Zakladatel stáje F1 Guy Ligier splnil své životní poslání – zvýšit prestiž země galského kohouta v motosportu. Byl to tak trochu státní úkol
Guy Ligier (12. července 1930 – 23. srpna 2015) neměl jednoduchou povahu a jako majitel stáje několikrát mířil ke dnu. Jeho země jej však nenechala padnout – sponzorské dary pro slavný tým obstarávaly na příkaz vlády Elf, Gitanes nebo Lolo, motory dodávaly se slevou Matra a Renault. Závodit ve stáji směli jen francouzští jezdci – Jacques La? te, Patrick Depailler nebo Didier Pironi. A ochrannou ruku nad týmem držel po celou dobu Ligierův přítel a prezident François Mitterrand. Vlastně to nemohlo nefungovat.
326 ZÁVODŮ
Guy Ligier se narodil ve Vichy, v sedmi letech přišel o rodiče a od čtrnácti se učil na řezníka.
V mládí zkoušel ragby a box, nakonec ale skončil u motocyklových závodů, kde si z výher dokázal ušetřit dost peněz na to, aby si koupil vlastní buldozer a založil stavební ? rmu. Ta získávala zakázky hlavně při výstavbě národní silniční sítě a Ligier měl brzy kontakty na významné lokální politiky Pierra Bérégovoy a Françoise Mitterranda.
Na počátku zlaté éry formule 1 bylo ještě pro dostatečně movité byznysmeny možné zakoupit vlastní závodní vůz a přihlásit se do závodů Grand Prix, což Ligier několikrát učinil v letech 1966 a 1967. Později však přesedlal na výrobu vozů, které nesly iniciály tragicky zemřelého parťáka Jo Schlessera – Ligier JS – a závodily zprvu na okruzích Le Mans.
V roce 1976 založil legendární stáj formule 1, pojmenoval ji podle sebe a vedl ji 17 let. Celý podnik se od počátku těšil štědré státní podpoře, protože si kladl za cíl pozvednout prestiž Francie v nejslavnější motoristické soutěži světa.
Jeho jezdci několikrát zápolili o přední místa, například La? te zvítězil koncem 70. let ve švédském Anderstorpu a na velkých cenách Argentiny a Brazílie, jeho kolega Depailler zase kraloval ve Španělsku, dokud si při nehodě nezlomil obě nohy. Za celou éru absolvovali členové stáje Ligier 326 závodů a dosáhli devíti vítězství. Avšak jak postupovala 80. léta, tým navzdory přízni v nejvyšších kruzích stagnoval. Podle bývalých členů stáje se na tom podepsalo i prchlivé a panovačné chování majitele, který své ovečky nedokázal dostatečně motivovat ke spolupráci.
PRODAVAČ HNOJIV
V roce 1992 – s klesající prestiží svého týmu, jež se doplňovala s poklesem popularity socialistické vlády v čele s Mitterrandem a premiérem Bérégovoy (jenž spáchal napřesrok sebevraždu) – prodal stáj podnikateli Cyrilu de Rouvreovi, který ji pod jménem Ligier provozoval do roku 1996. Ještě předtím ale Ligier s pomocí Mitterranda prosadil vybudování nového závodního okruhu v MagnyCours, na němž se konaly velké ceny v letech 1991 až 2008.
Guy Ligier se v 90. letech pustil do prodeje přírodních hnojiv, čímž si přišel na další slušné jmění. Se synem Philippem se věnoval výstavbě vozů pro formuli 3. Jméno Ligier se naposledy objevilo jako název sportovního vozu pro novou kategorii závodů na okruhu v Le Mans, Guy Ligier se ve svých 85 letech zúčastnil o? ciálního zahájení.
