Cyril Svozil junior se před pár měsíci vrátil ze sedmileté pracovní mise ve Francii a na jeho nové vizitce rodinné firmy Fenix přibyl nápis viceprezident.
Obě tyto věci souvisí s tím, že po otci přebírá firmu s téměř dvoumiliardovým obratem a aktivitami v řadě zemí. Svozil junior, ročník 1980, v tom zdaleka není sám. Mladá krev nyní přebírá rodinný byznys v Česku a z úspěšných firem vybudovaných v 90. letech je připravena udělat evropskou, či dokonce světovou extratřídu.
Cyril Svozil starší založil firmu jménem Fenix už v roce 1990 a byla to možná úplně první soukromá firma na severní Moravě. Coby inženýr ve svém oboru věděl, že až skončí v Československu těžký průmysl, klesne cena elektřiny a elektrická topení, na jejichž výrobu se chtěl zaměřit, začnou dávat ekonomický smysl. Navíc tehdejší Československo čekala generální oprava, která se týkala nejen ekonomiky, ale i domácností čím dál bohatší populace. „Já u něj oceňuji, že nečekal, až mu něco spadne do klína. Projevil se jako vizionář a pustil se do věci, které věřil, i když tehdy musel zadlužit rodinu,“ vzpomíná dnes Svozil junior. Firma začala podnikat v bývalých sovětských kasárnách v Jeseníku a dnes, po 29 letech, má celá skupina 11 společností po celé zemi.
Podobných příběhů je v Česku mnoho a mnoho se o nich také napsalo. Nyní se ale začíná psát úplně nový příběh - příběh kluka, který se svou sestrou vedle otce zakladatele vyrůstal. „Podnikání bylo u nás doma vždycky přítomné. Bavili jsme se o něm u večeře, s obchodními partnery se jezdilo na dovolené. Věděl jsem o každé důležité věci, která se ve firmě stala.
Později jsem tam chodil na brigády,“ vzpomíná Svozil junior.
Přesto jeho první kroky pracovní kariéry nevedly do firmy. „Vystudoval jsem právo a ekonomii a chtěl se realizovat sám. Je důležité, když si člověk vybere svoji cestu, na níž se může poměřit s ostatními,“ popisuje Cyril Svozil. Kdyby chtěl, mohl v té cestě pokračovat. Jak říká, do rodinné firmy ho nikdo násilím netlačil.
Odejít na zkušenou
To nás přivádí k teorii. Konkrétně k velkému průzkumu J&T Family Office o rodinném podnikání. Protože přesně tento krok je podle nepsané příručky rodinného byznysu správný, i když může vést k tomu, že se nástupce odcizí firmě a zamíří do úplně jiných vod. „Úspěšní Češi si uvědomují, že jejich děti jsou materiálně privilegované, a snaží se, aby toto postavení nezneužívaly. Vedou je tedy k tomu, aby si na vše, co není nezbytné, musely vydělat samy,“ stojí v závěrech průzkumu mezi 103 respondenty - vlastníky firem s ročním obratem nad 15 milionů korun nebo majetkem nad 10 milionů (vyjma nemovitostí, kde bydlí).
Svozil mladší to splnil do puntíku.
Jenže korporátní svět je tvrdý. „Pracoval jsem jako koncipient, později jako advokát ve velkých kancelářích. Byla to perfektní část života, ale po třicítce si člověk uvědomí, že jsou i další výzvy než patnáct hodin v kanceláři. Chtěl jsem být u své práce od začátku do konce, vidět její výsledky. Také jsem chtěl mít příležitost někam vycestovat a naučit se jazyk,“ vzpomíná junior. Odjel tedy do Ruska, kde mimochodem potkal svou nynější manželku, a poté, co si všechno srovnal v hlavě, zamířil do Fenixu, kde pracoval jeho otec i sestra.
V kariéře Cyrila Svozila juniora nastal ještě jeden okamžik, který se dá najít v publikacích o úspěšném předání firmy. Odjel s manželkou do Francie, kde převzal odpovědnost za firmu, kterou mateřský Fenix koupil coby svého distributora ve francouzsky mluvících zemích.
Byš jde o původní francouzskou společnost, Svozil si musel v malém projít tím, čím na začátku jeho otec. Třeba při budování e-shopu, který se nakonec stal nejúspěšnějším ve skupině Fenix. „Na začátku se na mě dívali trochu s nedůvěrou. Francie je velká země, a pokud si někdo Česko vůbec dokáže někam zařadit, tak do východní Evropy. Razím ale heslo, že člověk musí jít svou pílí příkladem a ukázat ostatním cestu. Takže po sedmi letech, když jsem odcházel, si určitě nikdo nic předpojatého myslet nemohl,“ říká.
