Robert Neruda by chtěl na úřad přinést své zkušenosti z
advokacie a posílit i ekonomickou expertizu, která úřadu brání v boji se
složitými kauzami v oblasti zneužití dominance nebo tržních koncentrací. „Stále
častěji s těmi ekonomickými analýzami přicházejí účastníci a úřad musí mít
experty, kteří jim rozumí, jsou schopni je posoudit a připravit si vlastní,”
tvrdí Neruda.
Navrhuje také významné změny v celkovém nastavení úřadu. V
poslední instanci by podle něj měl rozhodovat kolektivní orgán, nikoli pouze
předseda. A úřad by rozdělil na dvě poloviny - na soutěžní a zakázkový. Veřejné
zakázky totiž podle něj agendu ÚOHS až příliš zatěžují.
Nového šéfa úřadu by měla vybrat výběrová komise složená z
personalistky Úřadu vlády, šéfa odboru veřejných zakázek z ministerstva pro
místní rozvoj a státního tajemníka ministerstva vnitra. Jasno by mělo být ještě
do konce listopadu. K 1. prosinci rezignuje současný šéf úřadu Petr Rafaj.
Letos jste uvedl, že už se na ÚOHS vracet nechcete, že je
to pro vás uzavřená kapitola. Proč jste změnil názor?
Vláda nakonec vypsala výběrové řízení, v rámci nějž by měla
rozhodovat koncepce a zkušenosti kandidáta. To mne přesvědčilo změnit názor. Po
výběrovém řízení jsem totiž volal hlasitě a opakovaně.
Pokud se ta šance objevila, připadá mi dobré nabídnout alternativu v podobě kandidáta, který má zkušenostmi jak z ÚOHS, tak z privátní sféry, tedy advokacie, který by přinesl jiný pohled na fungování soutěžního úřadu. Protože jsem neměl jistotu, že se někdo takový přihlásí, považoval jsem za svou povinnost přihlásit se sám. Prestiž ÚOHS ve společnosti je v současné době nízká. Považuji to za nevyužitou příležitost a chtěl bych, aby se to změnilo.
Budete mít zřejmě velmi silného protikandidáta Petra
Mlsnu, kterého do čela úřadu prosazuje prezident Zeman a shoda je na něm i v
rámci vládní koalice. Má v této situaci vaše kandidatura vůbec nějaký smysl a
naději na úspěch?
Pro mne to smysl má každopádně, bez ohledu na to, jak to
dopadne. Bylo vypsáno otevřené výběrové řízení, hledá se odborník s
manažerskými schopnostmi, tak snad naděje na úspěch existuje.
Máte už domluvenou nějakou politickou podporu?
Nemám a nebudu ji hledat. Vypsání výběrového řízení jsem
pochopil jako signál, že vláda hledá nepolitického kandidáta a odborníka.
Předmětem hodnocení mají být zkušenosti z oblasti ochrany soutěže a veřejných
zakázek, koncepce fungování a manažerské zkušenosti, tedy nepolitická témata.
Věřím, že tomu tak bude. Koneckonců, takto nastavené
výběrové řízení bylo důvodem, proč jsem se do něj přihlásil. ÚOHS je velmi
důležitý úřad, který nenaplňuje svůj potenciál. Aby se tak stalo, musí být jeho
předseda nezávislý.
Před deseti lety, když se o vás hovořilo jako o možném
kandidátovi na post předsedy ÚOHS, vám podle vašich slov politici říkali, že
jste až moc nezávislý a moc toho o soutěžním právu víte. Jak je teď chcete
přesvědčit, že někdo takový by v čele úřadu měl být?
Věřím, že za deset let jsme se posunuli dál. Že o vhodném
kandidátovi budou rozhodovat jeho kompetence, zkušenosti a plán, co s ÚOHS,
který není v dobré kondici, provést. Deset let v advokacii mi dodalo
zkušenosti, které jsem tehdy neměl. Nyní znám fungování ÚOHS z obou stran, i v
tom je velká změna. Věřím, že mohu nabídnout výraznou alternativu dosavadnímu
řízení této instituce.
Máte už nějakou představu o vašem případném týmu, který
byste si do čela ÚOHS přivedl? Kdo do něj bude patřit?
