Dubnová inflace přesáhla podle dat Českého statistického úřadu hranici 14 procent. Jak nejlépe se dá proti tomu bránit?
Na inflaci se dá hledět dvěma způsoby. Z krátkodobého a dlouhodobého hlediska. Pokud jde o krátkodobé hledisko, osobně věřím, že se již brzy začne snižovat. Když se na to však podíváme druhou optikou, zjistíme, že za posledních dvacet let dosahovala inflace dle dat ČNB v průměru 2,3 procenta. Pokud do toho započítáme inflaci za letošní rok, tak pokud by se ta ve výsledku vyšplhala na často zmiňovaných 15 procent, dostali bychom se na nějakých 2,9 procenta.
Co tím chci říct? Vlastně to, že nejlepší způsob obrany pro běžného spotřebitele je investovat dlouhodobě. A je jedno, jestli investuje do akcií, nebo dluhopisů – v obou případech bývají výnosy zpravidla vyšší než zmíněná dvě, tři procenta. Samozřejmě platí, že je vždy dobré se před realizací každé investice o tom s někým poradit. Ideálně s finančním poradcem, který přeci jen ví o dané problematice víc než běžný spotřebitel a dokáže vytipovat nástroje, do nichž je peníze dobré vložit.
Ne každý má odvahu se do investování pustit zničehonic. Řada lidí je takzvaně rizikově averzní a kupování akcií či jiných komodit zkrátka není nic pro ně. Jak mohou takoví lidé minimalizovat důsledky současné pádivé inflace?
Je pravdou, že konzervativní klient v současnosti příliš prostoru k manévrování nemá. To, že jsou lidé k těmto rizikům averzní, většinou pramení z nějaké špatné zkušenosti z dřívějška. Typicky například v minulosti do něčeho zainvestovali, a pak na tom výrazně prodělali, nebo se třeba spálili už v období privatizace a podobně.
Takovým lidem bych doporučil sejít se se svým finančním poradcem a projít s ním jednotlivé možnosti. Protože i pro ně se dají najít různé alternativní nástroje, do nichž by s omezenou mírou rizika mohli investovat. Donedávna se vyplatilo investovat do relativně bezpečných protiinflačních státních dluhopisů. Tato možnost zde nyní již není, ale co tu s námi naopak vždycky bude, je například zlato. To plní funkci jakéhosi uchovatele hodnoty, a je tedy mnohem méně rizikové než třeba akcie.
Kterým komoditám se aktuálně daří? O jaké typy investic je v současnosti největší zájem?
Z dlouhodobého hlediska roste poptávka po komoditách typu zemního plynu či ropy. Dále pak například po zemědělských plodinách – ať už je řeč o pšenici, sóje, či jiných. Můžeme též zmínit rostoucí atraktivitu hliníku, mědi, kobaltu či niklu. Zkrátka všech kovů, které jsou nějakým způsobem navázány na elektromobilitu, protože i ta se v očích investorů stává čím dál lákavější.
V souvislosti se současnou inflací se dost hovoří i o investování do některých bezpečných měn. Typicky do švýcarského franku, japonského jenu, amerického dolaru. Je tohle cesta, jak ochránit své úspory?
Do měn se dozajista investovat dá, nicméně já osobně bych to nenazýval ani tak investicí jako spíše spekulováním. Běžný člověk totiž nemá zpravidla možnost rozpoznat všechny faktory, v důsledku nichž se kurz mění jedním či druhým směrem, a proto je to dost často jedna velká neznámá. Řečeno jinak, konzervativnímu střadateli bych investici do měn spíše nedoporučil. Také bych byl opatrný s využitím různých „zázračných“ robotických mechanismů.
S nákupem investiční nemovitosti se vyplatí počkat
Co nemovitosti? Vyplatí se za současných okolností investice do rodinného domu či bytu? Vzhledem k tomu, jak jsou aktuálně úroky na hypotékách vysoko…
Pokud se bavíme o nákupu investiční nemovitosti, pár let nazpět se to vzhledem k nízkým úrokovým sazbám vyplatilo, nyní už bych ale ohledně nemovitostí tak optimistický nebyl. Brát si v dnešní době hypoteční úvěr už kdovíjak výhodné rozhodně není. Že jsou ceny nemovitostí v Česku nadhodnocené, platí již několik let. Jenže jak vidíme, například v Praze jejich ceny nadále stoupají. Pokud se bavíme o nemovitosti k vlastnímu bydlení, zde nemá smysl čekat s koupí na dobu, kdy bude lépe. Z dlouhodobého hlediska se stále jedná o dobrou investici s potencionálním růstem.
V případě investice do nemovitostí bych proto střadatelům doporučil spíše takzvané nemovitostní fondy, jejichž výhodou je především fakt, že zde dochází k určité diverzifikaci. Smlouvy jsou navíc uzavírané na delší období, takže má člověk díky nim i daleko větší míru jistoty.
Kdy by podle vás mohly ceny realit opět začít klesat?
Tipuji, že se to bude hodně odvíjet od toho, v jakém regionu se jednotlivé nemovitosti nacházejí. Co se týče Prahy, tam dle mého názoru jejich ceny klesat určitě nebudou. Spíše naopak, jsem přesvědčen, že prostor k jejich růstu zde ještě rozhodně je. V ostatních regionech, ať už se bavíme například o Ústeckém kraji, Moravskoslezském kraji a dalších, tam bych to tipoval spíše na stagnaci nebo opravdu jen malý růst.