Dnes přebírá samotný podnik v Česku a na vizitce už Cyril Svozil nebude mít viceprezident, ale prezident. Ve firmě dál zůstane jeho sestra Kateřina Jezerská, která bude řídit Fenix Trading, což je pro skupinu klíčová firma, která zprostředkovává obchod po celém světě.
Nukleární rodina
Funkci generálního ředitele má od začátku roku na své navštívence Jiří Denner, ročník 1986. Jeho otec Karel na něj převedl a zčásti ještě převádí chod strojírenské společnosti MICo z Třebíče. Firmu jeho otec založil v roce 1993 a dnes se podnik mezi jinými úspěchy pyšní dodávkami pro jaderné elektrárny po celém světě a vyhlíží i byznys při účasti na dostavbě Dukovan.
Pravomoci ve firmě jsou rozděleny tak, že otec dohlíží na směřování firmy a investice, Jiřího bratr převzal řízení celé výroby, administrativní a obchodní vedení je na Jiřím Dennerovi. Příprava na předání řízení probíhala více než čtyři roky. „V poslední fázi, ještě asi rok před oficiálním předáním, udělal otec jeden zásadní krok, a to, že vyklidil kancelář v našem sídle a přesunul se do jiné naší budovy. O předání se u nás mluvilo dlouho, ale najednou zaměstnanci museli chodit opravdu za mnou, jelikož otec v kancelářích fyzicky nebyl,“ říká Denner. Na předání firmy byla podle jeho slov nejtěžší odpovědnost, která na něj rázem padla.
Do oborů, kde podnikají Svozil i Denner, výrazně promluví technologický
rozvoj. A jsou to právě nástupci otců zakladatelů, kdo se budou muset s novými výzvami popasovat. „My máme v rámci Asociace rodinných firem skupinu NextGen, kde se sdružuje příští generace šéfů.
Vnímám, že nová generace je hladová po informacích oproti té starší. Hledá cesty, kam svůj byznys posunout. Nechtějí být jen správci majetku. Zajímá je Průmysl 4.0, digitalizace, robotizace, úspora pracovních sil a podobně,“ říká předseda rady Asociace rodinných firem Jan Pavelka.
Právě nástupci budou podle něj těmi, kdo mají šanci posunout české firmy mezi světovou elitu.
Konkrétně Jiří Denner ví, že jeho obor čeká proměna. Ve skupině se už nyní vydávají dvěma směry - zaprvé se zaměřují na energetické projekty, jako je výroba zařízení pro turbíny nebo komponentů pro jaderné elektrárny, a zadruhé na robotizaci a automatizaci. „V současnosti je pořád tahounem energetika a projekty do ní, ale vnímáme, že trh se mění, a i když společnosti v rámci skupiny zaměřené na modernější technologie tvoří obratově i počtem zaměstnanců jen necelou třetinu, ziskově již značně dohánějí zbytek portfolia. A je jen otázka času, kdy se tyto pozice vymění.
Za sebe to odhaduji maximálně na pět let,“ říká.
Firma se proto také vrhá na výzkum.
Dokončila několik projektů pro francouzskou Arevu na výzkumné bloky ve Francii, podílí se na výzkumném projektu ve Švédsku a má již první vlaštovky i v rámci projektu ITER, což je Mezinárodní termonukleární experimentální reaktor, který by se měl stát předstupněm ke komerčnímu využití termonukleární fúze.
Jde o druhý největší mezinárodní vědecký projekt hned po mezinárodní vesmírné stanici. „Dále se stále ještě staví spousta elektráren na biomasu a spalování odpadů, kde máme dnes asi nejvíce zákazníků mimo jadernou energetiku. Takže pro nás už nejsou změny v oboru existenčním problémem,“ říká Jiří Denner.
Stejná výzva v budoucnu čeká na Cyrila Svozila mladšího. Firma se podílí na projektu s ČVUT v souvislosti s konceptem chytrého řízení energetiky v budovách.
A protože součástí řízení energie je i její uchování, firma staví závod na výrobu bateriových úložišť. Zařízení, které nabídne, má umět energii nejen rozvádět, ale díky solárním panelům také vyrábět a v bateriích ukládat. Vše se má samozřejmě ovládat přes chytrý telefon a ve hře je i zapojení senzorů předpovědi počasí, které bateriím napovědí, jestli se bude spíše skladovat, nebo vydávat. „Tuhle cestu začal můj otec, který má k technologiím velmi blízko. Bez vývoje bychom náš obor nikam neposunuli,“ říká Svozil junior.
Jenom čtvrtina
Oba příběhy patří mezi ty dobré. Jan Pavelka z asociace upozorňuje na statistiky, které říkají, že do druhé generace nepřejde 75 procent firem. Při dalším předávání jsou čísla ještě méně optimistická.
