Upřímně, skutečně ze srdce přeji vládě, aby se ji dařilo, aby měla důvěru společnosti, aby dobře zdolávala odstraňování problémů, které vznikly v uplynulých dvanácti letech a předchozích padesáti.
Nakonec každý z nás sám na sobě pozná, bude-li lépe za čtyři roky (nebude-li to ovšem na dluh, který ty další čtyři roky pak budeme splácet).
Mohu si ale myslet dnes, že se této vládě bude dařit? Respektive – ještě přesněji, mám k této vládě důvěru dnes?
Ne – podobně jako 42 procent voličů, kteří této vládě – této Poslanecké sněmovně důvěru nedalo, protože ji z nejrůznějších důvodů nevolilo. A proč má moji nedůvěru – a dovoluji si ostatní vyrušovat svým komentářem jenom proto, že jsem přesvědčen, že nejsem osamocen s tímto svým názorem.
Protože jistě víc než 50 procent veškeré agendy vlády je spojeno s penězi, je ministr financí ve vládě důležitou osobou. U nás ji teď začne vykonávat 30letý chlapec sotva odrostlý, rovnou ze školy do poslaneckých lavic zasednuvší, tedy nikdy nikoho neřídivší, nikdy za nic osobně neodpovídající, o tom, že studoval úplně něco jiného… To už je u nás asi právě přednost, když už někdo něco vystuduje, tak ministruje úplně něco jiné. Ono se vlastně opakuje trochu scénář z roku 1989, taky na post ministra financí nastoupil člověk, který nikdy nic neřídil, manažerské zkušenosti nula, ale aspoň už měl odžito 48 let a studoval ekonomii, nakonec naštěstí taky skončil jako řadový poslanec – i když to trvalo dvanáct let.
Proč nám psychologové vážně nepředloží seriózní analýzu toho, jakým právem se člověk ve třiceti dere, dovolí si vzít post ministra? Jak to, že těm klukům nikdo neřekne: ministrem se politická kariéra končí, ne začíná. Pak se jdou sázet mrkve na zahrádku nebo houpat vnučky.
Nebo co si myslí ti všichni 30letí? Co budou dělat za čtyři roky – že budou pokračovat do 60 na ministerských židlích?
No ani náhodou, ani omylem.
Budou mít, když přežijí ty čtyři roky, 34 či třeba 40 roků. Do důchodu (politika není hokej v NHL) zjistí ejhle, že musí bouchat ještě alespoň dvacet roků. Kde asi budou pracovat? No, nezačne se finančně hned všem dařit jako panu Dlouhému (a jak dlouho mu to – tomuto ještě asi vydrží?. Budou to mít tito ambiciózní hoši těžké.
Přesto je tlak oněch 25–35letých po roce 1989 neuvěřitelný - na nejvyšší funkce ve státě (bohudík že máme aspoň omezení u funkce prezidenta).
Nikdo z těch mlaďochů od listopadu nedokázal nic v těchto funkcích. Je až neuvěřitelné, že vnitrový ministr (jen opakuji – minister je z latiny a značí – služebník), tak dlouho svým slovním šálením mate už léta velkou skupinu občanů v tom, že je na místě.
Samozřejmě že to není chyba jen jejich, ale stín padá na stavitele této vlády, jistě zkušený člověk, ale s pochopitelným požadavkem, že ve svém týmu musí mít jen loajální druhy, to s těmito novými nevyzrálými přehnal. Já si prostě myslím, že nic neumí (kromě politické mafie), že tam nemají co dělat a klidně se jim omluvím za čtyři roky, jestli se dnes pletu.
Kéž bych se mýlil ve svých postulátech, třeba bude platit jen první věta tohoto textu.
Radoslav Štědroň, Ostrava
(radoslav.stedron@fezko.cz)
