MLÉČNÁ DIKTATURA PRO OBECNÉ BLAHO

Na venkov se vrací pravidla rovnostářství

Majitel jednoho z nejlepších stád dojnic v republice, nejmenovaný farmář z Jihlavska, se předminulý týden dozvěděl, že místní Jihlavské mlékárny od něj mléko neodeberou. Vyhrožoval, že krávy postřílí a potom vezme život i sobě. Ci sterny nakonec od něj i od dalších postižených chovatelů surovinu odvezly. Podle ekonoma mlékáren Karla Vašourka se tak stalo až poté, co podnik navštívil ministr zemědělství Jan Fencl a přislíbil jeho majiteli subvence na export.

Kdyby každý Čech denně ke své obvyklé dávce mléčných pochutin přidal necelé dvě deci mléka navíc, potíže s nadvýrobou by neexistovaly. A krávy by nekončily na jatkách, farmáři by nemuseli vyhrožovat sebevraždami. Nízká spotřeba, loni 196,5 lit ru na osobu proti roku 1989, kdy to bylo 259,6 litru, je jedním ze dvou hlavních důvodů mléčné krize.

Ten druhý domácí obyvatelstvo těžko ovlivní. „Padly světové ceny hlavních exportních komodit na historické minimum, uvádí v rozhovoru pro týdeník EURO ministr zemědělství Jan Fencl. Sníženou domácí poptávku je možné překonat vývozem, což donedávna platilo. Na konci loňského roku však přišel zlom, který ukázal, jakou dvousečnou zbraní může být v dnešním agrárním světě export potravin.

Penězožrout.

Ceny másla a sušeného mléka, s nimiž se na světových trzích obchoduje, spadly na úroveň, na níž byly naposledy v roce 1994. Jestliže například tuna másla se ještě loni prodávala za téměř 2000 USD, nyní je to kolem 1000 až 1100 USD/t. Téměř padesátiprocentní propad byl způsoben hlavně finanční krizí v Rusku. Pokud dnes chce někdo prodat nadprodukci, tak pouze za vydatného přispění státního rozpočtu. Pro příklad může posloužit opět máslo: aktuální světová cena je v př epočtu někde mezi 35 až 38 tisíci Kč za tunu, jeho tuzemská výroba přijde podle Miroslava Koberny, který pracuje jako poradce v pražském Pragolaktosu, na téměř 85 tisíc korun. „Tak velký rozdíl již není schopna státní kasa financovat, míní Koberna.

Jedním z důvodů, proč se loni i letos začaly rozevírat nůžky mezi tuzemskou výrobou a spotřebou, a zvedl se tak zákonitě hlad po exportních subvencích, bylo zavedení zvláštního podpůrného programu. Ten stamilionovými přímými dotacemi podpořil chov krav s vysokou užitkovostí. Stát tak na jedné straně financuje zvýšení výroby, na straně druhé mu nezbývají peníze na subvencování exportu nadbytečného mléka.

Místo růstu pokles.

Žádosti tuzemských mlékáren o dramatické zvýšení finační podpory vývozu, které přišly již loni v posledním čtvrtletí, zapříčinily, že mechanismus tržní regulace se téměř zhroutil. Od začátku letošního roku byly pak postupně odzkoušeny již čtyři modely usměrňování trhu. Státní fond tržní regulace (SFTR) se různě nastavenou minimální nákupní cenou snažil zabránit neodvratitelnému, totiž snížení výroby, krachu části mléčných farem i mlékáren. „Snaha udržet maximální možno u produkci provázela všechna rozhodnutí fondu, potvrzuje ministr Fencl, který stojí i v čele SFTR. Společná zemědělská politika Evropské unie stanoví pro každou zemi národní produkční kvótu, která nesmí být překročena. Jakékoliv nynější snížení výr oby znamená i menší šance vybojovat si v Bruselu vyšší objem pro budoucnost. Fencl chce získat roční kvótu 3,1 miliardy litrů. Vezmeme-li v úvahu, že letos by měla tržní produkce mléka určeného ke zpracování dosáhnout „pouze 2,53 miliardy litrů, z hlediska ministrových ambicí důvod pro zvyšování výroby nepochybně je. Protože však není nárůst vynucen poptávkou, musel zákonitě nastat opačný vývoj. „Dočasně připouštíme možnost snížení produkce. Až se světový trh ustálí a poptávka se zvýší, je možné velmi rychle propad dohnat zvýšenou užitkovostí dojnic, míní ministr.

Teď, vše a co nejdráž.

Soukromí zemědělci se opakovaně vyslovovali proti tomu, aby stát diktoval trhu minimální nákupní cenu, a když už, tak co nejnižší. Chtěli tak dosáhnout, aby si cena i produkce mléka našly samy svou přirozenou úroveň a aby se tím dala příležitost výrobcům, kteří jsou schopni vyrábět levněji. Asociace soukromého zemědělství podle svého místopředsedy Josefa Stehlíka, farmáře z Berounska, rovněž prosazuje vznik samoregulačního proexportního fondu. Přispívali by do něj zemědělci a mlékárny určitou částkou z každého prodaného litru, stát pak jen zčásti. Vývoz přebytečného mléka by tak mohl být subvencován i z privátních zdrojů. Mlékárny i zemědělci by si možná v íce uvědomovali, že nestojí proti sobě, ale že o peněženku a žaludek spotřebitele bojují společně.

