Elektrotechnický výrobce zvýšil export na východ o 70 procent
Lepší reklamu si stěží mohl letohradský podnik OEZ přát. Když se letos v únoru v německém Oberstdorfu stala Kateřina Neumannová mistryní světa v běhu na lyžích na deset kilometrů volnou technikou, bylo jeho logo téměř třicet minut na televizní obrazovce. Nejlepší česká lyžařka totiž běhá s nápisem OEZ na závodním kulichu. Firma ji sponzoruje již pět let. Podruhé se v Letohradě otevíralo šampaňské v dubnu, kdy jeden z největších tuzemských výrobců jističů nízkého napětí uzavíral účetnictví za loňský rok. Po třech letech stagnace tržeb kolem 950 milionů obrat OEZ prolomil v loňském roce hranici miliardy a dosáhl hodnoty 1100 milionů korun. Firma navíc zažívá významné změny: mění svoje uspořádání na holding a od ledna se management OEZ přestěhoval do nové administrativní budovy za 85 milionů korun. Ta byla největší jednorázovou investicí OEZ za dobu existence firmy. OEZ také připravuje zahraniční expanzi, a to na východ. „Velmi vážně uvažujeme o montáži v Rusku. Tuzemských kapacit v Letohradě a ve Výprachticích, kde zaměstnáváme asi 1200 pracovníků, se to nedotkne - výroba v Rusku bude určena především pro tamní trhy. Půjde-li vše ideálně, začneme v pronajímaných prostorách vyrábět v polovině příštího roku,“ říká generální ředitel a jeden ze spoluvlastníků firmy Jaroslav Toman.
Začínali za války.
Historie letohradského OEZ se začala psát v roce 1941, kdy firma vznikla jako pobočný závod olomoucké společnosti Wagner a spol. na výrobu tlačítkových spínačů, pojistek a součástek pro zbrojní průmysl v pronajaté tovární budově v Kyšperku, jak se tehdy Letohrad jmenoval. Po roce 1948 se firma stala součástí národního podniku MEZ Postřelmov a ve státním vlastnictví zůstala až do roku 1994. S přípravou privatizace se začalo v roce 1990, tehdy se z OEZ vyčlenil závod Isolit v Jablonném nad Orlicí a továrna v Žamberku se vrátila do vlastnictví původnímu majiteli. Soukromou společností se OEZ stal 4. ledna 1994, kdy byl přímo privatizován šesti lidmi, kteří firmu vlastní dodnes. Jedním z nich je i současný generální ředitel Jaroslav Toman, který pracoval v managementu OEZ v letech 1976 až 1992. V roce 1992 z firmy odešel a připravil s ostatními pěti současnými spolumajiteli privatizační projekt. „Důrazně jsme se orientovali na vývoj a inovace, což bylo pro rozvoj OEZ zásadní. V době před privatizací se totiž vývoj podniku zastavil. Od roku 1994 jsme zvýšili prostředky vložené do výzkumu a vývoje z tehdejších 14 milionů až na loňských 71 milionů,“ říká Toman. Dodává, že do roku 2001 se stoprocentně obměnil sortiment. Inovační cyklus je přitom u elektrotechnických výrobků delší než například u elektronických součástek. „Některé typy jističů či pojistek se prodávají až dvacet či třicet let, průběžně však stále inovujeme,“ vysvětluje Toman.
Pro Škodovku i ČEZ.
Více než 40 procent obratu OEZ připadá na přístroje pro domovní rozvody, zbytek tvoří pojistkové systémy a kompaktní a vzduchové jističe pro velké zákazníky, jako jsou průmyslové a energetické firmy. Právě pojistné systémy pro velké zákazníky v posledních pěti letech výrazně přispěly k růstu obratu východočeské firmy. Na referenčním seznamu letohradského výrobce jsou společnosti, jako Škoda Auto, Zentiva, Česká televize, samozřejmě energetické firmy a také řada průmyslových podniků lehkého i těžkého průmyslu (Lovochemie, Barum Continental, Preciosa, Třinecké železárny, Kostelecké uzeniny, Plzeňský prazdroj). Na otázku, proč si vybraly za dodavatele právě OEZ, tyto firmy nejčastěji odpovídají, že firma nabízí zajímavou cenu i spolehlivost výrobků. „OEZ nám dodává jisticí prvky již více než osm let. V porovnání s ostatními dodavateli je OEZ o něco levnější, přitom nabízí kvalitu srovnatelnou s konkurencí. Obzvlášť oceňujeme vstřícnost v servisu a poradenství, o změně dodavatele určitě neuvažujeme. OEZ sice nemá úplně kompletní sortiment jako třeba Siemens, ale nám plně dostačuje,“ říká Karel Kameník, donedávna technický ředitel společnosti Kostelecké uzeniny.
