(reakce na sérii článků v loňském Profitu)
Když jsem nedávno sledoval v Profitu seriál o alternativních energiích, napadlo mne, že riziko v tomto podnikání je opravdu vysoké. Nejen že konkurence je zde velká a konkurovat gigantům, jako je ČEZ nebo E.ON, je nemožné. Jak jsem si přečetl, náklady jsou značné i v těch nejjednodušších případech, a to znamená mít vysoký vlastní kapitál do počáteční investice.
Ano, stát garantuje vyšší výkupní ceny elektřiny a dominantní hráči na trhu ji musejí vykupovat. Ale je jisté, že to tak bude věčně? Stačí si vzpomenout na historii státní podpory přímotopů. Kdo kdysi vsadil na vládní sliby, velmi brzy zplakal nad výdělkem. Zvýhodnění skončilo jako mávnutím kouzelného proutku a nešťastníci, kteří vsadili všechno na jednu „přímotopovou“ kartu, platí za vytápění víc než všichni ostatní.
Na druhou stranu, když sleduji rostoucí ceny elektřiny, plynu a ropy – mít vlastní zdroj energie se asi do budoucna vyplatí. Bohužel, ne každá továrna stojí na řece a může si pořídit vlastní vodní elektrárnu. Proti větrníkům panuje mezi lidmi značná averze, dokonce prý odpadávající led z točících se lopatek v těchto dnech ohrožuje okolí. A sluneční kolektory se hodí tak na vytápění vody pro rodinný domek.
Údajně spasitelná biomasa a její spalování může být za pár let stejně drahá jako plyn. A jak slýcháme, tak jí stejně bude nedostatek, protože množství polí, kde se může pěstovat, je samozřejmě omezený.
Tak se ptám: Jsou alternativní paliva skutečně spásou?
