Když jsme začali přehlídku maďarských vín tím nejslavnějším, podívejme se nejdříve do regionu, kde se tato vína rodí.
Tokaj, nejsevernější vinorodá oblast, se rozkládá mezi městy Tokaj a Sárospatak v severovýchodním cípu země při hranici se Slovenskem a Ukrajinou. Na jihu se dotýkající Tisy, severně omývaná Bodrogem, rozpíná své vinice na nížině, místy jen lehce zvlněné. V celkové rozloze 130 tisíc hektarů, kterými disponují vinaři v zemi, jich na Tokaj připadá jen málo přes čtyři procenta - hektarová rozloha v oblasti je určena číslem 5250. Zvláštní klima, tufovitá půda, střídající se s usazeninami Panonského moře z dob Myocénu a ojedinělé způsoby zpracování umožňují připravit ojedinělá vína. Již zde byla řeč o legendárních Esencích, Imperialech a víceputnových Aszu, která si našla cestu na stoly korunovaných hlav.
Tokaj nejsou jen tyto zlatavé, bohatým cukerným zbytkem oplývající vína, komponovaná na bázi tří základních odrůd – Furmintu, Lipoviny a Muškátu. Ve stejné skladbě se připravují i tokaje s názvem Szamorodni, chystané z nebotrytických hroznů a bez hrozinkové forsáže. Na trh se dodávají jako suchá nebo sladká. Pro lepší orientaci na jejich etiketách uvádím termíny „suché“ a „sladké“ v původním znění – tedy „száraz“, respektive „édes“. V rámci oblasti se objevují i tokajská monoodrůdová, školená z jednotlivých zde pěstovaných sort. Můžeme tak nalézt vína Tokaj Furmint, Hárslevelü nebo Muskotály. V obcích a místech exoticky znějících názvů v oblasti nalezneme vína, která se kvalitou a zpracováním prosazují mezi ostatní produkcí. Tak třeba János Arvay v obci Rátka se chlubí šestiputnovým Aszu ročníku ´96, Miklós Bene z Bodrogkeresztúru má za favorita Szamorodni Tokaj ze sklizně 1985. Odrůdová tokajská v extraligové kvalitě nabízí vedle jiných Gróf Degenfeld, sídlící v Tarcalu – v tomto případě jde o vybalancovaný a veskrze příjemný polosladký Tokaji-Hárszevelü. Furmint umějí dobře ve sklepě Tokaj Oremus v Tolcsvě, kde v řadě pozdních sběrů září zejména ročníky 1996 a 1998, a typické, výrazné Muskotály najdeme v Szegi, kde je jako suchá, polosladká i sladká připravuje a na trh uvádí Tamás Dusóczky. Pokud by vám přišla chuť na vína z řad tokajských aristokratů, mají je v Disznókö - tam je k mání znamenitá Aszúesszencia 1993, Marta Wille-Baumkauff nabízí vyhlášené a hledané Tokaji Botrytis Selection z roku ´98 a u Pajzose lze objevit Nektár z roku 1993. Zde také nabízejí vína z nově vysazovaných moderních odrůd, v tomto případě Chardonnay ´98.
V bohaté škále tokajských vín jsem sáhl po láhvi Tokaj Szamorodni ´89 édes, Chateau Meszelátó, Bodrogkerezstúr COOP. Zůstáváme u vín Tokaji vlastních, u vín sladkých. Zlatavá svěží barva, jiskrný a mladistvý vzhled, který si víno drží i přes věk poměrně vysoký, jsou první, co zaregistrujeme. Stejně svěží a živý charakter si uchovalo i ve vůni, komponované z jednotlivých odrůd, kde se neprojevují botrytické výrazy výběrů Aszú. Zbytkový cukr, tentokrát nedoprovázený oxidativními účinky má v chuti přece jen dominantní pozici, což působí jisté ztěžknutí vína v dochuti. Přítomné kyseliny nemají sílu udržet cukr na uzdě a ten se prosazuje měrou vrchovatou. Přesto se ale nese každý doušek v příjemných tónech, které jistě mají mezi konzumenty mnoho zastánců. I přes fakt, že ročník ´89 nebyl v Tokaji z těch velkých, si udrželo kvalitativní úroveň, kterou neztratilo ani po třinácti letech.
