Když si před lety sama procházela úzkostmi a posttraumatickou stresovou poruchou, poohlížela se po aplikaci, která by ji od psychických obtíží dokázala rychle ulevit. Nenašla ale žádnou. Tedy minimálně ne takovou, jež by byla v češtině a dostatečně variabilní na to, aby pokryla více symptomů najednou. Díru na trhu se proto Veronika Kamenská rozhodla zaplnit vlastním projektem – aplikací Nepanikař. „Jsem člověk, který má tendenci hodně věcí vymýšlet, hodně věcí měnit,“ říká autorka a studentka biomedicíny na adresu svého nápadu.
Původní aplikace, jež vznikla před třemi lety, si vysloužila řadu uznání, a to včetně Ceny Gratis Tibi, Ceny ministra nebo zařazení její tvůrkyně do prestižního žebříčku Forbes 30 pod 30. Jako taková se navíc postupně rozrostla v mnohem širší projekt – kromě rychlé psychologické pomoci v mobilním telefonu nabízí rovněž online terapie na webu a workshopy pro školy a firmy. Součástí je také chat s vyškolenými poradci, na které se mohou dotyční s problémy obrátit.
„Snažíme se protlačit do povědomí, že žádný problém není úplně malý, protože jakmile nás to trápí, tak je důležité o tom s někým mluvit,“ vysvětluje Kamenská s tím, že vedle závažných obtíží s týmem velmi často řeší také vztahy, zaměstnání a potíže ve škole. Zkušenosti ale mají i s myšlenkami na sebevraždu, kdy se dotyčného snaží nasměrovat k vyhledání odborné pomoci. „Pamatuji si případ, kdy se nám ozvala slečna, která chtěla skočit z okna. Psali nám ale také rodiče holky, které aplikace zachránila život,“ dodává.
Primárně je aplikace Nepanikař zaměřená na pět základních okruhů. Jsou jimi deprese, úzkost či panika, poruchy příjmu potravy, sebepoškozování nebo právě myšlenky na sebevraždu. „Velká výhoda těch modulů je, že pokrývají daleko širší spektrum duševních onemocnění, respektive jejich konkrétní symptomy. Žádné duševní onemocnění nikdy není jen jedna jediná věc, ale jsou to provázané znaky, které spolu souvisí,“ přibližuje Kamenská.
Nepanikař cílí převážně na dospívající a mladé lidi od 14 do 24 let. Mezi uživateli jsou však i důchodci a osmileté děti, jimž má aplikace pomoci zvládat zmíněné krizové okamžiky, a to například tím, že odvede jejich pozornost, anebo poskytne konkrétní rady. Ty byly předtím samozřejmě zkonzultovány s odborníky i osobami, které mají s daným problémem své vlastní zkušenosti. K dispozici jsou dotyčným též kontakty na příslušná odborná pracoviště.
Bez investic na obzoru, ale zdarma pro dobrou věc
Financování projektu, který vznikal v době, kdy Kamenská začínala se studiem vysoké školy, řešila autorka za pochodu. Aplikací chtěla především pomáhat, a tak první dva roky fungovala s ostatními jako dobrovolník. „Všechno jsme hradili ze svého, anebo pomocí drobných dárců. Programovali jsme a pracovali na tom, protože jsme v tom viděli smysl,“ vzpomíná. První finanční prostředky ve výši 200 tisíc korun pak projekt získal v rámci spolupráce s nadací PPF. Na letošní rok má přislíbeno ještě čtvrt milionu.
Pro Nepanikař momentálně pracuje hned několik desítek dobrovolníků, kteří představují zpravidla krizové poradce. A ačkoli z projektu nějaké příjmy plynou, nejsou dostatečně velké na to, aby se jimi vedení a koordinátoři poradny uživili. Pro Kamenskou to tak zatím představuje spíše přivýdělek při škole. V dohledu navíc není ani žádná zajímavá investiční nabídka. „Problém financování je ten, že investoři očekávají, že se jim peníze vrátí. To u nás ale úplně nehrozí, protože aplikace je zdarma,“ objasňuje studentka.
