Mléko a evropská politika

Systém subvencí trhu s mléčnými produkty nepomáhá

Představte si, že by automobilky působící v České republice dostaly od Evropské komise pokutu za to, že vyrábějí více aut než před vstupem ČR do EU. Něco takového by normální člověk považoval za absurdní. Stejně by každý hodnotil situaci, kdy by výrobce aut dostával z evropského rozpočtu dotaci v případě, že by se mu jeho automobil podařilo prodat v zahraničí. V případě mléka tomu tak však je, a nikdo se nad tím nepozastavuje. Společná zemědělská politika Evropské unie právě u této komodity nyní odhaluje svou nesmyslnou podstatu.

Pokuta.

Loni na podzim dostala Česká republika od Evropské komise pokutu (dávku) za překročení produkční kvóty na mléko. Nebyli jsme naštěstí sami, ale to je jen slabá útěcha. Pokuta byla udělena také Itálii, Německu, Polsku, Španělsku, Kypru, Lucembursku, Rakousku a Portugalsku. Všechny tyto státy překročily své národní produkční kvóty v kvótovém roce 2005-2006. Celková suma pokuty pro těchto devět států činila 377 milionů eur, pro Českou republiku 5,1 milionu eur, tedy asi 143 milionů korun. Její úhrada není povinností ČR, ale jednotlivých producentů, kteří k překročení produkce mléka přispěli. V případě ČR byla kvóta na dodávky překročena o 16 590 tun. U kvóty pro přímý prodej naopak nenastalo úplné vyčerpání ve výši 611 tun.
Setkal jsem se šesti českými producenty, kteří takovou pokutu museli zaplatit, a to v řádu desítek i stovek tisíc korun. Ani jeden z nich nechápe, proč takový systém vlastně existuje. Někteří to přirovnávali k padesátým létům minulého století, kdy jejich předci museli platit pokuty, protože neplnili komunisty záměrně vysoko stanovené dodávky některých zemědělských komodit. Dnes tito producenti naopak platí pokutu za to, že vyprodukovali mléka příliš mnoho.

Plánování.

Kravské mléko je v EU uváděno na trh na základě kvót, které mají za cíl vytvářet rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou. Jako každá byrokratická regulace trhu však tento systém vytváří pravý opak, permanentní nestabilitu. Každý členský stát má k dispozici dvě referenční kvóty, z nichž první je určena pro dodávky mléka do mlékáren a druhá na přímé jeho prodeje spotřebitelům. Tyto národní kvóty jsou rozděleny mezi producenty na takzvané jednotlivé kvóty. Když producent překročí svou kvótu, musí zaplatit pokutu. Sazba činí 0,3091 eura na jeden kilogram překročeného množství.

Systém regulací.

Sama produkce mléka v EU je následně subvencována složitým systémem regulací pro jednotlivé případy. K dispozici producentům mléka je tedy například vývozní subvence, speciální systém podpory školního mléka a dotace na výrobu odstředěného a sušeného odstředěného mléka na krmivo. Dále existuje systém cenových podpor, který funguje na základě intervenčního nákupu sušeného odstředěného mléka a intervenčního prodeje a skladování téhož produktu. Obdobný systém funguje i u másla. A k dispozici je ještě systém soukromého skladování mléčných výrobků. To vše je financováno z rozpočtu Evropské unie a v některých případech navíc také z těch národních.

Nespravedlivé rozdělení.

Centrální europlánování mléka je v platnosti již 22 let. Po schválení poslední reformy z roku 2003 by měl současný systém platit do 31. března 2015. Funguje tak, že každý členský stát má přidělenu produkční kvótu pro dodávky a pro přímý prodej. Tato kvóta je pro Českou republiku stanovena přímo v přístupové smlouvě. Rozdělení mléčných kvót mezi členské státy je však zjevně nespravedlivé. Například Německo, Francie, Nizozemsko, Dánsko nebo Irsko mají své kvóty stanoveny extrémně vysoké, zatímco nové členské státy naopak velmi nízké.

Nízká kvóta pro ČR.