Byli to ale zejména družstevní zemědělci, kteří si prosadili, že od 15. července je minimální nákupní cena mléka zvýšena ze 7,20 na 7,80 Kč/litr. Přitom předběžně souhlasili, že daní za zdražení bude i snížení odběru. Je proto překvapivé, že se p ředstavitelé družstevního svazu i šéfové celostátního odbytového družstva Mlecoop nyní vyjadřují proti omezování nákupu. „Mlékárnám, které nebudou chtít odebírat mléko nebo budou jeho odběr krátit, zastavíme dodávky, uvedl minulý týden pro ČTK předseda družstva Mlecoop Zdeněk Houška. Možná že zástupci velkých podniků očekávali, že se omezení dodávek dotkne pouze malých farem. To se naštěstí nestalo a většina mlékáren snížila nákup plošně.

Zemědělci, tváří v tvář tragickým výsledkům loňského i letošního hospodaření, jako by už ani nebyli ochotni brát v úvahu obecnou realitu. Již samo zvýšení ceny, ač může mít opodstatnění, neboť cena mléka se tak dostává na úroveň průměrnýc h výrobních nákladů, se jim může vymstít. Jihočeské mlékárny, největší zpracovatel, oznámily zdražení výrobků o deset až patnáct procent. Zvýšení může znamenat další snížení spotřeby a následně i pokles výroby. Vyšší ceny také podnítí růst dovozů. To se ukázalo již loni, kdy vzrostly importy jogurtů na téměř trojnásobek předchozích dvou let. V tuto chvíli asi existují jen dvě řešení, jak oživit trh - prodávat méně mléka za vyšší cenu, nebo více mléka za nižší. Snaha prodat všechno ml éko za vyšší cenu, a to hned, je z oblasti virtuální reality.

Z kategorie kuriozit je pak plán družstva Mlecoop, znechuceného postojem některých mlékáren, vyvážet surovinu ke zpracování do zahraničí, konkrétně do obří mlékárny v Leperrsdorfu u Drážďan. „Myslíme si, že by to bylo krajní řešení, které by v budoucnu nic dobrého nepřineslo, říká tajemník Českomoravského svazu mlékárenského Milan Křivánek. Je jasné, že o postavení zemědělství v EU do značné míry rozhodne právě síla potravinářského průmyslu. V této souvislosti trochu přek vapuje, že nejnovější pravidla pro podporu exportu byla nastavena tak, že jsou z ní nepřímo vyloučeny největší mlékárny. Hlavně Jihočeské mlékárny a Olma Olomouc. Nedosahují totiž stanovených padesát procent podílu exportu. Podpořeno naopak bud e deset většinou malých mlékáren. Tisková mluvčí Jihočeských mlékáren Dana Marková týdeníku EURO nepřímo potvrdila, že opatření vnímají jako namířené právě vůči jejich podniku (je veřejným tajemstvím, že generální ředitel Milan Teplý se od jisté doby s ministrem Fenclem nemají příliš v lásce). Ministr to odmítá. „Problémy Jihočeských mlékáren chápu, ale zdroje jsou omezené a my museli nějak rozhodnout. Rozhodli jsme takto, uvádí. Jihočeši snížili nákup mléka o jedenáct procent a nevylučují další razantní pokles.

Kazajka i pro obchodníky.

Víru v trh již většina zemědělců ztratila. Agrární liberalismus se stal synonymem extremismu a dostatečným důvodem pro napíchnutí na vidle. A tak, ačkoliv regulační mechanismy často selhávají a překvapuj í negativními vedlejšími účinky, na vině není regulace, ale nedostatečná regulace. Už dnes se hovoří o tom, že bude třeba přitvrdit. Agrární lobby naléhá na státní správu, aby kromě minimálních nákupních cen byly stanoveny u některých druhů mlé čných výrobků i minimální ceny pro obchodníky. Systém by měl být nastaven tak, aby pro spotřebitele nebylo cenově výhodné kupovat odtučněné výrobky a aby více vyhledával plnotučné. Má tak být zčásti řešen problém s vývozem přebytečného tuk u (másla).

Již od příštího roku má být také zavedena kvótace výroby. Kromě národní kvóty, o níž již byla řeč a která se týká hlavně budoucnosti, budou po vzoru EU zavedeny kvóty, jejichž nositeli mají být jednotlivé mlékárny a mléčné farmy. Zemědělec se zaváže, že vyrobí jen určité maximální množství mléka, a stejně tak zpracovatel, že toto množství za předem dohodnutou cenu odebere. Jakékoli překročení mezní hranice bude penalizováno. Má to jednu nepochybnou výhodu - systém zabezpečuje klidnější život, stálý odbyt mléka za stabilní cenu. Na náš venkov se tak vrací kouzlo plánovaného hospodářství. Také se ale konzervuje vše pozitivní i negativní, co se v zemědělství skrývá. Systém dobrým podnikům klade pře kážky v rozvoji, špatné chrání před krachem. Tržní síly budou spoutány aby již „neškodily .