Fukušima zůstává noční můrou Japonska. Její likvidace potrvá několik desetiletí, navíc není bezproblémová. Bez jádra se však země zřejmě neobejde
K havárii jaderné elektrárny ve Fukušimě došlo před více než dvěma lety, nicméně Japonsko tuto kapitolu dodnes neuzavřelo. Spíše naopak. Zdaleka však není jedinou zemí, která v souvislosti s jádrem řeší zásadní dilema: mít, či nemít.
Není pochyb o tom, že únik radiace z elektrárny Fukušima Daiči vynesl do popředí otázky bezpečnosti jaderné energie. V okolních asijských zemích se jedná o zvlášť citlivou záležitost. Početné demonstrace v ulicích některých měst kontinentu jsou toho důkazem. Počátkem června se v Tokiu sešlo přes 60 tisíc lidí protestujících proti obnovení chodu jaderných elektráren v zemi. Koncem května pochodovaly pro změnu tisíce Tchajwanců centrem Tchaj-peje a vyzývaly vládu, aby zastavila stavbu téměř dokončené jaderné elektrárny.
Protestující argumentovali právě jadernou krizí, do níž se po březnu 2011 dostalo Japonsko.
„Nehoda Fukušimy nám ukázala, že jaderná energetika je velmi riskantní,“ poznamenal mluvčí Tchajwanského svazu pro ochranu životního prostředí Li Čchou-lan. Tchaj-wan leží nedaleko spoje dvou tektonických desek zemské kůry a pravidelně jej postihují zemětřesení. Kontroverzní jaderná elektrárna vyrůstá v pobřežním okrsku Kung-liao nedaleko hlavního města. Již z téměř 90 procent je dokončená a podle původních plánů měla být spuštěna v roce 2015. Výstavbu zahájil v roce 1999 její provozovatel, státní společnost Taiwan Power Company (Taipower). Zvláště v posledních dvou letech se stala oblíbeným tématem řady politických diskusí. Letos v lednu premiér
Ťiang I-chua vůbec poprvé prohlásil, že by vláda mohla podpořit vypsání referenda o budoucnosti elektrárny. Společnost Taipower již varovala, že 23milionovému ostrovu hrozí výpadky proudu, pokud novou elektrárnu nespustí.
Jaderná energetika má v celkové bilanci Čínské republiky zastoupení okolo 13 procent, uhlí a plyn pak 29 procent a 37 procent. Tchaj-wan má na svém území tři jaderné elektrárny po dvou blocích. Stavba zmíněné čtvrté elektrárny byla pozastavena právě po havárii ve Fukušimě. Pokud vláda dodrží svá prohlášení, první jaderná elektrárna bude zastavena v letech 2018 a 2019, další vydrží o několik let déle.
Drahá likvidace následků Před ničivým zemětřesením a vlnou tsunami tvořila jaderná energie v Japonsku přibližně 30 procent celkové produkce, Tokio mělo v plánu jej zvýšit dokonce na polovinu. Nyní jsou kvůli bezpečnostním prověrkám v Japonsku v provozu pouze dva reaktory z celkových 50. Podle řady odborníků se ovšem země vycházejícího slunce do budoucna bez jádra neobejde. Pouhé tři dny po oficiálním uvedení do úřadu navštívil jadernou elektrárnu ve Fukušimě loni v prosinci nový japonský premiér Šinzó Abe. V ochranném obleku a masce kontroloval přímo na místě pokračující záchranné práce nutné pro bezpečné uzavření provozu. Abeho cesta do Fukušimy však byla více než symbolická. Postoj k jaderné energetice je totiž jedním z klíčových témat současné japonské politiky. Předchozí kabinet pod vedením nyní opoziční Demokratické strany prosazoval úplné odstoupení od jaderné energetiky v horizontu následujících 30 let. Abeho Liberálnědemokratická strana (LDP) zastává poněkud měkčí postoj a je ochotná uvažovat o výstavbě nových reaktorů.
Pozornost mezinárodní komunity však nepřitahuje ani tak znovu nastartování funkčních jaderných elektráren jako spíše likvidace následků katastrofy ve Fukušimě. Vzhledem k rozsahu dopadů nehody tento proces zabere několik desetiletí. Mezinárodní agentura pro atomovou energii (MAAE) se sídlem ve Vídni však diplomatickým jazykem upozorňuje, že v tomto ohledu čekají elektrárnu Fukušima Daiči „jisté výzvy“.
