jednotlivých zemích se WGM ČR většinou řadí do první ligy. Řídícím partnerem (managing partner) pražské kanceláře je Karel Muzikář, který před deseti lety pomáhal místní pobočku WGM budovat. Jím vedená kancelář má dnes třicet právníků a Muzikář vyzdvihuje fakt, že za celou dobu existence nikdo nepřešel ke konkurenci.
Cesta k právu.
Kromě pražské právnické fakulty absolvoval Muzikář i New York University School of Law, na níž mohl studovat díky Fulbrightovu stipendiu. „Tam jsem pochopil, že americká advokacie se chápe jako byznys a maximální servis pro klienta,“ shrnuje své poznatky ze studií. Počátkem devadesátých let se po studijním pobytu v USA vrátil do Prahy a začal pracovat pro firmu White & Case, která se v té době hodně podílela na začínajícím procesu privatizace.
Tehdejší “zlaté časy” dnes připomíná pouze fotografie s Václavem Klausem pořízená před dvanácti lety. „Kuponová privatizace byla naprosto správným řešením. Absence detailní právní úpravy sice nahlodala efektivnost celého procesu, to ale byla nutná oběť,“ říká Muzikář. Obdivem k Václavu Klausovi se Muzikář jako příznivec pravicového myšlení nijak netají. „Je to jediný člověk v této zemi, který je schopen debatovat na špičkové světové úrovni o odborných ekonomických tématech. Cením si rovněž jeho konzistentního přístupu v prosazování určitých všeobecných hodnot,“ vysvětluje svůj postoj ke Klausovi. Překvapivě obhajuje i Klausův skeptický vztah k právu a k právníkům, který byl nejvíce patrný na počátku transformace. „Despekt k fungování právníků byl tehdy opodstatněný. Ten rakousko-uherský syndrom všeználků, kteří kromě práva bravurně ovládají hru na klavír a kdoví co ještě, tu byl až příliš rozšířen,“ říká Muzikář.
Mistři privatizace.
Mezi klienty Weil, Gotshal & Manges najdeme například společnost U. S. Steel, pro kterou advokáti pracovali při koupi balíku akcií VSŽ Košice. Dlouhodobě jejich služeb využívá Český Telecom a General Electric CC, která s WGM spolupracuje na mezinárodní úrovni. Kromě toho byla kancelář velice aktivní při privatizacích velkých podniků, kdy mnohokrát zastupovala Fond národního majetku. Šlo například o privatizaci Komerční banky, Transgas, a. s., ČEZ, a. s., a o prodej akcií České pojišťovny.
Jak se k takovým špičkovým zakázkám dá přijít? WGM a jmenovitě Karel Muzikář byli napadeni týdeníkem Respekt za to, že zastupování ve věci ČEZ a Transgas získali bez výběrového řízení. „To ale v žádném případě není pravda. Řízení proběhlo a jeho výsledky jsou veřejně k dispozici. Navíc jsme nabídli poloviční cenu než naše konkurence,“ brání se Muzikář. Nižší cenovou nabídku si prý mohli dovolit proto, že povaha transakce umožňovala využít zkušeností z privatizace Komerční banky. Lze se ptát, jakou roli v získání této zakázky sehrál fakt, že Karel Muzikář senior vede sdružení Comenius, které mimo jiné organizuje každoročně organizuje Bankovní fórum. Junior tvrdí, že vůbec žádnou. „Založit kvalitu praxe na něčem takovém, jako je vliv mého otce, by bylo velice krátkozraké. Vždycky jsem se snažil vyvarovat toho, aby se dávala do souvislosti činnost otce a naší kanceláře. On navíc není ve výkonné sféře a my máme z finanční oblasti relativně málo zakázek,“ říká.
Faktem je, že WGM zastupovala „pouze“ Českou spořitelnu v procesu privatizace a dlouhodobě pracuje pro již zmíněnou GE. Lidé z oboru jsou však trochu méně jednoznační při posuzování nulového vlivu kontaktů (v tomto případě rodinných) na rozhodování o tom, kdo bude stát v privatizaci zastupovat. „Zdá se, že získat takové zakázky vyžaduje čím dál tím nestandardnější metody. Sice se vyhlásí výběrové řízení, ale víte, jak to chodí. Pokud navíc chcete výběr vítěze napadnout, je na vás, abyste předložili důkazy, že řízení bylo zmanipulováno,“ říká důvěryhodný zdroj z jedné mezinárodní právní kanceláře.
Konkurenční boj. Kromě WGM sídlí v Praze i řada jiných mezinárodních právních kanceláří, například White & Case, Allen & Overy, Altheimer & Gray a Clifford Chance. “Co se týče odbornosti v oblasti fúzí a akvizic, za našeho velkého konkurenta považuji zejména White & Case,” prohlašuje Muzikář. Nedávná privatizace Unipetrolu, ve které WGM zastupovala společnost OMV, vzbudila v tomto ohledu u konkurence úsměv. Účastník byl totiž v soutěži neúspěšný, protože provedl rozsáhlé změny v navrhované smlouvě. Změny jim údajně poradili právě jejich právní konzultanti. „Musím se přiznat, že opravdu nechápu, jak konkurence může být tak detailně obeznámena s tím, co klienti naší kanceláře chtějí, a co nikoliv. Skutečnost je přirozeně zcela jiná a prozaická. Náš klient nebyl ochoten uskutečnit transakci za každou cenu, tedy za podmínek, které byly ve smluvní dokumentaci předložené Fondem národního majetku neměnně a nepřijatelně,“ tvrdí Muzikář. Poukazuje na následnou korespondenci, ve které klient vyjadřuje svoji spokojenost se službami WGM. Konkurenční boj mezi advokáty je prý velice tvrdý, ale férový. Vyhrává ten opravdu nejlepší. Přáním Karla Muzikáře do budoucna proto je, aby řídil tu úplně nejlepší právní kancelář. „Mým snem je mít reputaci jako newyorská kancelář Wachtell, Lipton, Rosen & Katz, kterou klienti doslova prosí, aby pro ně pracovala.“
