Mistři a Markétka. Eurokomisařka Vestagerová chce do čela Evropské komise

Když letos v únoru začalo být zřejmé, že z připravované fúze francouzského výrobce vlaků s německým konkurentem Siemensem sejde, zuřili průmyslníci i politici. Francouzský premiér Édouard Philippe kladl řečnickou otázku: „Budeme spokojeni s Evropou, v níž budeme my a naše děti za třicet let ve vlacích, které navrhly a vyrobily firmy, které nebudou evropské?“

Bez ohledu na to, že tím Philippe ve skutečnosti myslel „tolik lidí jezdí v Evropě vlakem a Francie z toho nemá nic mít?“, je to dobrá otázka a rozumní lidé se mohou o odpověď na ni přít. V současné době jim to však je - a ještě do října bude - málo platné. Do té doby totiž sedí v čele bruselského antimonopolního ministerstva padesátiletá Dánka Margrethe Vestagerová. Přes její rozhodnutí, jak konkrétně vidíme, nejede vlak, byť by ho tlačil početný houf mocných politiků. A Vestagerová došla k závěru, že fúze by byla podle pravidel Evropské unie rizikem pro spotřebitele, a tudíž se konat nebude.

Není to zdaleka poprvé, kdy antimonopolní eurokomisařka šlápla mocnému na kuří oko. Od ruského plynárenského kyklopa Gazprom přes amerického výrobce čipů Qualcomm po Mastercard a Fiat zakusila její nekompromisní postup řada velkých firem. Ne nadarmo si Vestagerová vysloužila pověst nejvýkonnějšího člena osmadvacetičlenné Evropské komise; po šéfovi Jean-Claudeu Junckerovi je také zjevně členem nejdůležitějším.

Pravidla platí

Její rozhodnutí o Siemensu a Alstomu však s sebou neslo víc než obvyklou (a nutnou) kombinaci razance a právničiny. V říjnu budou Juncker a jeho parta v čele evropské exekutivy končit své pětileté funkční období a kandidáti na nového šéfa komise se už rýsují. Jméno Vestagerové se mezi nimi objevuje často, k takovému postupu by však Dánka potřebovala podporu mocných. V kontextu Evropské unie slovo „mocní“ nevyhnutelně znamená politiky z Berlína a Paříže, shodou okolností právě ty, jež svým odporem k železniční fúzi řádně dohřála. To jejím ambicím pochopitelně nepomáhá.

Jejím konkurentům to neuniklo. Německého konzervativce Manfreda Webera, jenž je v mocenském euroohni želízkem největší europartaje, křesťanských demokratů (EPP), citoval deník Financial Times, „Ta žádnou práci nedostane,“ mnul si údajně ruce. Jiní, kteří jí naopak drží palce, mluví o obrovské smůle, že se věci takhle sešly.

V sílící vřavě před volbami do Evropského parlamentu tak trochu zaniká skutečnost, že Vestagerová si byla velmi dobře vědma rizika, které podstupuje: kdyby onu zlořečenou fúzi povolila, její šance by jistě dnes byly vyšší. Jenže jakousi shodou náhod se stalo, že se v Bruselu objevil politik, který má za to, že jeho první povinností je dodržovat pravidla. (Snad není od věci zde připomenout, že oba rodiče Margrethe Vestagerové byli luteránští duchovní, stejně jako otec Angely Merkelové, když jsme u toho.)

Pokud by Margrethe Vestagerová přese všechno uspěla a postavila se do čela nové Evropské komise, může to znamenat, že Evropská unie si dodržování pravidel vysoce cení. V cestě jí však kromě již I řečeného stojí několik překážek. Zaprvé, její vlast je mimo eurozónu a stran integrace je nejvlažnějším členem Unie (nepočítáme-li již Británii). Zadruhé, Vestagerová nemluví dobře francouzsky, což je vždy v Paříži problém. Zatřetí, je tu perverzní způsob obsazování bruselských mocenských pozic, k němuž se hned dostaneme.

Parlamentní puč

Sama Vestagerová říká, že by nejraději zůstala antimonopolní komisařkou. To však má háček. Do funkce by ji musela navrhnout dánská vláda - a to není pravděpodobné, protože její liberálové jsou v opozici. Konzervativní premiér Rasmussen žertoval, že by ji podpořil do Bruselu jedině pod podmínkou, že liberálové podpoří jeho vládu. Ale i kdyby červnové volby vyhráli socialisté, vztah jejich šéfky Mette Frederiksenové s Vestagerovou je přinejlepším vlažný. Když Vestagerová v lednu říkala jedné dánské televizi „za rok budu nejspíš nezaměstnaná“, myslela to úplně vážně.

---

Šéfka francouzské restaurace i zakladatel největší realitky: český byznys míří do europarlamentu

---

Jediná realistická cesta k bruselské moci pro ni tedy vede právě přes křeslo šéfa Evropské komise. Tady se však objevuje další potíž - svého druhu puč, jejž provedl Evropský parlament před volbami v roce 2014. Tehdy si Martin Schulz vymínil, že všechny partaje jmenují lídry (vžil se pro ně půvabný německý termín Spitzenkandidaten), kteří budou zároveň kandidáty na šéfa exekutivy.

To je bizarní uspořádání, protože výběr šéfa komise je podle eurosmluv v rukou Rady Evropské unie, tedy sboru exekutiv členských zemí. Parlament si prosadil, že rada při výběru „zohlední výsledky voleb do europarlamentu a bude řádně konzultovat“, aniž by bylo jasné, co to znamená. V každém případě tím vznikla další osa, podle níž se dělí bruselská moc. Vedle os, jako jsou pravá-levá, federalistická-skeptická, malé země - velké země, se objevuje osa, která dělí europolitiku na přívržence moci exekutivy a přívržence moci legislativy. První obětí boje podle této nové linie se může stát i kariéra Margrethe Vestagerové - ku škodě Evropy.

---

---

Dále čtěte:

ANO získá v europarlamentu osm křesel, jednoho zástupce bude mít i SPD, vyplývá z projekce voleb

Evropské volby: ANO chce dostat do Bruselu ekonoma Hlaváčka, poslankyni Maxovou i expiráta Knotka

Evropské socialisty povede do voleb Nizozemec Timmermans

Jan Zahradil bude kandidovat na post šéfa Evropské komise

Evropský projekt čelí největšímu ohrožení od války, říká kandidát na šéfa komise Weber

Osvědčený kádr: komunisty do evropských voleb povede Konečná

Piráti chtějí v eurovolbách získat 20 procent hlasů, zaměří se na ochranu jednotného trhu

Nacionalistické strany spojují síly, po evropských volbách vytvoří společnou frakci