„Ukončení provozu a odstavení elektrárny bude vyžadovat značné lidské a finanční zdroje. Kromě jiného bude zahrnovat vytvoření, kontrolu a zvládnutí velkého množství jaderného odpadu, včetně jeho znovu vyzvednutí z nynějšího dočasného úložiště a jeho následné řádné uložení,“ uvádí se v nejnovější hodnotící zprávě vydané koncem května.
Podle mezinárodního týmu vědců, který zkoumal situaci přímo na místě, ohrožuje stabilitu situace pokračující hromadění kontaminované vody v prostorách elektrárny.
„Naposledy unikla radioaktivní voda z elektrárny
minulý týden. Tento problém se musí vyřešit v krátké době, a to dříve, než budou podniknuty další záchranné a odstavné kroky,“ uvádí se v dokumentu. Nejdůležitějším z faktorů, které mají vliv na vysokou nejistotu ohledně situace v jaderné elektrárně, je „neznalost detailní radiologické a fyzické situace uvnitř tlakových nádrží reaktoru a celistvost primárních zadržovacích nádob“. Neznámý zůstává také stav a místo, kde se nacházejí zbytky jaderného paliva. Dále je to samotný rozsah strukturálního poškození a ztráta integrity konstrukcí a komponentů, stejně tak jako rozsah kontaminace.
„Stav a umístění zbytku paliva musejí být určeny, aby se dalo naplánovat jeho odstranění a aby mohla být vyvinuta adekvátní technologie. Odstranění zbytku paliva je totiž základní podmínkou pro vyřazení elektrárny z provozu,“ píše se ve zprávě.
Radioaktivní olympijské bazény „Havarijní situace nastala v důsledku špatné organizace, nikoli kvůli tomu, že elektrárna byla jaderná. Lidé nebyli připraveni na málo pravděpodobné, ale velmi náročné události. Nicméně konstrukce elektrárny měla samozřejmě také své nedostatky,“ uvedl minulý týden v Moskvě na zasedání Světové asociace provozovatelů jaderných elektráren Takuja Hattori, prezident Japonského fóra jaderného průmyslu. Dodal, že obyvatelé okolních oblastí, kteří byli kvůli nehodě evakuováni, dodnes žijí „velmi špatně“. Více než 80 tisíc Japonců z okruhu 20 kilometrů od elektrárny muselo opustit své domovy. Jejich vyhlídky na to, že se budou moci ještě někdy natrvalo vrátit domů, jsou mizivé. Mezi další oběti havárie patřili zemědělci a podnikatelé, kteří byli nuceni s byznysem v postižené oblasti okamžitě skončit.
Jako kdyby se však společnost Tepco (Tokyo Electric Power Company), provozovatel elektrárny a hlavní viník katastrofy, z tragické události roku 2011 nepoučila. Japonská vláda převzala loni v květnu kontrolní podíl v tomto energetickém koncernu, a dokonce došlo i k výměně jeho vrcholného managementu.
Nicméně i postupy nového vedení při likvidaci následků havárie budí přinejmenším rozpaky.
V posledních týdnech upoutala na sebe pozornost fukušimská elektrárna přinejmenším dvakrát. Důvodem byly opakované potíže s dodávkami energie, které měli mít tentokrát podle Tepka na svědomí hlodavci.
První výpadek způsobila 19. března údajně krysa, která se dostala do elektrického rozvaděče malou dírou v plastové krycí fólii. Zvíře uvnitř přešlo přes jistič a způsobilo zkrat elektrického vedení. Dodávka energie byla obnovena po pěti hodinách, kdy bylo tělo mrtvé krysy označeno za pravděpodobnou příčinu nehody. Druhá událost se přihodila 5. dubna, kdy přestala energie proudit do bazénu vyhořelého paliva na třetím bloku elektrárny. Tepco uvedlo, že k selhání patrně došlo během instalace ochranné sítě, která měla zabránit dalšímu přístupu zvířat k elektrickým skříním. Tři vysocí manažeři Tepka byli potrestáni za pomalou reakci na výpadek energie. Stržením pěti procent z platu na jeden měsíc byli sankcionováni výkonný viceprezident, ředitel společnosti, a dokonce i samotný prezident Tepka Naomi Hirose.
I po odstavení elektrárny z provozu musí být jaderné palivo ochlazováno, neboť jinak hrozí jeho přehřátí kvůli zbytkovému tepelnému výkonu způsobenému rozpadem štěpných produktů. V podzemních tancích, které se nacházejí asi 800 metrů od pobřeží, je podle posledních statistik uskladněno na 276 tisíc tun vysoce radioaktivní vody. Podle agentury Bloomberg by to stačilo k naplnění 110 olympijských bazénů.