V ČR je evidováno 2871 producentů mléka pro kategorii na dodávky, což je v evropském srovnání poměrně malý počet, svědčící o velké koncentraci producentů. Celková kvóta na mléko pro ČR činí 2 678 932 tun ročně v kategorii na dodávky. Pro přímý prodej mléka 3211 tun ročně a v této kategorii je evidováno 264 producentů. Největším problémem je nízká kvóta na mléko vyjednaná pro Českou republiku. Nezohledňuje totiž mnohem vyšší produkční schopnost českého mlékárenství. Česká republika může vyprodukovat 268 kilogramů mléka na obyvatele, Belgie však 331, Rakousko 344 a Německo 348 kilogramů (viz Znevýhodňující systém). V důsledku toho mohou tyto staré členské státy chovat podstatně vyšší počty dojnic než my. Stavy dojnic proto v České republice klesají se všemi negativními důsledky pro venkov včetně mnoha rozpadajících se prázdných kravínů, které najdeme na celém území ČR.

Cesta do budoucnosti?

Malý krok správným směrem představuje změna nařízení číslo 1788/2003 přijatá v září 2006, na jejímž základě získali noví členové EU možnost jednorázově požádat o převod referenčního množství na přímý prodej na tentýž objem na dodávky. To však situaci neřeší, protože u kvóty na přímý prodej jde o velmi nízké objemy. Přesto se tlak na množství produkce tímto krokem poněkud snížil.
Dobrou zprávou rovněž je, že Evropská komise v květnu 2006 schválila osmi novým členským státům včetně České republiky zvýšení jejich národních mléčných kvót z takzvaného restrukturalizačního fondu. Celkově se jim zvýšila kvóta o 671 000 tun, což představuje 0,5 procenta mléčné kvóty EU 25. V případě České republiky byla kvóta navýšena o 55 788 tun. To představuje nárůst 2,1 procenta. Čeští producenti tak budou mít přece jen o trochu větší prostor na trhu.

Kritika eurokomisařky.

Hlavní otázkou však je, má-li současný kvótový systém vůbec existovat. A pokud ne, co by ho mělo nahradit. Týká se i české politické reprezentace, protože v prvním pololetí roku 2009 bude ČR v EU předsedat, a bude tak mít příležitost prosazovat svůj postoj. Eurokomisařka pro zemědělství Marianne Fischerová Boelová se k systému staví poměrně kriticky. Ve svém nedávném vystoupení v Londýně prohlásila: „Jak možná víte, dala jsem rozhodně najevo své přesvědčení, že bychom neměli systém mléčných kvót po jejich vypršení v roce 2015 obnovovat.“ Eurokomisařka tvrdí, že systém potlačuje konkurenci, což je naprostá pravda. Kromě toho je však tento systém také terčem obrovské kritiky v rámci Světové obchodní organizace (WTO). Především exportní subvence na mléko a mléčné produkty je ve WTO de facto neobhajitelná.

Řešením volný trh.

Ponechat v platnosti současný systém, nebo jej opustit? Tak bude znít otázka. Jsem přesvědčen, že současný systém je třeba opustit, protože je neefektivní jak pro Českou republiku, tak pro celou Evropskou unii. Neexistuje totiž žádný skutečný důvod k tomu, aby tato komodita byla regulována. Volný trh v oblasti mléka přinese spotřebitelům lepší řešení v podobě stejně kvalitního produktu, a to za nižší ceny, než jsou ty dnešní. Volný trh by prospěl i českým producentům mléka a mlékárenských výrobků, protože je zřejmé, že jejich kapacita je vyšší a stále mají k dispozici nemalé komparativní výhody zvlášť proti německé a francouzské konkurenci.
Česká vláda by se proto měla postavit za liberalizaci sektoru mléka. Současný systém nám nic dobrého nepřináší a bude nás dlouhodobě omezovat. Naopak systém volného trhu u mléka nám umožní využít našich komparativních výhod. O přechodu na systém volného trhu u mléka je nutné rozhodnout s dostatečným předstihem. Mlékárenství je náročné na kapitál a dlouhodobé investice. Proto je nutné o věci jednat už nyní a následně využít českého předsednictví v EU v roce 2009.