Co alternativní investice typu lega, umění, poštovních známek, potažmo veteránů?
Jako doplněk portfolia to může fungovat dobře. Určitě bych ale lidem nedoporučoval, aby se zaměřovali výhradně na některou z těchto oblastí. Je dobré, aby základ jejich investičního portfolia tvořily například již zmíněné podílové fondy, drahé kovy, případně akcie, a teprve až poté je dobré začít uvažovat o těchto alternativách. Většina z nich je totiž, ač se to nezdá, složitá na pochopení a chvíli trvá, než se v nich člověk zorientuje a porozumí jim.
Investovat do akcií či jiných komodit je v zahraničí, zejména pak v Americe, celkem běžnou věcí již mnoho desítek let. Proč tomu tak není, respektive dlouho nebylo, i u nás?
V první řadě je to podle mě dáno jakýmsi psychologickým blokem, který jsme si zde v minulosti vypěstovali. Za socialismu si totiž lidé zvykli na určité jistoty, takže představa investovat do něčeho peníze s tím, že o ně mohou v mžiku okamžiku přijít, se jim zajídala. Také je to určitě o finanční gramotnosti. Ta se sice v posledních letech zvyšuje, ale i tak se lidé kolikrát zkrátka investovat bojí, protože dost dobře neví, jak to celé funguje a co od toho mohou očekávat.
Dalším problémem může být, že když už Češi do něčeho investují, chtějí, aby se jednalo o něco hmatatelného. Což jsou právě například ty nemovitosti. I z tohoto důvodu byly akcie a podobné instrumenty dlouhou dobu až příliš opomíjené.
Na druhou stranu, zejména mladší generace si je dost dobře vědoma toho, že spoléhat se na starobní důchod by se jí nemuselo vyplatit, a proto se do investování pouští s daleko větší chutí než starší ročníky.
Jakou část svého příjmu by měl člověk uspořit a jakou naopak investovat?
Každý, kdo se chystá investovat, musí napřed své finanční možnosti pečlivě zvážit. Obecně ale platí, že na investice by mělo ,padnout‘ 10 procent příjmů. Jiní odborníci nicméně zastávají ten názor, že by se lidé měli řídit pravidlem 50:30:20, tedy 50 procent své výplaty vynaložit na mandatorní výdaje, 30 procent utratit za své koníčky a zbytek investovat. Avšak vzhledem k tomu, že dnes může investovat doslova každý, neboť se dá investovat třeba již od pětistovky, neplatí to pochopitelně univerzálně.
Ohledně způsobu, jak to provést… Existuje několik možností, ta první je pomocí bankovního poradce, tedy přes banku, která vaše peníze vloží nejčastěji do podílových fondů, jež se zaměřují na konkrétní oblasti. Některé bankovní domy navíc nabízí i možnost přímého investování na kapitálových trzích, přičemž i tuto možnost se vyplatí prozkoumat. Další možností jsou ostatní finanční instituce, jež mají také své vlastní poradce. Případně může člověk pochopitelně zvolit cestu, kdy se bude spoléhat pouze a jen sám na sebe, ale to už je spíše pro zkušené investory.
Pod 10 procent by se inflace mohla vrátit za rok
Vraťme se zpět k problematice zdražování. Kdy podle vás současná inflace začne klesat na přijatelnější úroveň? Za jak dlouho by se mohla nacházet například alespoň pod deseti procenty?
Sám bych moc rád na tuto otázku znal odpověď. Vzpomínám, jak se ještě zkraje roku říkalo, že letošní inflace nepřesáhne právě hranici 10 procent. A najednou se tu bavíme o patnácti. Na tuto úroveň by se měla dostat v závěru roku, přičemž ekonomové počítají s tím, že pak se začne snižovat. Na jednociferné číslo bychom se každopádně mohli dostat někdy v průběhu příštího roku. Alespoň za předpokladu, že se naplní prognózy ČNB.
Co za takto vysokou inflaci vlastně může? Jde to celé na vrub pouze a jen kombinaci pandemie a války na Ukrajině, nebo na ni mělo Česko, potažmo svět, zaděláno už dříve?
Můj názor je, že za současnou inflaci skutečně může v první řadě ona pandemie. Během ní se plošně zvyšovaly ceny dovozu a dalších věcí s ním spojených – dopravy a podobně. Ukrajinská válka a související zdražení energií pak přirozeně celou situaci jen dále zhoršila.
Proč má Česko aktuálně jednu z největších měr inflace v celé EU? Tím spíš, když v rámci celé eurozóny je zhruba poloviční?
Inflace v eurozóně je váženým průměrem velmi rozdílných inflací v členských státech (Francie se aktuálně potýká s 5,4procentní inflací, zatímco Estonsko je dokonce za hranicí 20 procent). Pomalu rostoucí ekonomiky trpí (obecně) nižší inflací. České hospodářství v minulosti rostlo relativně rychle, v důsledku čehož mají dnes lidé docela dost peněz na utrácení – na rozdíl od dříve pomalu rostoucích jihoevropských ekonomik.
Jinými slovy, z hlediska hospodářské struktury dopadají současné inflační tlaky v oblasti energií a subdodávek z Asie více na malé, otevřené a průmyslové ekonomiky, jako je právě ta česká. Záleží však i na míře konkurence na domácím trhu, respektive počtu podobně silných firem v odvětví. Malé ekonomiky trpí v obecné rovině nižší koncentrací firem působících v daném odvětví, protože malý trh zkrátka není pro větší množství podniků nijak zvlášť lukrativní.