Jen deset procent zvládne předání třetí generaci, tři procenta čtvrté a méně než jedno procento páté generaci. Co se týče tuzemských průzkumů, jen jedenačtyřicet procent rodinných firem je připraveno na předání. Firmy tak místo klasického nástupnictví řeší situaci zakládáním rodinných trustů a dosazováním manažerů.
„Před pěti lety byla situace jiná v tom, že vlastníci chtěli předávat a žádali o pomoc, jak ten proces úspěšně dokončit. Chtěli interim manažery, kouče pro nástupce a podobně. Dnes vlastníci chodí a vědí, že firmu nepředají, a chtějí ji připravit na prodej. Jestli před pěti lety byli čtyři z pěti vlastníků rozhodnuti předávat, dnes je to padesát na padesát, čímž se blížíme západoevropské statistice,“ říká. Proces předání ještě podle něj čeká 90 procent tuzemských firem a bude leitmotivem příštích deseti let.
Na potíže narážejí i banky, pro něž se za poslední roky staly rodinné firmy klien ty, o něž se přetahují. „Tradiční rodinné firmy patří mezi naše velmi vážené klienty. Ceníme si na nich především zkušeností starší generace v kombinaci s potenciálem, zájmem a nápady generace mladé. Právě tento mix je pro nás zárukou návratnosti námi poskytnutých prostředků,“ říká mluvčí Monety Money Bank Zuzana Filipová.
Moneta má velkou tradici ve financování zemědělského sektoru a právě ten je jedním z těch, kde jsou potíže časté. „Naši klienti reprezentují zemědělské subjekty všech velikostí, od těch nejmenších samostatně hospodařících rolníků s několika hektary obhospodařované plochy až po společnosti hospodařící na několika tisících hektarech. Ve všech těchto případech je generační obměna problém. V případech, kdy se vhodní nástupci nenajdou, nakonec majitelé svoji firmu či farmu většinou prodají. Nicméně i na tuto situaci jsme připraveni a vhodným zájemcům můžeme nabídnout akviziční financování,“ říká.
Již zmiňovaný průzkum J&T se zaměřil na to, jak předávání vnímají sami otcové zakladatelé. Představuje jejich pohled na výchovu i studium nástupců, a i když sami dělají chyby, vědí, že úspěšné předání by mělo jít plus minus v intencích firem MICo a Fenix. Autoři průzkumu si třeba všimli, že polovina majitelů rodinných firem má více než tři děti. Je tedy důležité správně rozdělit jejich role.
V jejich výchově podle průzkumu uplatňují zakladatelé převážně autoritativní styl, který se ovšem tolik nevztahuje na finanční a materiální stránku. „Styl výchovy doplňují snahou o rozvoj svébytné osobnosti. I když by chtěli v určitých aspektech děti hodit do vody i za cenu jistého rizika, takový způsob výchovy se jim zpravidla nedaří,“ píšou autoři studie.
Otcové zakladatelé jsou také skeptičtí v otázce vzdělávání svých dětí. Často vzpomínají na své vlastní zkušenosti a tvrdí, že jim škola vlastně nic nedala a daleko více je formovalo cestování, zkušenější kolegové, jazyky či sport. Zhruba 80 procent respondentů se proto nebojí poslat své děti do zahraničí na rok i více. „Potvrzuje se tak dlouhodobější trend, kdy si rodiče uvědomují, že absolvováním zahraniční školy přinese potomek do podnikání jiný pohled,“ stojí ve studii, která ale také varuje, že v cizině může dojít k tomu, že se potomci k rodinnému byznysu už nevrátí a půjdou svou cestou.
Z průzkumu také vyplývá, že nutnost předání firmy si zakladatelé uvědomují nejčastěji kolem 64. roku věku a že firmu je dobré předat v době, kdy v ní ještě sami aktivně pracují, že nástupce musí mít ve firmě praxi a být majetkově zapojen a motivován.
Z čísel vyšla ještě jedna zajímavost.
Více než polovina, konkrétně 61 procent prvorozených dětí úspěšných Čechů, jsou chlapci. Zahraniční studie to popisují jako evoluční strategii, protože synové úspěšného muže budou mít reprodukční výhodu vzhledem ke svému společenskému postavení. I v tomto směru má tedy český byznys dobře našlápnuto. Mimochodem Jiří Denner vychovává hned čtyři kandidáty do třetí rodinné generace a podle jeho ženy to prý není konečné číslo.
Českému rodinnému byznysu tedy zjevně přeje i příroda.
Vystudoval jsem právo a ekonomii a chtěl se realizovat sám. Je důležité, když si člověk vybere svoji cestu, na níž se může poměřit s ostatními, popisuje Cyril Svozil. O předání se u nás mluvilo dlouho, ale najednou zaměstnanci museli chodit opravdu za mnou, jelikož otec v kancelářích fyzicky nebyl, říká Denner.
O autorovi| Petr Weikert weikert@mf.cz