I když je přesvědčená, že zpoplatněním aplikace by investory pravděpodobně získala, k ničemu takovému se teď ani do budoucna nechystá. Kamenská se totiž obává, že by se tak její výtvor dostal k výrazně nižšímu počtu lidí, než kolik pomoc skutečně potřebuje. Ochuzeni by byli zejména studenti a mladiství, kteří se nemohou spolehnout na peníze od svých rodičů. „Čtrnáctileté dítě těžko půjde za rodiči a řekne: ,Mami, kup mi aplikaci Nepanikař na depresi.‘ Rodič se bude ptát: ,Cože, ty máš depresi?‘,“ představuje si autorka.
Mladší generace je náchylnější, o problémech ale více mluví
Některé mladé uživatele by mohl znechutit rovněž fakt, že jejich rodiče a prarodiče psychické obtíže častokrát zlehčují. Tím by se ale podle Kamenské rozhodně neměli nechat odradit. „Starší generace vyrůstala v úplně jiném prostředí, kde mít deprese bylo šílené tabu,“ říká. Na skutečnosti, že je dnešní mládež k psychickým nemocem o něco náchylnější, vidí Kamenská naopak i pozitiva. Docházením na terapii se podle ní člověk naučí pracovat se svými emocemi, což se mu do života bude jedině hodit. Pomáhá to navíc šířit osvětu.
Na tu měla, stejně jako na celý projekt, pozitivní dopad pandemie. S nepříjemnými symptomy se kvůli tvrdému lockdownu a strachu o život potýkalo mnohem víc lidí než dříve, což se ostatně projevilo i na statistikách Nepanikař. „Před covidem stahovalo aplikaci asi 70 lidí denně. Během první vlny jsme zaznamenali dvě stě lidí a v průběhu třetí už to bylo sedm set lidí denně,“ vzpomíná Kamenská a doplňuje, že nyní se počet stažení ustálil opět na 200 až 300 uživatelích za 24 hodin.
Podobný efekt měl zpočátku i konflikt na Ukrajině. První týden po invazi ruských vojsk se zhruba polovina kontaktů v online poradně týkala právě války. Primární téma byl strach, úzkost a destabilizace toho, co většina považuje za normu. Ve velkém se na projekt s žádostí o pomoc obracely také děti, s nimiž se o tom doma ani ve škole často nikdo nebavil. Nevěděly tedy, co je pravda a co ne.
Aplikace si od jejího vzniku stáhlo už kolem 330 tisíc uživatelů ze 180 různých zemí světa. Nejvíce je oblíbená v České republice, podobně je tomu ale také ve Francii a Polsku. Fakt, že se Nepanikař mezi lidmi šíří, s sebou však přináší i negativa. Krizoví poradci, kterých je na chatu momentálně čtyřicet, pak nestíhají na velký nával zpráv reagovat. „Měli jsme období, kdy jsme jeden chat zvládli pokrýt a dva ne. Teď už jsme na tom trošičku líp,“ podotýká Kamenská s tím, že když se dotyčný s odborníkem nespojí napoprvé, napodruhé to téměř vždy vyjde.
Kromě propagace na sociálních sítích projektu do jisté míry pomohl i autorčin osobní příběh, jenž prosákl na veřejnost. „Jeden člověk, s kterým jsem se o tom bavila, mi řekl: ,To tvoje duševní onemocnění je to nejlepší PR, které Nepanikař mohlo dostat.‘ Nepsalo se o aplikaci, kterou prostě jen někdo vymyslel, ale o aplikaci, s kterou přišla holka, co se sama pokusila o sebevraždu. Takový příběh lidé rádi čtou,“ dodává na závěr Kamenská.
