Specifickou nevýhodou české reality je to, že k penzijní reformě jsme nuceni přistoupit v podmínkách ekonomiky latentně náchylné k vnitřní i vnější nerovnováze. Začarovaný kruh hovoří o tom, že nebezpečně se stupňující schodkovost státního rozpočtu (nerovnováha vnitřní) je v první řadě způsobena vysokými sociálními, mandatorními výdaji. A to vysokými nikoli absolutně, ale vzhledem k ekonomické výkonnosti. Přitom hlavním propadlištěm sociálních výdajů jsou penze, ale rychlé a razantní rozseknutí tohoto problému - a to už se kružnice uzavírá - brzdí právě nedostatek peněz.
Situace volá po tom, že penzijní reforma se neobejde bez reformy daňové a naopak. Volá se po tom i v zákonodárném sboru. Ovšem do té míry pokrytecky, že triviální a neoddiskutovatelné zvýšení spotřební daně z hříšných komodit - cigarety, alkohol a benzin - se stává div ne ústředním politickým tématem. Ne že by spotřební daně měly zachránit rozpočet. Nicméně jejich vyšší výnos je za prvé vítaným příspěvkem, za druhé je alespoň v souladu s potřebou přejít od primárního zdanění příjmů k primárnímu zdanění spotřeby.
Makroekonomové z Patria Finance odhadli, že státní rozpočet spěje letos k celkovému schodku (včetně úroků státního dluhu) na úrovni 3,2, příští rok 3,8 a v roce 2001 už přes čtyři procenta HDP a dále ještě víc. Ještě před rokem by to každý vyvracel, dnes víceméně totéž tvrdí i samotné ministerstvo financí. Tak hluboko jsme klesli. Přičemž schodkovost státního rozpočtu (i rozpočtů veřejných) se prohloubí, ať už bude expanzivní nebo ne, protože předstih růstu mezd před národohospodářskou produktivitou a hrubým domácím produktem nic jiného neumožňuje. Na obzoru je přitom - snad ne letos, ale možná už příští rok - riziko prohloubení druhé nerovnováhy - vnější. Neboť případné a očekávané oživení ekonomického růstu povede při nízké potenci domácí nabídky k dalšímu schodku obchodní bilance a poklesu kursu koruny.
To jsou zajisté mizerné podmínky pro reformy. Nicméně optimista snad dokáže čerpat sílu z poznání, že bez nich bude rok od roku hůř.
