J & T Banka
Ačkoliv ČNB víceméně požaduje, aby ve statutárních orgánech českých bank seděli lidé s určitou zralostí a praxí v bankovním sektoru, existuje peněžní ústav, kde se to přímo hemží mláďaty. Jmenuje se J & T Banka a je nástupkyní Podnika telské banky.
Zákon o bankách ani žádné předpisy ČNB nestanovují výslovně, jakou praxi by měli mít členové statutárních orgánů. Podle opatření České národní banky z 2. února 1999 o podmínkách vydání povolení k činnosti banky však centrální banka má právo vyžadovat pětiletou bankovní praxi u managementu nově vznikající banky. Tato podmínka tedy u již existujících peněžních domů vyžadována být může i nemusí. Není proto důvod se pozastavovat nad tím, jestliže někde takový člověk zasedá. V J & T Bance se to však mladíky přímo hemží.
Pohled na výpis z obchodního rejstříku ukazuje, že nejstarší z šéfů je bývalý guvernér Slovenské národní banky, předseda dozorčí rady J & T Banky Josef Tkáč. Tomu bude v červnu devětačtyřicet let. Jen o rok mladší je bývalý nucený sp rávce Podnikatelské banky, nyní člen představenstva Jozef Spišiak. Ostatně hodnocení Spišiaka jako bankovního odborníka stejně jako jeho předchozí praxe se velmi různí. Pracoval totiž ještě před revolucí na Správě 611 Státní banky československé, která s e de facto starala o rozpočet armády. Ostatně sám Spišiak je plukovník. S praxí reálného bankovnictví se setkal ve funkci nuceného správce Kreditní a průmyslové banky a posléze Podnikatelské banky. Tím ovšem výčet zralých mužů končí.
Předsedovi představenstva J & T Banky Patriku Tkáčovi bude v červnu pouhých šestadvacet. Další člen představenstva Igor Rataj je o dva roky starší. Martin Fedor o rok. Dušan Palcr je v tomto souboru vyslovený stařík, v minulých dnech oslavil třicetiny. Petru Korbačkovi z dozorčí rady je devětadvacet, Ivanu Jakabičovi šestadvacet (ostatně počáteční písmeno jeho příjmení spolu s Tkáčovým tvoří název J & T). Vezmeme-li v úvahu, že vysokou školu může člověk dokončit v optimálním případě ve třiadvaceti letech, je minimálně ve dvou případech důvod o pětileté praxi pochybovat.
Tiskový mluvčí centrální banky Martin Švehla k problému zralosti bankovních šéfů uvedl, že ČNB nemá námitek proti obsazení funkce předsedy představenstva Patrikem Tkáčem, a to v návaznosti na přesně vymezený zúžený okruh činností, které t ato malá specializovaná banka vykonává. „K ostatním členům představenstva se ČNB nevyjadřuje, neboť nemají přímé řídící kompetence vůči vnitřním útvarům banky a také stanovisko k obsazení dozorčí rady nespadá do působnosti ČNB, je věcí akcionářů, uvedl pro týdeník EURO Švehla.
Potíže od počátku
Podnikatelská banka měla potíže již dávno předtím, než vůbec vznikla. První kroky začala již skupina osob kolem bratrů Sajašů, kteří byli neuspokojeni ve svých dosavadních funkčních zařazeních u Investiční banky, a rozhodli se založit svoji vla stní banku, určenou především pro podnikatele, v čele s jejím tehdejším šéfem Rudolfem Baránkem. Za pomoci Investiční banky, Centrotexu a několika dalších firem dali podnět k založení banky, a aniž by tato byla zapsána v obc hodním rejstříku, začali na účet určený soukromé společnosti skládat finanční prostředky na založení banky.
Přestože centrální banka nakonec licenci vydala, zdráhala se dlouho vydat povolení k činnosti. Důvodem byla dlouhá diskuse kolem obsazení místa generálního ředitele. Tím se nakonec stal Štefan Bažant, který podnikatelům přislíbil loajalitu. Podnika telé se dostali do představenstva, do čela postavili Zděňka Somra, předsedu Hospodářské komory. Členy byly známé osobnosti jako Baránek, Švarc a tak dále.
Růst bez kořenů
Podnikatelská banka vznikla natolik pozdě, že na trhu nemohla získat dostatek nejen primárních zdrojů, ale ani sekundárních, tedy od jiných bank. Sama organizace banky se ovšem velmi rychle rozrůstala. Prakticky ihned byly založeny dceřiné společnosti, k romě jiných Burzovní společnost pro kapitálový trh, kterou si založil Pavel Sehnal, který přišel z Komerční banky.
Banka rozjela činnost počátkem roku 1993. Pracovníci banky naletěli na mnoho podvodníků, kteří slibovali získání miliardových depozit v cizí měně. Ty by pomohly nastartovat takzvané levné, vysoké a dlouhodobé záměry podnikatelů. Protože se jim zdálo, že peníze jsou již na cestě, utráceli jakákoli získaná depozita do úvěrů, které, jak je již dnes známo, jsou všechny rizikové. Banka poskytla například velký úvěr a dalším bankám záruky za nešťastný Boby sport v Brně podnikatele Hrstky, dále úvěry Baránkovi, Somrovi, Švarcovi, zřejmě bez řádných záruk, ale především bez jakékoli šance na splacení.
Ústup
Páni majitelé začali proto odprodávat svoje podíly, často ani nesplacené, skupině osob kolem Jana Krále, bývalého šéfa Agrobanky. Noví vlastníci, kteří zjistili, že se již banka víc vytunelovat nedá, ale začali své podíly také prodávat. Do hry vstoupil S ehnal. Banku koupil za zhruba 180 milionů, za něž získal 52procentní podíl. Druhým úspěšným podnikatelem byl Zdeněk Kokeš a plzeňský Kovopetrol se zhruba dvacetiprocentním podílem. Portfolio banky bylo zřejmě nejhorší ze všech bank. Je ovšem zajímav é, že pouze tato banka ze všech, na něž byla uvalena nucená správa, byla vyčištěná, prošla vyrovnáním a se solidními výsledky pluje na bankovním nebi dále. V managementu sedí Spišiak a jeho bývalý spolupracovník ze SBČS Tkáč.