„S OEZ spolupracujeme od počátku existence naší elektrárny, tedy od roku 1977. V posledních pěti letech jsme spolupráci ještě rozšířili, kromě běžných jsme od OEZ začali odebírat i výkonové jističe,“ konstatuje Antonín Pavel, vedoucí oddělení Správy hmotně investičního majetku Elektrárny Počerady ze skupiny ČEZ. „Letohradská firma se zúčastnila tendru na výměnu výkonových jističů, v němž se utkal as dalšími velkými elektrotechnickými výrobci jako Siemensem nebo Moellerem. Vyhrála. Vybrali jsme ji kvůli dobrému servisu a spolehlivosti produktů. Není rozhodně nejlevnější firmou na trhu, ale její ceny odpovídají výkonu jističů,“ tvrdí Antonín Pavel.
Vzhůru za nákupy.
V roce 2002 vstoupil OEZ do společností Elektrorozvaděče a Zkušebnictví. Společnost Elektrorozvaděče původně majoritně patřila Severomoravské energetice (SME) a OEZ si tímto krokem chtěl vylepšit postavení na lokáním severomoravském trhu. K akvizici společnosti Zkušebnictví vedly OEZ jiné důvody. „Máme vlastní zkušebnu, ta má ale omezenou kapacitu, přitom zkoušení vyvíjených výrobků je pro nás klíčové. Takže jsme rozhodovali, zda bude lepší postavit novou zkušebnu nebo to vyřešíme nákupem. Akvizice vyšla jako výhodnější, takže jsme nakoupili akcie společnosti Zkušebnictví,“ vysvětluje Toman. Největší současné možnosti růstu obratu firmy vidí hlavně v zahraničí. „Dnes tvoří export 30 procent našeho obratu. Do dvou až tří let by to mělo být až 60 procent,“ věří Toman, který sází především na střední a východní Evropu. „Na západních trzích jsme dlouhodobě stagnovali, nyní jsme se zaměřili především na trhy Polska, Ukrajiny, Ruska a dalších zemí východoevropského regionu. Tato strategie funguje. Celkově se loni náš export do všech zahraničních teritorií mimo Slovensko zvýšil o sedmdesát procent. Přitom jsme rostli i na trhu Slovenské republiky, a to o patnáct procent. Prodej našich výrobků v zahraničí přesáhl v loňském roce hodnotu 325 milionů korun,“ chlubí se Toman. Firma exportuje do 44 zemí. Pokud jde o zahraniční pobočky podniku, vznikla první již v roce 1995 na Slovensku. O šest let později následovalo Německo, v roce 2003 přišly na řadu filiálky v Polsku, Rusku a na Ukrajině.
Uprostřed vlny.
Na rostoucí obrat a provozní zisk firmy, který se každoročně pohybuje mezi čtrnácti až patnácti procenty, reagují i další producenti elektrotechnických výrobků. Od počátku roku se objevilo několik nezávazných nabídek na koupi podílu v OEZ. „Tento zájem se projevuje ve vlnách: některý rok přijdou tři až čtyři návrhy a další dva roky se nic neděje. Nyní jsme uprostřed takové vlny zájmu. Nabídky na vstup do OEZ od globálních hráčů v elektrotechnické branži dostáváme od roku 1994. Konkrétní jména však říkat nechci. V tomto okamžiku totiž o prodeji neuvažujeme, zatím máme pocit, že dokážeme firmu rozvíjet sami. Například jen v posledních pěti letech OEZ vynaložil na investice přes 418 milionů korun. Z toho do strojů a přístrojů směřovalo 208 milionů,“ říká Toman.
