Co na tom, že z projektu, který měl být původně symbolem úspěchu tuzemské a západní smetánky, udělal místo New Yorku malou Moskvu. Pro financující banky, které na začátku krize projekt převzaly – a už se jim nikdy nepodařilo zkaženou reputaci napravit –, byl snaživý mladík požehnáním.
Muž původem z Murmansku s dobrou češtinou je sympatický už tím, že se vypracoval sám bez kapitálu rodičů nebo odéru privatizačního smrádku. Byznys u nás začínal přespáváním ve frontě na víza především pro studenty z Východu. Dnes se jim snaží prodávat byty a nově i komerční nemovitosti.
Paradoxně už po druhé mu v rozjezdu nového byznysu pomáhá krize. Nejprve dokázal sehnat developerům klienty v době, kdy se ti domácí vyděsili globální krizí a přestali byty nakupovat. Teď pomáhá svým krajanům vystrašeným ze sankcí, uvadajícího rublu a vývoje na Ukrajině uložit peníze do našich realit.
Start: Spaní ve frontě
K žižkovskému Central Parku, který byl milníkem v jeho kariéře, se Lekhman dostal vlastně náhodou. Jel okolo a zajímalo ho, co je uvnitř. „Ten projekt vypadal jinak než ostatní. Nejen tím, že byl nový. Napadlo nás, že by se Rusům líbil,“ vzpomíná. Tehdy byl komplex prázdný.
Exkluzivitu, o kterou si drze řekl, sice nedostal, ale alespoň ho dvakrát tak staří profesionálové nevyhodili rovnou ze dveří. „Když přivedete pět klientů, tak to zkusíme,“ uslyšel. O rok později už prodával 95 procent bytů a podepsal smlouvu přímo s majitelem. První klienty našel mezi těmi, kteří jeho služeb využili v minulosti. Vystál jim frontu na víza, zařídil administrativu a formality nebo pronajal byt.
Měli jsme velkou marketingovou kampaň, byli jsme levní, féroví a kvalitní. Klienti si přes nás koupili i pojištění, překlady, zkrátka nabídli jsme kompletní servis, což oceňovali. Za rok už jsme měli 970 zákazníků
Když si šel Viktor Lekhman v roce 2007 jako student pražské University of New York prodlužovat vízum, čekal ve frontě dva dny. Byl dost nervózní – zbýval mu poslední den, a kdyby se mu nepodařilo razítko získat, rukoval by v Rusku do armády. S kamarádem se tedy střídali a před úřadem spali.
„Řekl jsem si, kolik je takových lidí, kteří tam nechtějí stát nebo spát. Založili jsme firmu Lekvi a vyřizovali jsme pro cizince z Východu nejen víza, ale i administrativu spojenou například s finančním úřadem. Měli jsme velkou marketingovou kampaň, byli jsme levní, féroví a kvalitní. Klienti si přes nás koupili i pojištění, překlady, zkrátka nabídli jsme kompletní servis, což oceňovali. Za rok už jsme měli 970 zákazníků,“ vypráví Lekhman.
Obraceli se na něj hlavně studenti a těch tu ze zemí bývalého Sovětského svazu bylo a je dost. „Zaplatí si deset tisíc eur za přípravné kurzy na Karlově univerzitě a naučí se česky, což je lehké. Pak už mají vzdělání zadarmo,“ vysvětluje Lekhman. Karlova univerzita má prý v Rusku dobrý zvuk, Vysoká škola ekonomická už tolik ne, ale absolvent dostane evropský diplom, se kterým může jet dál do Evropy.
České pivo ve Vietnamu
Lekhman ovšem brzy zacílil i na rodiče svých vízových klientů. Ti začali dětem v Praze proDíky najímat a kupovat byty. Tak se dostal k nemovitostem. V roce 2010 založil s kamarádem realitní divizi Lekvi & Partners a pro Rusy objevil zmiňovaný Central Park. V tomto roce měla firma Lekvi obrat tři miliony eur, v roce 2013 už 31 milionů eur.
„Viktora si pamatuju jako agilního kluka, který se opravdu snažil. Už pět let pro nás shání ruské klienty. Dokáže jim nabídnout i další servis – vyřídí výhodné hypotéky, všechny formality, pomůže s adaptací v Česku. Nám pomáhá i s marketingem, který je v Rusku odlišný. Oni se dívají na byty trochu jinou optikou,“ říká Leoš Anderle, obchodní ředitel společnosti Sekyra Group, pro kterou prodává Lekhman Rezidenci Korunní na Vinohradech nebo viladomy v Dolních Počernicích. Postupně začal spolupracovat i s dalšími tuzemskými developery a realitními kancelářemi.
Cesta Lekhmana do Čech ovšem nevedla přímo. Vzal to oklikou přes Vietnam, kam jeho rodiče odjeli z rodného Murmansku. Ve Vietnamu zašel do české hospody, kde měli vyhlášené pivo. „Tehdy jsem o vás věděl jen to, že hrajete dobře hokej. Tamní hospodský propagoval Českou republiku líp než CzechTourism. Říkal mi, že u vás stojí pivo dolar a v Americe, kam jsem chtěl jet studovat, tři. Přijel jsem k vám jako turista a už jsem zůstal,“ vykládá Lekhman. V Murmansku prý byla hrozná zima, ve Vietnamu zase horko. Česko má pro něj v té správné míře oboje. Jako pro jeho zákazníky.
Čtěte také:
Fondy České spořitelny udělaly čistku v Central Parku