Když to nejde doma Jihokorejská energetická společnost Kepco (Korean Electric Power Corp.) sice není Tepco, nicméně také již utrpěla šrámy na pověsti. Přitom Jižní Korea patří co do produkce jaderné energie s kapacitou 20 716 MW na páté místo ve světě. V zemi se nachází 23 reaktorů, dalších pět se staví a do roku 2030 plánuje jihokorejská vláda vybudovat deset nových. Všechny by měly vydržet zemětřesení o síle sedmi stupňů Richterovy škály. Tedy alespoň na papíře. V poslední době však atomové elektrárny na území Korejské republiky hlásily řadu poruch. Žádná z nich sice neznamenala ohrožení veřejnosti, vyvolaly však řadu pochybností. I přes vzrůstající odpor Jihokorejců proti jaderné energii trvá vláda nadále na využívání jaderné energie v zemi.
Koncem května však musely tamní úřady na základě vyšetřování ohledně falšovaných bezpečnostních certifikátů dva jaderné reaktory uzavřít. Ukázalo se, že části reaktorů v elektrárnách Kori a Wolsong byly dodány s falešnými certifikáty. Jednalo se mimo jiné o pojistky, vypínače či chladicí ventilátory. Zařízení nemají fungovat do doby, dokud nedojde k výměně problematických dílů.
Jihokorejský Výbor pro jadernou bezpečnost rovněž odložil restart dvou jiných reaktorů v elektrárně Jongkwang, jejichž provoz pozastavil ze stejných důvodů loni v listopadu. Výbor nicméně ujišťuje, že neprověřené součástky nepředstavují „vážnější hrozbu“. Všechny díly, které mají být použity v jihokorejských jaderných reaktorech, musejí mít mezinárodní certifikáty.
Poslední skandál ještě více podkopal důvěru Jihokorejců v jadernou energetiku, již tak narušenou havárií ve Fukušimě. Již v minulém roce se přišlo na osm dodavatelů, kteří dodávali tisíce svých stavebních částí do jaderných elektráren s falešnými certifikáty. Šest inženýrů a dodavatelů bylo minulý měsíc kvůli tomu odsouzeno k trestům odnětí svobody. Loni bylo obviněno pět vysoce postavených manažerů státní korejské firmy Hydro Nuclear Power Co. Ti pro změnu utajili potenciálně nebezpečnou poruchu v nejstarší jaderné elektrárně v zemi.
Před havárií ve Fukušimě soupeřilo Japonsko se sousedy, mimo jiné i s Jižní Koreou nejen o ložiska uranu, ale také o dodávky jaderných elektráren do dalších zemí. Z důvodu podpory oživení domácí ekonomiky japonský premiér Abe opět vytahuje tuto kartu. Po odstavení domácích jaderných elektráren se velké firmy jako Hitachi, Toshiba a Mitsubishi Heavy Industries zoufale snaží vykompenzovat tyto ztráty prodejem do zahraničí. Vyhlídky jsou nadějné, v příštích letech se mají ve světě postavit desítky jaderných reaktorů.
První dohodu o jaderném vývozu z Japonska po neštěstí v březnu 2011 uzavřelo Japonsko s Tureckem, které si pro stavbu jaderného reaktoru na pobřeží Černého moře vybralo japonsko-francouzské konsorcium. Tokiu se další spolupráce rýsuje se Spojenými arabskými emiráty, se Saúdskou Arábií a nově také s Indií. Nabízet japonskou jadernou technologii plánuje premiér Abe i během své červnové cesty do Maďarska, Polska, České republiky a na Slovensko. l • hyklova@mf.cz
Jádro je stále oblíbené Podle údajů Světové jaderné asociace bylo k 1. lednu letošního roku ve 29 státech v provozu 435 jaderných reaktorů s celkovou instalovanou kapacitou 374 108 MW. Celosvětově tyto reaktory vyrábějí přibližně 13,5 procenta světové elektřiny. Dalších 65 reaktorů ve 13 zemích se již staví a v plánu je 167 nových. Nejvíce jaderných zdrojů stojí ve Spojených státech (104), ve Francii (58), v Japonsku (50), Rusku (33), Jižní Koreji (23), Indii (20), Kanadě (19), Číně a ve Velké Británii (obě 16).