Vše se seběhlo velmi rychle, do teď jsem se musel soustředit na vypracování koncepce a dalších podkladů pro výběrové řízení. S nikým mimo ÚOHS jsem zatím nejednal. Rád bych spolupracoval s těmi, kdo budou mou vizi fungování ÚOHS sdílet, bez ohledu na to, zda jsou nyní na úřadu zaměstnáni nebo nikoliv.
| Robert Neruda (43) |
| • Robert Neruda je společníkem, partnerem a vedoucím týmu soutěžních právníků a ekonomů advokátní kanceláře HAVEL & PARTNERS.
• Specializuje se na poradenství v oblasti kartelů, zneužití dominance a soutěžněprávního posuzování fúzí a akvizic, významné tržní síly, veřejné podpory a veřejných zakázek. • Před příchodem do advokacie v roce 2010 pracoval celkem osm let na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). • Je zakladatelem názorové platformy Rozumné právo a členem redakční rady časopisu Antitrust – revue soutěžního práva a platformy Oxford Competition Law. |
Znám celou řadu schopných odborníků na soutěž a zakázky mimo
ÚOHS, kteří jsou skvělí lidé, s nimiž bych případně rád spolupracoval, ale
nevím, zda by měli zájem. Jakákoli jednání s lidmi mimo ÚOHS má smysl vést až v
okamžiku, kdy bude nový předseda vybrán a jmenován.
ÚOHS má teď v souvislosti s dosavadním předsedou Petrem
Rafajem velmi negativní image u veřejnosti. Je vůbec něco pozitivního, s čím v
posledních letech ÚOHS přišel?
Úřad má více rozhodnutí v oblasti kartelů, lépe funguje politika narovnání se s účastníky - výměnou za nižší pokutu uznají odpovědnost. Ta se před deseti lety, ještě za mého působení na ÚOHS, zaváděla. ÚOHS není rozpadlá instituce, leccos funguje, je však potřeba jeho činnost reformovat a modernizovat tak, aby byl schopen řešit kauzy současné ekonomiky.
Umí si úřad podle vás vyšlápnout i na velké hráče na
trhu?
Zdá se mi, že úřad dost bojuje se složitými kauzami v
oblasti zneužití dominance nebo tržních koncentrací. Souvisí to, podle mého
názoru, s nedostatečnou kapacitou ÚOHS v oblasti ekonomické expertizy.
Aplikace soutěžního práva se bez ekonomických analýz, které odhalí, zda a jaký dopad má konkrétní jednání na trh, prostě neobejde. Stále častěji s těmi ekonomickými analýzami přicházejí účastníci a úřad musí mít experty, kteří jim rozumí, jsou schopni je posoudit a připravit si vlastní.
Velkou agendou úřadu jsou veřejné zakázky. Mnoho
odborníků včetně vás kritizuje, že úřad má v této oblasti pravomoc. Jak byste
to tedy řešil?
V případě zvolení bych prosazoval rozdělení ÚOHS na dva
úřady – soutěžní a zakázkový. Obě agendy jsou příliš odlišné, jejich spojení v
rámci jednoho úřadu nepřináší žádné výhody a není náhoda, že takové spojení
není ve světě obvyklé.
Je naopak zdrojem komplikací při prosazování soutěžní
agendy. Agenda zakázek za poslední desetiletí bobtnala, poutá většinu mediální
pozornosti, v očích mnoha je ÚOHS především zakázkový úřad. To vede k sníženému
vnímání významu agendy ochrany soutěže, což není dobře.
Jak chcete politiky přesvědčit o tom, aby změnili způsob
rozhodování úřadu z individuálního rozhodnutí předsedy v druhé instanci na
rozhodování kolektivní?
Já myslím, že dosavadní zkušenosti jsou dobrým argumentem pro změnu. Chci argumentovat příkladem jiných regulačních úřadů, například Českým telekomunikačním úřadem, či jiných soutěžní úřadů - Evropské komise či slovenský Protimonopolný úrad, kde rozhoduje kolektivní orgán.
Mně dává smysl, aby rozhodovala Rada ÚOHS složená z pěti či sedmi členů. Víc hlav víc ví, došlo by ke zvýšení pravděpodobnosti přijetí správného rozhodnutí a snížení nebezpečí nedostatku kompetence, protežování, strachu z rozhodnutí či korupčních nebezpečí.
